Díky Mirkovi a jeho kamarádům jsem po 53 letech prožil týden ve Vysokých Tatrách. Parta sportovců s přáteli z Loun a okolí jezdí společně každý rok a většina z nich dokáže zvládnout dlouhé a náročné túry. Já jel jen za změnou všedního života a na malé vycházky.

V sobotu 10. září 2022 do Prahy (Mirek večer hrál) a v neděli směr východ. Krátká zastávka před Brnem, oběd u Uh. Brodu, káva pod Strečnem a po 7 hodinách jsme viděli tatranské štíty. Ubytování v Breze ve Smokovci a setkání s partou spolu dovolenkářů.
V pondělí električkou na zastávku Popradské Pleso, odtud vzhůru po asfaltce a přes Symbolický hřbitov obětí Tater na Popradské Pleso. Symbolický hřbitov s kapličkou pod Ostrým mezi skalkami již od roku 1936 připomíná ty, co nádherné, ale i nebezpečné hory milovali až k obětování svých životů. Tyčí se zde dřevěné barevné kříže a na kamenech jsou připevněny stovky tabulek se jmény obětí. Popradské pleso, zaklíněné mezi štíty, je kouzelné. My si v horském hotelu dali oběd a vydali se zpět dolů po červené Tatranské magistrále ke Štrbskému plesu. Po levém břehu jsme došli do centra střediska a po dobré kávě odjeli električkou zpět do Nového Smokovce. (Doprovod Mirek, Jana a Petr, pěší trasa asi 11 km.)
Vysoké Tatry I.
V úterý električkou ze Starého Smokovce opačným směrem na stanici Tatranská Lomnice a vzhůru kolem Moravy k lanovce. Po hledání jsme nalezli pokladnu, vystáli frontu a sedačkovou lanovkou na mezistanici a kabinkovou výjezd na Skalnaté pleso. Zde jsme dohonili naší partu, ale ti šli dlouhou trasu k Zelenému plesu. Po lehkém občerstvení jsem se prošel kolem až pod observatoř, něco nafotil a 11 hodin jsme s Mirkem a Tomášem společně vyrazili opět po červené Tatranské magistrále směrem na Hrebienok. Cesta kratší než v pondělí. Je obdivuhodné, jaký kamenný chodník zde lidé vytvořili, ale pro mé nohy náročnější. Musel jsem se stále dívat pod sebe, kam zejména levá noha míří. V náročnějších místech mně Mirek přidržel. Asi po 2 hodinách jsme došli k Zámkovského chatě, kde jsme si odpočinuli při dobrém obědě. Pokračovali jsme kousek vzhůru a poslední kousek po lepší cestě do cíle na Hrebienku, kam jsme došli po půl čtvrté. Dolů jsem již musel kolejovou lanovkou (jako na Petříně) nohy by to nedaly. (Doprovod Mirek a Tomáš, pěší trasa asi 9 km.)
Vysoké Tatry II.
Ve většinou sychravé středě se lounská výprava rozhodla "koupací den". Auty jsme dojeli do Popradu a v ohromném AquaCity s mnoha velkými i malými bazény s různě teplou vodou, vířivkami a dalšími službami (bar uprostřed bazénu). Všichni jsme se vymáchali v horké, teplé i studené vodě vyhřáli, většina ještě pokračovala v saunách. Já po 3 hodinách rozvířen jel sám električkou na odpočinek do penzionu Breza.(Pěšky jen 2 km.) Večer až přes půlnoc posezení s kytarami.
