Skauting je již více než stoletou tradicí v Česku. Neměl to vždy lehké, totalitní režimy neuznávaly svobodný život a Skauta zakazovaly.
13. července 1912 vyrazil Antonín Svojsík se skupinou skautů ze Žižkova utábořit se do lesů nedaleko Lipnice nad Sázavou. Založil tak tradici skautských táborů v Česku. Začalo to tím, že si Tomáš Garrigue Masaryk zavolal středoškolského tělocvikáře Antonína Svojsíka a řekl mu: "Podívej, učit tě baví, s klukama to umíš, zajeď se podívat do Anglie, jeden starý generál na penzi tam vymyslel pro děti zajímavou činnost, pomáhá je vychovávat a staví z nich oddíly. Třeba bychom to v Čechách mohli dělat taky tak."
Školní rok plynul a blížilo se léto 1912. Byl čas vyrazit na skutečný letní tábor. Svojsík pro něj vybral Orlovské lesy nedaleko Lipnice nad Sázavou. Nápad se rychle ujal. Rok poté, v létě 1913, už tábořilo 15 skupin českých skautů.
Roman Bobo Šantora se na mně obrátil s dotazem "Objevil jsem, že v roce 1912 se u Peruce konal experimentální skautský tábor. Mám k němu podklady a rád bych našel místo, kde se konal.
Popis uvádí dvě indicie, která jsou asi shodná:
- Dlouhá louka a Pod dýbeřskou strání
Poslal mně 3 fotografie, 2 z místa, které jsem mu samozřejmě ozřejmil a jednu od bývalé školy (dnes zdravotní středisko), kde také skauti přespávali. Měli málo stanů, tak se střídali.
Z uvedeného plyne, že nejen Svojsík, ale i další skauti v roce 1912 zakládali dlouholetou českou tradici.
Další informace od RBŠ
Až do dnešního roku zapomenutý pokus představoval skautský tábor u feriální osady v Peruci. Toto dobročinné zařízení již od roku 1882 organizovalo prázdninové pobyty chudým dětem na mnoha místech Čech i Moravy. Děti byly ubytovány v různých zapůjčených objektech, v Peruci to byla bývalá škola, pomáhaly při zemědělských pracech, měly dostatek jídla a pobyt na čerstvém vzduchu. Na jaře 1912 se ředitel osady v Peruci pražský učitel Alois Pulchart nechal Svojsíkem obeznámit se skautingem a v létě si na okolní louce zřídili malý tábor. Neměl mnoho stanů, proto se ve spaní v nich chlapci střídali. Stejně jako ve vaření a dalších táborových činnostech. Ale programově šlo spíše stále o formu sociální podpory. Už větší tábor konali i v dalších letech a poslední stopa končí puťákem v roce 1915.
(Bobo pátrá dál a já se těším na jeho článek o skautech na Peruci.)
|