You are here: Hlavní strana 
Historie K prameni na Dýbeř
Historie K prameni na Dýbeř | K prameni na Dýbeř |
| Napsal Plazík st. | |
| Čtvrtek, 22 říjen 2009 | |
|
24.9.2004 Ano, k prameni kdysi tak výborné pitné vody, kterou peručáci pijí již 80 let, jsem se vydal na malou procházku prvý zářijový víkend.Počasí bylo nádherné a tak jsem po roce prošel dolů pod Jarešákem kolem Potužilovic statku na kraj lesa. Dýbeř je malou osadou v údolí mezi Perucí a Hřivčicemi, ke kterým přísluší. Je zde vodárna, několik domků a nad jižní strání bývalý statek. Od rybníků u bývalého peruckého cukrovaru sem kdysi vedla Dlouhá louka, na které před více než 50 lety hráli peručtí fotbalisté svá utkání.Dnes je údolí od Majlantů až k Dýbři téměř neprůchodné.Pojďte se mnou, nohy vás bolet nebudou. Nad bývalou zahradou pana Páchy je rozcestí pěti cest a já se vydal po té, po které kdysi jezdil na svém motocyklu vodák Štekrt obsluhovat čerpací stanici. Dnes by se mu po ni jezdilo mnohem hůře, ale hlavně by se divil, kolik stromů ustoupilo velkým pasekám. Jen modřín sem tam zůstal.Přišel jsem k mostu přes Dýbeřský potok, zvanému U obrázku. Obrázek ani původní most zde však již nejsou. Přesto je možné přejít přes lávku. Vede tudy totiž turistická červená z Loun na Peruc. A té jsem musel využít i k další cestě. Ta původní, po bývalé Dlouhé louce je zarostlá kopřivami a dalším nevlídným býlím a navíc i dosti mokrá (a to již dlouho nepršelo). Vyšel jsem tudíž vzhůru k bývalé hájovně a po přístupové cestě od Slavětína se vrátil zpět do údolí. Došel jsem k čerpací stanici s trafostanicí, vpravo od níž je malý rybníček. Ale ten není téměř vidět. A jaké to bylo malebné místo. Barevné kachny, které zde bývaly by nebylo pro křoví ani vidět. U vtokové strany je přívod od pramenů vodárny. Bývala zde sklenička, připravená k osvěžení poutníků. Dnes by se v tomto místě nenapil ani žíznivý. Jediné upravené prostranství je před vchodem do chodby s prameny vodovodu. Kdysi jsme sem chodili se školou na exkurze. Dnes by to jistě hygienici nepovolili, navíc ani voda již není tak dobrá. Když k nám jezdila teta z Jirkova, nechtěla nic jiného pít, než čistou vodu z kohoutku. Nejdříve ji zničilo zemědělské hnojení a nyní ještě silnější znečisťování přímo vodaři. Často teče jen roztok chlóru. Kolem statku malíře Korvína jsem se vrátil k čerpačce a vydal vpravo, kolem jediného trvale obydleného domu rodiny Koutníků. Minul jsem bývalou hospodu Katiperk (tak malá osada s několika domy a byla zde hospoda!) a mířil k Hřivčicům. Chtěl jsem odbočit vlevo, úvozovou cestou, ale dalo mi to práci ji najít, Opět je její začátek zarostlý a lopuchovým porostem vede nenápadná pěšina. Vzhůru po ni jsem vystoupal na Makala, oblíbené vycházkové místo starších peruckých občanů a maminek s kočárky. Lesní cesta je však rozšířena, čímž zmizely průchody mezi pískovcovými bloky. Navíc je vysypaná štěrkem. Snad ale časem zapadá listím a bude opět lesní cestou. Překvapilo mne, že jsou obnoveny alespoň dvě lavičky. Z lesa jsem vyšel u Přítelovic vily a kolem kina se vrátil domů. Přes vše nehezké a zaniklou krásu lesa to byla velmi příjemná procházka. |
| < Předch. | Další > |
|---|