Ve čtvrtek jsme si s Mirkem udělali výlet po blízkých památkách a jako prvý jsme navštívili Spišský hrad - ohromná stavba. Byli jsme tady v 80. letech, dnes je hrad hodně opraven, ale hlavní centrum je pro rekonstrukci uzavřeno. Přesto obejít dolní část po hradbách a další přístupná místa vydalo na 1,5 hodinovou vycházku. Projeli jsme cikánskou osadou Žehra, krátce se stavěli u Spišské kapituly ve Spišském Podhradí a pokračovali na Levoču, zapsané jako památka UNESCO. Velké zajímavé náměstí s renesanční radnicí a dvěma kostely - Katolický a evangelický. Samozřejmě největší zajímavostí Levoče je velký, krásně malovaný zdobený dřevěný pozdně gotický oltář Baziliky sv. Jakuba Staršího, údajně nejvyšší na světě (nevím, lounský se mi zdá větší). Po obědě U Lva jsme si celou baziliku s oltářem prohlédli (nesmělo se fotit). Přes náměstí a uličkami jsme došli ke klášteru minoritů, který jsme také navštívili. Dalšími uličkami jsme došli k autu a Levoču jsme opouštěli po silnici kolem úžasných středověkých hradeb. 
Vysoké Tatry III.
Třetím cílem naší vyjížďky byl Kežmarok. Opět velké náměstí s radnicí a šest kostelů v centru města. Hlavními cílem byl jedinečný, převážně dřevěný artikulární kostel Nejsvětější Trojice (UNESCO). Ten si evangelíci směli postavit na rozmezí 17. a 18. století mimo hradby města a pouze ze dřeva. Kamenné jsou části po bývalém hostinci, z kterého byl přestavěn. Malované dřevo a krásné oltáře - vše jsme si mohli prohlédnout z blízka a za mírný poplatek i vyfotit. Vedle stojí nový cihlový evangelický kostel z konce 19. století a řeckokatolický z roku 2008. Pokračovali jsme přes dlouhé náměstí, se zastávkou na kafíčku, na druhý konec historického centra, kde je rozsáhlý a zajímavý Kežmarský zámek. Původní hrad byl v sedmnáctém století přestavěn na pozdně renesanční zámek. Příjemné nádvoří s malým pódiem a restaurací. My jsme se připojili k velké výpravě a vševědoucí průvodkyně nás celým areálem provedla. Jsou zde zajímavé expozice. Blížila se 18. hodina a my se za drobného deště vrátili zpět do Smokovce. Určitě to byl moc zajímavý den. (Doprovod Mirek, pěší trasa asi 8 km.)
Vysoké Tatry IV.
V pátek jsme se vydali na nenáročný výlet ke Štrbskému plesu (ti silnější na dlouhou a náročnou trasu dolinami asi 20 km). Přeplněnou električkou na stanicu Štrbské Pleso a odtud po břehu okolo Štrbského plesa vlevo s krásnými výhledy až do lyžařského areálu, kde se rok po naší dávné návštěvě konalo Mistrovství světa v lyžování 1970. Spali jsme tam tenkrát jen v kleči pod širákem a ráno dospávali na vrcholu rozestavěného obřího můstku, rozehřátého ranním sluncem. Lanovkou z konce areálu jsme vyjeli na větrné Solisko. Polévka v chatě a moje malá procházka a focení. Společně jsme sjeli lanovkou zpět a po druhém břehu došli zpět do centra. Ve Furkotce vedle nádraží jsme si dali dobrá pečená žebra a električkou se vrátili „domů". (Doprovod Mirek, Jana a Petr, pěší trasa asi 6 km.) Večer "poslední společná večeře" v Kolibě.
Vysoké Tatry V.
Přišla sobota a cesta domů. S Mirkem jsme se zabalili a kolem 10. vyjeli domů. Zastavili jsme se u Liptovské Mare a vyšli na molo. Pokračovali jsme podél Váhu pod zříceninami hradů (Strečno, Bystrica,…) k Trenčínu a už jsme v Česku. Oběd opět v Pepčíně, pod Buchlovem na dálnici a malé zastavení u Brna…. Praha… Peruc… Louny.
Byl to krásný týden mezi přáteli, v krásných místech i s trochou pohybu. Nejvíce musím ale poděkovat Mirkovi za to, že mne vzal sebou a celý týden se mi věnoval. Mám úžasné děti…