You are here: Hlavní strana 
Z Galerie u Plazíka Sbor na Slovácku
Z Galerie u Plazíka Sbor na Slovácku | Sbor na Slovácku |
| Napsal Plazík st. | |
| Středa, 20 září 2023 | |
|
Již počtvrté jsme vyjeli s pěveckým sborem Senior Melody, součástí Třetího věku lounské knihovny, na prázdninové soustředění. po loňském hořícím českém Švýcarsku to tentokráte byla Jižní Morava.
Letos jsme se rozhodli s kamarádkou jet vlakem a znamenalo to odjezd
z peruckého nádraží před 7. hodinou. Do rozpálených Velkých Bílovic jsme dojeli odpoledne a ubytovali se v hotelu Mlýn na konci vsi (městečka?). Do večera dojelo všech 14+1 účastníků. Po večeři jsme se s naší sbormistryní Evou dohodli na dopoledních zkouškách od 9:30 do 11.30 hodin a poté na volném programu dle chutě každého účastníka.
Prvá zkouška ve velké zasedačce v 3. patře proběhla v pohodě, seznámili jsme se i s novými písničkami. Následoval dobrý oběd. Já jsem se rozhodl jet autobusem odpoledne do Hodonína. Obhlédl tamní stavby, kostel, radnici, školu, muzeum a sochu T.G.M a pro upomínkové předměty se stavil v knihovně. Již v neděli jsem se dozvěděl, že v sousedním Moravském Žižkově probíhají tradiční slovácké hody a tak jsem cestou zpět na tamní návsi vystoupil. A skutečně za půl hodiny vcházel po hlavní silnici krojovaný průvod, jeh cílem byla vyzdobená náves s neskutečně vysokou májkou. Šohajové měli ke krojům pěkně zdobené klobouky. 
Děvčice široké barevné sukně, vyšívané krajkové blůzky a bohaté květinové čelenky. A poté se již tancovalo, zejména šohajové si u májky zaskákali. Nechyběl samozřejmě ani verbuňk, zapsaný do seznamu UNESKO. Místní hody skutečně žijí, není to jen představení pro turisty. Jak jsem se dozvěděl, hody probíhají ve všech sídlech Slovácka a trvají 4 dny - od pátku do úterý. Co vše se při nich koná, by ale musel vypovědět místní, nebo odborník. Nádherný zážitek.
Večer jsme zajeli s kamarádkami na kraj velkých vinic ve Velkých Bílovicích, chtěli jsme jít ke kapličce Hradištěk. Daleko jsme nedošli, sluníčko se skrylo za obzor. Alespoň jsme ochutnali vínečko u jednoho sklípku. Pondělí končilo...Další zkouška, ponořili jsme se do starších i nových písniček. V hotelu nám nabídli polévku z večerního menu a tak dosyceni jsme mohli vyjet na Výlet. 
Domluvili jsme se s Lenkou, která zde byla autem, a v pěti se vydali na nejznámější místa tohoto koutu Moravy, do Lednicko - valtického areálu. Nešli jsme do Lednického zámku, užili jsme si krásné okolí, zahrady, svezli se lodí po Zámecké Dyji a dali si v kavárně zmrzlinu. Pokračovali jsme do Valtic a i zde si prohlédli náměstí a zámek jen zvenčí. V Íčku jsem zjistil cestu ke známému místu nad Valticemi a dostali jsme se až na rakouskou hranici u Kolonády na Reistně. Krásné odpoledne...Již doma jsem plánoval schůzku s kamarády z nedalekých Dolních Bojanovic. Pamětníci jistě pamatují Milana Esterku, provozovatele lounského Sklípku, který ze Slovácka pochází. S manželkou mne vyzvedli v hotelu a rozjeli jsme se za poznáním s místními znalci. 
Stavěli jsme se u Slovanského hradiště Mikulčice (prohlídku muzea jsme nestihli) a pak jsme jeli ke dřevěnému větrnému mlýnu u Starého Poddvorova. Nádherná památka na stavby, kterých v tomto kraji bylo mnoho. Já chtěl vidět tradiční vinné sklípky a tak mne Milan vzal k těm domácím v Bojanovicích. Procházeli jsme kolem nenápadných i malérečkami vyzdobených vchodů do podzemí s jistě výbornými víny. U jednoho nás pozval "soused" Řezáč "na kalíšek".
Sestoupili jsme do sklípku s mnoha soudky a demižony, starý vinař vzal koštýř a my postupně chutnali asi 8 skvělých nápojů. On sám má trochu obavy o budoucnost těch tradičních, menších vinařů. Pro některé mladé je to moc práce, ale hlavně jim to zakazují jejích manželky. Ale v tomto sklípku bylo vše pravé a já se po koštu trochu bál vylézt na prudké sluníčko. Zvládl jsem své nohy a po chvíli jsme došli k malé májce, u které o víkendu proběhlo tradiční "Zarážení hory". To znamená, že do vinohradu až do vinobraní nesmí vstoupit nikdo, kromě samotného vinaře. Po chutném občerstvení u Esterků jsme se zajeli ještě znovu podívat do Mikulčic a prošli se kolem základů mnohých církevních staveb starých Slovanů. Krásný výlet s mnohým poznáním.
Čtvrteční výlet jsem nasměřoval nejdříve do Pavlova, kde jsme si prohlédli nový Archeopark s vykopávkami i s kopií Věstonické Venuše. Zajímavé podzemní muzeum s výbornými sbírkami. Pokračovali jsme do nedalekého Mikulova a po posezení v cukrárně jsme si prošli zámecký park. Krásné upravené místo, i celé město s výhledem na Svatý kopeček. Opět příjemné výletní odpoledne.Zbýval nám již jen jediný den, pátek. 
Na poslední zkoušce jsme doladili nové písničky, díky naší milé sbormistryně jsme udělali kus práce. Následovalo společné focení, polévka a tentokráte výlet do Břeclavi. Pěkné město s nádherným novým kostelem sv. Václava a za rybníkem s troskami mlýna rozlehlý, ale bohužel silně omšelý zámek.
Ale dozvěděl jsem se zde, že město (hrad) založil kníže, jehož maminka byla z Peruce a i se po něm jmenuje. Břetislav - Bratislavie - Břeclav. Stále nám však chyběla návštěva jednoho místa - té kapličky nad vinicemi. Po rychlé večeři jsme k ní mezi vinicemi zajeli právě včas, těsně před západem slunce. Barevná obloha nad zelenými vinicemi, to byl přes Kapli sv. Cyrila a Metoděje, Václava a Urbana - zvané Hradištěk moc krásný pohled.
Skutečně vydařený týden (až na ta 35°vedra) končil. V sobotu dopoledne jsme došli k autobusu, zatáhlo se a v Břeclavi již pěkně lilo. Slovácko se s námi loučilo mokré. Vlakem přes Prahu (zpoždění) a Kralupy, po týdnu jsme doma.Jaký závěr? Krásné soustředění a prý za rok pojedeme opět do Mlýna ve velkých Bílovicích. Zdaleka vše jsme v tomto krásném koutu Česka, pardon Moravy, neviděli...
|
| < Předch. | Další > |
|---|
