|
Napsal Plazík st.
|
|
Čtvrtek, 22 říjen 2009 |
14.7.2004
V sobotu téměř vždy vyrážím za muzikou a tancem. I tu poslední jsem byl pozván, ale největším zážitkem se stala cesta do Loun. Bylo po půl deváté a nad Lounskými vrchy právě zacházelo slunce.
Žhavý kotouč dárce života na naší planetě právě cestoval v mracích nad Ranskou horou. Jeho červené světlo dalo vyniknout jejím třem vrcholům, stejně jako protilehlému Oblíku s Bábou a Dědkem. Jen vzadu zlehka kouřily komíny počeradské elektrárny a na obrysu Krušných hor prosvítala špice Komáří vížky. Kopce vyvstávali výrazně nad již tmavou zelení polí před Slavětínem.
A další pohled. Tentokráte severněji je vidět celý pás Českého středohoří zastřešený nejvyšší horou Milešovkou. Zleva pod ní třebívlický hrádek, doplněný z druhé strany Košťálem nad Třebenicemi. Východně, za košťálskými Lady se rýsovaly dva vrcholy Lovoše.
Ale to ještě nebylo vše. Když jsem zamířil objektiv ještě více vpravo, ztvárnil se na displeji Olympusu Házmburk se svými dvěma věžemi. Kousek nad nimi kroužili v posledních paprscích sobotního slunce dva dravci. Panorama pohledu jsem mohl doplnit již jen opačným směrem na setmělý Blšanský chlum a pohled údolím Ohře přes Černčice až daleko za Lenešice.
Určitě stojí za to se v tom našem krásném koutu země nechvíli zastavit a rozhlédnout se. Na rty se dere stará píseň Čechy krásné, Čechy mé….
Soumrak nad Českým středohořím.
|
Naučná stezka 
