You are here: Hlavní strana
Informace
Informace: OÚ Peruc . Židovský hřbitov Hřivčice . Husův sbor CČH Peruc .Třebíz - vesnická památková rezervace . Žatecký deník . Lounský měsíčník .
Information:
PERUC - TOURIST PAGE
| Kolem Berounky |
| Napsal Plazík st. | |
| Úterý, 30 červenec 2024 | |
|
K Berounce jsme jezdili často, stanovat k Újezdu, na čundry na Višňovou i na jednodenní zájezdy. Ale mnohá zajímavá místa jsem nikdy nenavštívil. Letos jsem pár dluhů vymazal.
Původně jsem myslel pod stan do kempu, ale to už asi pro mne není. Rozhodl jsem se pro výlety v mém Renaultíku, naplánoval jsem dva dny.
Prvý, v třetí červencové úterý, jsem si to namířil k Berounu. Zde mi jeden kruhák a defekt pneu zdržely, ale já se díky pomoci Global asistent nevzdal a pokračoval 
jsem na Tetín, bájné místo, kulturní centrum české historie. Krásné upravené náměstí s pěkným bazénem uprostřed. Ulicí Na Parkárně jsem došel k prvému z místních kostelů sv. Jana Nepomuckého. V úterý mají na Tetíně vše zavřeno, takže jen pohledy z vnějška a zde pěkný výhled na Berounku v údolí. Pokračoval jsem za poslední domy a došel ke zbytkům hradu Tetín. Nad ním je známá vyhlídka na Berounku a protější skaliska. Zpět po druhé straně náměstí kolem kostelů sv. Kateřiny a sv. Ludmily. Ano správně babičky sv. Václava, která zde byla údajně uškrcena. Tetín určitě stojí za návštěvu, možná ve dny, kdy jsou otevřeny kostely.
Byl jsem v jeskyních Moravského krasu i na Slovensku ale do blízkých Koněpruských jeskyní jsem zajel poprvé.
Z parkoviště kousek vzhůru, zakoupení vstupenky a v mikině jsme již za 20 minut vstoupili do podzemí. Velké jeskyně, úzké průchody, ale hlavně krásné krápníky. Šikovná průvodkyně nám o nich povídala a otázkami zapojila do prohlídky všechny návštěvníky. Bylo na co koukat, Ale těch schodů. Prý více než 500. Ale s hůlkou jsem to zvládl. Před závěrem ještě pohled na penězokazeckou dílnu a venku na ohromný kamenolom. Byl jsem rád za další vyplněný rest.
Koněpruské jeskyně
Do Berouna je to kousek, na náměstí dobrý oběd U Aleny, malé rozhlédnutí známým náměstím a pokračování dále proti proudu Berounky. 
Hned za Hýskovem je Nižbor se zámkem, kde jsem také nebyl. Nedaleko jsou Stradonice se známým keltským oppidem a právě Keltům je věnována expozice v zámeckých komnatách. Zajímavá a poučná prohlídka, mne zaujaly nálezy mincí místních i z různých koutů starověké Evropy. Ještě od mostu pohled na zámek, vysoko nad řekou a rychle na nádraží. Ne, nejel jsem vlakem, ale zamířil do známé a oblíbené hospůdky herce Hanáka ve vagonech a skladišti přímo na kolejích. Jeden turek s datlovým řezem a zmrzlinou byl skvělou tečkou za navštívenými místy.
Beroun a Nižbor
Jízdy zpět z Nižboru směrem na Lány jsem si užil, mám rád silnice s mnoha zatáčkami a výškovými rozdíly. Domů jsem dojel příjemně unaven a spokojen z prvého dne poznávání. 
Přesně za týden jsem vyjel poznávat okolí Berounky níže proti proudu. Krátká zastávka na náměstí v Rakovníku a pak přes Pavlíkovice nad Berounku. Zaparkoval jsem za Kostelíkem a došel kolem dozrávajícího obilí a příjemnou lesní cestou k Vyhlídce na Plazích. Velká dřevěná rampa nad údolím řeky se širokým rozhledem. Příjemné místo. 
Pod ní jsem ve Zvíkovci přejel řeku, vyfotil betonový most a pokračoval k hájovně Slap. Zde začíná modrá stezka podél Zbirožského potoka, příjemná lesní vycházka ke Skryjským jezírkům. Bohužel až k nim jsem nedošel, prý mne chybělo asi 100 metrů. V cestě byl totiž sestup po kluzké skále, který moje nohy a nestabilita nedaly. Tak jsem se před cílem stejnou cestou vrátil zpět k Renaultíku.
Z Rakovníka k jezírkům
Sjel jsem dolů k Berounce do Skryjí. Barrandovo muzeum je přes poledne zavřeno, tak jsem si dal oběd u Trilobita. Podíval jsem se ještě ke kostelu sv. Michaela Archanděla a sjel dolů k ocelovému mostu. Přejel jsem zpět na levý břeh a téměř stále podél Berounky dojel ke známé hospodě U Rozvědčíka, 
ano té popisované v knihách Oty Pavla. Dal jsem si svého oblíbeného turka a pokračoval ještě kilometr k přívozu přes Berounku. Chvíli po zatlučení na kolejnici pro nás připlul šikovný převozník a dopravil nás na pravý břeh k Pamětní síni Oty Pavla.
Jízdně (plavebné?) ani vstupné zde není, můžete přispět na do kasičky přímo v převozníkově domku. Malá expozice o Otovi Pavlovi je moc pěkně udělaná, i já jsem se dozvěděl mně dosud neznámé informace. Převozník nás dopravil opět na levý břeh a milí lidé mne i další cestující pomohli z pramice vystoupit. Naše nohy tak vysoký krok nezvládaly. Paní z Kladna se potřebovala dostat k vlaku, tak jsem ji nabídl svezení na Křivoklát. Cestou jsme se zastavili ještě v Nezabudicích u kostela sv. Vavřince s dřevěnou i kamennou sochou před ním. 
Závěr druhé cesty podél Berounky byl na mnohokrát navštíveném Křivoklátu. Nešel jsem na prohlídku hradu, jen jsem se stavil na rozlehlém prvém nádvoří. V zámecké kavárně jsem si dal zmrzlinový pohár, ve vedru příjemné osvěžení. Od parkoviště jsem ještě zašel na vyhlídku, z které jsem měl Křivoklát jako na dlani.
Ze Skryjí na Křivoklát
Pohodová cesta zpět kolem Bucku a můj letošní plán poznávání míst kolem Berounky je splněn. Tak si třeba na příští rok naplánuji něco podobného... Jo, na moji turistickou hůl přibylo 11 plíšků. |
| < Předch. | Další > |
|---|
