Jako syn přednosty stanice a také krátkodobý drážní zaměstnanec, vzpomínám na 150 let té naší trati. Již 21. listopadu 1872 začaly jezdit nákladní vlaky z Chlumčan do Mostu a 2. ledna 1873 jel přes Peruc pvý slavnostní vlak z Mostu do Slaného. Tak jen stručně, jak to bylo...
Ano, koleje, které vedou přes perucké nádraží, již slouží 150 let. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let devatenáctého století u nás vrcholila výstavba soukromých železnic. V konkurenčním boji šlo investorům čistě o přepravu uhlí. Pokud vídeňské ministerstvo obchodu žadateli vyhovělo, uložilo mu povinnost zajistit i přepravu cestujících. V 60. letech zajišťovala dodávky severočeského uhlí do Prahy všeobecně neoblíbená Společnost státní dráhy. Ta totiž v této době měla monopol na dodávky severočeského uhlí a výsledkem bylo, že v Praze bylo uhlí dražší než např. v Berlíně nebo Vídni. Stát netradičně na novou trasu vyhlásil výběrové řízení. Jedním ze záměrů bylo propojit hornická města Most a Duchcov přímou cestou s Prahou.
O stavbu projevilo koncem šedesátých let 19. století zájem sedm sdružení. Ministerstvo obchodu
vybralo variantu navrhovanou podnikateli vedenými peruckým hrabětem Thun-Hohensteinem a 25. června 1870 vydalo Koncesi pro postavení dráhy z Prahy do Duchcova. Následně 25. února 1871 schválilo ministerstvo vnitra i název společnosti „Pražsko-duchcovská dráha“, německy k. k. privilegierte Prag-Duxer Eisenbahn, zkráceně PDE. Společnost podnikala čistě ve své vlastní režii, finančně zajištěna od Anglo-rakouské banky. Ta vydala Subskripci na 30 000 ks akcií za 150 zl. a 30 000 ks obligací za 150 zl. CK výsadou opatřené. Ty se začaly upisovat 16. března 1871 na určených místech. Délka dráhy obnášela celkem 18 mil, délka trati Praha-Most 16,1 míle. Účel dráhy byl trojí: 1. Nejkratší spojeni duchcovsko-bílinského a mosteckého ložiska hnědého uhlí se zemským hlavním městem. 2. Povznešení mezinárodního obchodu, že stane se částí spojovací dráhy, která severní Německo nejkratším směrem přes Lipsko s Prahou dotyčně i s Vídní spojuje. 3. Bude prostředkovati značný obchod místní z hustě obydlených okresů s hlavním městem království.
Zásadním problémem projektu bylo od počátku vyřešit vhodnou trasu z Prahy,
kde směrem na sever již existovalo několik železnic. Proto za výchozí místo byl vybrán Smíchov. Ze Smíchova navrhovaná trasa stoupala Prokopským údolím, mezi Hlubočepy a Zákolany se čtyřikrát křížila s tratěmi Buštěhradské dráhy, aniž by s nimi byla kolejově propojena, a přes Slaný a Louny pokračovala do Mostu a Duchcova.
Stavba byla rozdělena do dvou úseků. Větší z nich, Smíchov – Sedlec u Obrnic, byl zadán stavitelům Václavu a Janu Muzikovi a Karlu Šnáblovi. Zbytek do Duchcova a Mostu byl rozdělen mezi Vojtěcha Lannu, Jana Schebka a Morice Gröbeho. Pro pomaleji jdoucí práce v úseku Smíchov – Louny byla k 21. listopadu 1872 zahájena pouze nákladní doprava do Chlumčan a to včetně odbočky Obrnice – Bílina. První slavnostní osobní vlak z Mostu do Slaného vyjel 2. ledna následujícího roku 1873. Takže toto datum můžeme považovat za začátek železniční dopravy na Peruci.
Od vydání koncese ke zprovoznění úseku Most – Slaný uběhlo 31 měsíců.
V dnešní době nepředstavitelné!
