Již to tak nestíhám, pohyblivost a hlavně má lenost mne nepustí na častější výjezdy do Prahy. Do galerií občas zajedu, s koncerty a dalšími cestami je to již horší. Koncem října jsem, i díky kamarádovi Vláďovy, do Prahy zajel.

Musel jsem ještě po poledni zajet do Slaného k lékaři a pak jsem měl před odjezdem autobusu na Třebízi přes půl hodiny času. Tak jsem se jen tak prošel po podzimní návsi. Je to kouzelné místo v naší blízkosti. Před lety jsme znali Třebíz hlavně "Pod skalou" na zábavách a koncertech, popř. při tradiční pouti.
Na návsi
Moje pravidelná procházka pražskými fotografickými galeriemi byla v úterý černobílá, nádherná. Zašel jsem tam, kam chodím pravidelně ve Školské ulici do Leica Gallery na ohlédnutí za dobou mého žití s Emilem Fafkem (100 let). Výstava "Ve střehu" známého fotografa Mladé fronty skutečně provází i mým téměř celým životem. Mimo roku 1945 jsem 50. budovatelská léta, 60. s Gagarinem a Těreškovovou, zakončená srpnem 68 i další dobu v Československu při pohledu na Fafkovy fotografie opět prožíval. Skvělé jsou jeho sportovní snímky, včetně Emila Zátopka. Dal jsem si tam ještě turka a šel dál. V Ambitu ještě není nová výstava a podobně tomu bylo v Artinbox Gallery v Perlové.
Ale zde jsem měl nádherné štěstí. U vchodu stáli dva mladíci s autorem připravované výstavy "Fotografie fotografů" Bohdanem Holomíčkem (1943). Oslovil jsem ho a on mne pozval, ještě před vernisáží, do podzemí na připravovanou výstavu. Stovky skvělých momentek a portrétů lidiček kolem pana fotografa, mnohé známé tváře jsem poznal. Díky… Navzájem jsme se ještě před galerií vyfotili a šel jsem dál na Staroměstské náměstí.
Závěrečnou výstavou mé procházky byla Ztracený ráj - Paradise Lost v domě U Kamenného zvonu. V komunitě hippies v Taylor Campu na havajském ostrově Kauai v 70. letech fotografoval John Wehrheimem (1947) život této svobodné generace. Na snímcích jsou bizarní obydlí a jejich obyvatelé, meditace, obstarávání obživy, společný život s dětmi i nespoutané večírky. Skutečný ráj v souladu s přírodou.
Cestou jsem občas cvakl spouští kolem sebe, ale hlavně až chvíli před setměním, kdy se nad Prahou klenula skvělá obloha s kouzelnými barevnými mraky. Vše (odpoledne černobíle, večer barevně) ve dvou albech.
Prahou odpolední
Prahou večerní
Kolem Vltavy a přes okraj Karlova mostu jsem došel na Malostranské náměstí a vešel do Malostranské besedy, kde se připravoval večerní koncert. Byl to křest nového alba Tria Mikoláše Chadimy „Svět se rozpadá“. Program byl ale bohatší. Ten zahájili "battle" DJ Satan vs. MCH sax. Temnější, syrovější, údernější, repertoár, kdy elektronický základ doplňují Jan Jirouch na trombon a Mikoláš na své rozličné nástroje. Byl to nářez.
Poté si své se řekl a odzpíval hudebník a performer Zdeněk „Hmyzák“ Novák za doprovodu členů MCH Bandu.
Hostem večera byli skvělí tepličtí AKU AKU, kteří jeli malou šňůru po Česku. Samozřejmě je znám, ale myslím si, že jsou čím dál lepší. Zejména frontmen kapely Slávek Neuhöfer je se svými houslemi a zpěvem jedinečný. Podpořen výbornými muzikanty kapely nadchl celou Besedu. Závěr patřil rozšířenému seskupení MCH Bandu a křtu nového alba „Svět se rozpadá“. Toho se ujal vydavatel Vláďa "Lábus" Drápal (Guerilla Records) a suchý křest provedli Otto M. Urban (kurátor DOX) a Petr Ferenc (šéfredaktor časopisu His Voice). Poslední písničku z repertoáru DG 307 si s kapelou zazpíval i Lábus. Skvělý večer ve skvělé společnosti v Malostranské besedě.
Křest v Malostranské besedě