K dubu a zpátky |
Napsal Luděk | |
Pátek, 21 srpen 2009 | |
11.9.2003 Již jsem delší dobu nefotil dub a tak když jsem začátkem září jel pozdě odpoledne z práce, zlákalo mne měkké nízké slunce a rozběhl jsem se se svým Canonem ven. A JDEME (FOTO).Z mé chaloupky pod věžemi kostela sv. Petra a Pavla kolem zámku a hlavně naší Boženiny studánky jsem šel dolů. Pod radnicí jsem míjel domek paní Třeskové, která jej v poslední době hezky opravuje. Pohled na toto poslední stavení nad dubem ještě umocnila krásná červená jablíčka na stromku, zasázeném jistě jejím otcem – sadařem. Ale to jsem již byl u Oldřichova dubu, dle pověsti tisíciletého stromu. Ten bude jistě v nejbližších dnech, měsících, letech čekat opět Oldřicha, aby spolu zavzpomínali na milénium setkání se selkou Boženou. Oldřich, jak dubu říkáme, nese stopy lidského zacházení, odborná firma a žháři jej po roce 1990 téměř zničili. Ale on odolává a každý rok se opět zazelená. Držíme ti palce do dalších let Oldřichu. Zpět jsem šel kolem dvou rybníčků, tajemného Dolejšáku se starou vrbou, ke které jsme si chodili již před padesáti lety pro velikonoční proutky a Hořejšáku, kde se s panem Fuxou schází místní malí rybáři. Pod zámeckou zdí jsem se dostal až do parku, za jehož vratmi ještě leží části kmene nedávno poškozeného buku. Ostatní ulomené větve jsou již uklizeny. Před zavřenou Fillovou síní v jižním křídle zámku jsem z hrůzou sledoval vyryté stopy nějakého malého motocyklu (že by zahrádkářské Babety) a dokonce i stopy oleje. Zámek byl již ve stínu, sluníčko se schovalo za západní střechy naší vesnice. Šlo asi spát na Makala nebo do třešňovky. V parčíku na náměstí jsou pahýly ulámaných kaštanů, které střeží křížek. A jsem doma. |
< Předch. | Další > |
---|