Již 11. května 1873 došlo k zprovoznění trati až do Prahy Smíchova, ale koncový úsek z Bíliny do Duchova si na své vlaky musel počkat do 1. prosince téhož roku. Až mnohem později byla trat prodloužena nejprve do Hrobu, později do Moldavy, kde přecházela státní hranici do Německa. Náročná stavba na Moldavu firmu finančně vyčerpávala, 1. července 1884 převzaly provoz na tratích zadlužené PDE státní dráhy (KkStB) a k 1. lednu 1892 byly tratě zestátněny.
Původní trať Pražsko-duchcovské dráhy nabízela od roku 1873 přímé spojení Mostu, Loun
a Slaného s Prahou trasou končící na Smíchově, to se však změnilo až po skončení 1. světové války a vzniku Československa. Do politiky vstoupil rodák z Klobuk agrárník Jan Malypetr, který miloval svůj rodný kraj a při cestách vlakem do Prahy mu chtěl pomoci. S podporou dalších kolegů předložil dne 15. dubna 1919 poslanecký návrh na výstavbu spojky směrem na Kralupy, která by vycházela z trati z Prahy do Mostu u zastávky Podlešína a vedla by směrem východním v délce asi 3 km
do stanice Zvoleněvsi. (Tam již po schválení projektu z 18. května 1883 byla velmi rychle vystavěna odbočka ze stanice Kralupy - předměstí k tamnímu cukrovaru. Provoz na ní zahájen 20. února 1884. Přesně o 3 měsíce později začali z Kralup do Zvoleněvsi jezdit i první osobní vlaky.) Po následném standardním parlamentním projednání bylo pověřeno Ministerstvo železnic zajištěním projektu a jeho následné realizace. Stavbu provedla v roce 1922 akciová společnost Kress, Praha. Provoz na nové spojce byl zahájen 2. října 1922, kdy už byl Jan Malypetr členem vlády. Tak vznikla trať Most - Louny - Slaný - Kralupy (- Praha), dnes č. 110.
Z počátku novou trasu využívaly pouze osobní vlaky ze Slaného do Kralup. Teprve od 15. května 1927 začaly jezdit rychlíky směrem na Louny přes Kralupy a Slaný. Po 2. světové válce vlaky dále jezdily „Malypetrovou" spojkou po trati Praha – Kralupy - Most a stejně rychlíky, většinou motorové. Na trati se objevily i skutečné dálkové spoje vedené lokomotivou: rychlíky „Balnea“ Praha - Karlovy Vary (1971 – 1973) a „Salubia“ Praha – Cheb (1982 – 1992), v letech 1989 - 1991 dokonce expres „Thermal“ z Košic do Chebu vozící i přímé lůžkové vozy z Moskvy. Ano, i takové vlaky jezdily přes Peruc.
Soumrak osobní dopravy na trati nastal teprve koncem 90. let 20. století s novou organizací krajů, kdy rychlíková doprava přešla na směr přes Ústí nad Labem. Osobní vlaky byly, bez ohledu na spádovost, trasovány do Slaného z jedné strany dle potřeb Prahy, z druhé dle rozhodnutí Ústeckého kraje. Lidé dojíždějící přes tuto umělou hranici byli nuceni opouštět svá zaměstnání nebo železnici. Nádraží jsou od poloviny roku 2009 opuštěná (automatizace provozu je ale v pořádku)
a nyní ve vlaku nejezdí ani průvodčí, který by prodal jízdenku a pomohl starším cestujícím a dětem při nastupování a vystupování. 1. listopadu 2021 byl protlačen na zastupitelstvu Ústeckého kraje dokument, podle kterého nebudou stát v cestě záměru Středočeského kraje na zastavení vlakové dopravy Slaný – Louny v příštím roce. Bez jednání s vedením obcí na této trati tak může v roce výročí, po 150 letech od vzniku Pražsko-Duchcovské dráhy, provoz na ni definitivně skončit.
mPb
Zdroje: Ing. Tomáš Čech-ŽELEZNICE OKRESU SLÁNSKÉHO, archiv autora, internet.
|