Mgr. Josef Kopic na Peruci při vernisáži dne 24. dubna 2004

Život Vladimíra Silovského lze popsat těmito daty: narozen 1891, jeden rok studoval architekturu, v letech 1911- 1913 je na UMPRUM v Záhřebu u prof.Crnčiče, pak pět let v Praze u prof.Maxe Švabinského. V roce 1917 patří mezi spoluzakladatele Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Po II.světové válce se stává profesorem UMPRUM v Praze, později do roku 1960 jejím rektorem. Svět opouští v dubnu 1974.

Poněkud strohé, že ? Ale je nutné připočíst nejméně šedesát let skromné, neokázalé a pečlivé práce, jejímž plodem je dílo zcela mimořádné.

Vladimír Silovský se narodil jako člen podivuhodné generace.Rok 1891 …

Václav Hollar je 314 let po smrti, 30let nežije Josef Mánes, minulý rok zemřel Vincent Van Gogh, Cézannovi a Monetovi je těsně přes padesát, Aleš, Brožík a Hynais jsou přibližně čtyřicátníci, Alfonsi Muchovi je 31 a v Paříži prakticky zahajuje svou hvězdnou dobu, Otokaru Březinovi je 23, Jakubu Demlovi 13, Antonínu Slavíčkovi 21, Maxi Švabinskému 18, v blízkých Kokovicích žije čtrnáctiletý Bernášek, budoucí Karel Toman, ve Španělsku běhá desetiletý kluk, budoucí Pablo Picasso, 9 let je Emilu Fillovi, 4 Josefu Čapkovi; Zrzavému a Šímovi několik měsíců. Za 5 let se narodí Svolinský a Tichý, za 7 ve Slavětíně Biebl, za 8 Štýrský, za 9 Nezval, za 10 Cyril Bouda a za 13 let Salvátor Dalí. 

Ve střední Evropě je střídavě:před dvěma lety spáchal sebevraždu korunní princ Rudolf  s milenkou,minulý rok byl vyhozen Bismarck, Rakousko-Uhersko přesto rozvážně dýchá a prosperuje pod důstojnou vládou Františka Josefa I, úřady jsou nově C.a K., na vesnicích v Čechách se staví jako už dlouho ne. První světová? Ta je ještě neskutečných 23 let před námi. A ve volbách drtivě zvítězili Mladočeši a jakémusi Masarykovi je 41 let.

Podivuhodná doba a podivuhodná generace. Těch 23 let uběhne jak sen a za další čtyři roky se z bojišť vrátí generace po níž nezůstane v umění kámen na kameni. Přijdou –ismy: dadaismus, kubismus, konstruktivismus, surrealismus, a tak dál až po úplné zničení reality a její nové složení v díle umělce, nebo dokonce až v srdci a hlavě diváka.

Díla Vladimíra Silovského se jakoby tito běsové nedotkli. Je stabilní, rozvíjí se bez zvláštních výbojů k maximální řemeslné dovednosti, úspornosti a cudnosti výrazu.

Zastavení prvé : Silovského perioda tzv. sociálního umění. Jaká to móda v zejména v ranných dvacátých letech! Kolik gest a sentimentu bylo třeba vylít nad švadlenkami, dělníky a chudáky! Ne tak Silovský. Jistě se zcela nevyhne dobovým vlivům, ale své chudé maluje bez patosu a gest, jeho komposice je až přísná, architektonická. Práce není hrdinstvím, ani beznadějnou dřinou, člověk je jen malé smítko pod Leviathanem vysoké pece