Kamarád a kamarádky z pěveckého sboru Senior Melody mne po dvou letech přemluvili ke společnému soustředění v jetřichovickém hotelu Bellevue. Termín vyšel na poslední červencový týden. Ale to jsme netušili...

V sobotu dopoledne jsme s Vierou a připojenými Václavem a Táňou vyjeli přes Ústí a Děčín do Českého Švýcarska. Dobrý oběd jsme si dali v Srbské Kamenici a odpoledne jsme se ubytovali, my ve 3. podlaží bez klimatizace a s okny bez žaluzií. V tropickém týdnu, který nás čekal, nic příjemného. Chvilku jsme poseděli u bazénu a před večeří shlédli další z etap TDF v televizi. Po vydatné večeři (měli jsme polopenzi - snídaní a večeři) jsme s L+H vyšli na krátkou vycházku na Čedičák nad hotelem.
Neděle začala návštěvou kostela na mši a od 9 hodin prvým zpíváním s naší skvělou sbormistryní Evou. No, mne to po dvouroční přestávce moc nešlo. Po pivečku v Praze jsme se stáhli na pokoj, opět k TV na TDF. Já ve vedru nedávám procházky ani doma - dech a nohy nechtějí. Vyšli jsme s V+H až po večeři směrem ke Kočičímu kostelu. Bylo příjemně a tak jsme odbočili na neznámou pěšinu Pfeiferovým lesíkem. Moc příjemná procházka kolem pískovcových věží nás dovedla až na zelenou, vedoucí kolem nádherné, ale opuštěné zotavovny zpět do Jetřichovic. Nad západním obzorem jsem si vyfotil zajímavý oranžový mrak - až ve zprávách jsme zjistili, že to je požár, který ovlivnil celý náš týden. Ano, začalo hořet nad Hřenskem. Celý týden jsme tuto tragédii sledovali v televizi i v reále a báli jsme se, aby se nedostaly plameny až k nám. Výborní a obětaví hasiči je nakonec zastavili asi 5 km vzdušnou čarou od nás. Ráno v televizi svévolně vyhlásil hejtman kraje zákaz vstupu do lesů Národního parku a my nevěděli, kam můžeme chodit. Vyjasnilo se to až ve čtvrtek.
V pondělí jsem zpívat nešel, jel jsem (s Vaškem) do České Lípy, kam do zdravotního zařízení převáželi mého bratra. Při čekání jsem si prohlédl centrum města, kterým jsem kdysi projížděl, ale nikdy nezastavil. Zbytky hradu Lipý jsou pěkné. Po návratu opět u TV a po večeři procházka s L+K pod zříceninu Falkenštejna a poté posezení u bazénu. Občas na nás padaly ohořelé zbytky jehličí.
Dopoledne v úterý jsem již zpíval a pak rychle opět pod zříceninu s T, která hledala své brýle. No nenašli jsme. Odpoledne TV a na vycházku opět po večeři s V+L+H. Tentokráte vzhůru po modré, ale odbočili jsme po neznámé cestě nad Pavlíniným údolím a došli k Pivnímu kameni. Také hezká místa se skalami.
Po další sborové zkoušce a obědě z vlastních zdrojů jsme se při zákazu delších vycházek vydali ve dvou autech na výlet. 8 kamarádek jsem "vyvezl" k Panské skále (ano správně, té z Pyšné princezny) a do České Kamenice. Na krásném náměstí jsme usedli před vynikající cukrárnou (dorty 25 - 50 Kč) s dobrou zmrzlinou. Zdatné B+A dokonce vylezli na místní věž kostela - prý krásný rozhled. Věřím, ale ty mé nohy... . Po večeři již jen TV. Václav má jiný denní režim než já. Vstává v 6 (já v 9) a večerku má ve 22 (já ve 24). Jo, zvykl jsem si.
I příští den, stále jsme nevěděli, jak je to s tím zákazem, jsme jeli na další výlet. Tentokráte jsem za cíl vybral Jiřetín pod Jedlovou. (Všechna místa výletů znám z dřívějších návštěv.) Oběd v AVE na hezkém náměstí a vycházka pod Křížový vrch - výše to Křížovou cestou (znáte z filmu Máj) v tom vedru nešlo. Zchladit jsme se šli do nedaleké Štoly Jan Evangelisty. Na hlavu helmy a hurá do úzkých chodeb. Viděli jsme místa, kde pracovali i malí kluci a každý si odnesl zdravotní problémy. Ti, kteří zde zemřeli, byli i v hlubinách pohřbeni - nikdo je nemohl vytáhnout úzkým přístupovým tubusem. Dnešní vchod je uměle vytvořený v 90. letech. Po nahlédnutí do štoly Kryštof jsme po hodině vyšli na pálící slunce. Navrhl jsem ještě návštěvu nedalekého hradu Tolštejn a setkal se se souhlasem. Cesta na hrad není náročná - jezdí tam osobáky i personál restaurace, ve které jsme si dali kafíčko. Ale až na vyhlídku na zbytcích věže jsme nikdo již nešel. I druhý výlet se dle účastnic vydařil. (Díky.) Večer jsem v Íčku zjistil, že s těmi zákazy to není tak ostré. Je možné navštívit vše, mimo zasažených 10 ha a bezpečnostní pásmo.
Pátek byl poslední den a já se rozhodl vyplnit alespoň jeden z plánovaných cílů - návštěva Kyjovského údolí. Přidala se jen L a tak jsme po poledni přes Doubici dojeli na parkoviště v Kyjově. Do údolí se může buď dle potoka po široké rovné cestě, nebo po naučné stezce přes skály. Chtěli jsme něco vidět, tak jsme vyrazili na tu náročnější a určitě výstup stál za to. Po slezení na cestu, dělící skalní útvary asi v polovině, jsme unaveni druhou část vzdali a šli po pohodlné trase až ke Klenotnici. Návrat dle potoka byl již pohodový. Byl jsem rád za alespoň toto vyplnění plánu - Kyjovské údolí stojí za návštěvu.
Poslední den, sobota, balení a s Vierou cesta zpět. Vzali jsme to přes Českou Lípu a já se ještě na chvilku stavil u bratra - Již vypadal lépe, než v pondělí.
I přes vedro a téměř stálou přítomnost spalin z ničivého požáru (já po ztrátě čichu nic necítil, ale všichni jsme chraptili) se náš pěvecký víkend v krásném kraji vydařil. A hlavně, nazkoušeli jsme  díky Evičce a Kristýnce krásné písničky, včetně Voda má... No uvidím, zda a jak se do sboru po pauze zapojím.

FOTO:
Vycházky kolem 

Vyjížďky kolem

Kyjovské údolí