Již běží červen a já se musím ohlédnout za uplynulým květnem. Byl opět plný událostí, květů a poznání. A bohužel i pokračujícího sucha. Tak rychle o pár týdnů zpět.

Na 1. máje jsem nebyl v průvodu, ani se nelíbal pod třešní, ale hned 3. jsem šel na prvou rehabilitaci do Loun. Chodil jsem celý měsíc, tak uvidím, jak to pomůže (cvičím i doma). Odpoledne jsem si vyšel kolem Majlantů na horní Dýbeř a zpět kolem Obrázku. Jarní 4 km rozkvetlou přírodou.
Nad Majlanty k Dýbři
V usedlosti manželů Dvořákových se rozjela sezona ve Stodolním divadle, Hanka připravila program na každý týden. Dám vše do tohoto odstavce. Ve čtvrtek 5. května jsem vyprávěl o Osobnostech Peruce v uplynulých 100 letech (ano, bylo to na výstavě v Galerii U kozorožce). Děkuji všem 17, kteří si přišli do Stodolního divadla Za Dubem poslechnout mé povídání o osobnostech Peruce. Doufám, že jsem nezklamal. Hned na sobotní odpoledne připravili Martin Pohl a Vlasta Pechar v usedlosti Za Dubem na Peruci setkání svých kamarádů a přátel z Ukrajiny a Běloruska. Všichni si vyslechli více než hodinový koncert (s přestávkami) běloruské pianistky Katariny Palivody žijící v Česku. Zazněly skladbu od barokní hudby (Bach), přes romantismus (Chopin) až po hudbu 20. století. Pohodový závěr učinily filmové melodie.  Krásné počasí doplnilo příjemné chvíle přátelského setkání.
Následující pátek v podvečer předstoupil před asi 30 posluchačů ve Stodolním divadle na Peruci básník, písničkář, hudebník Jan Burian. Bylo to moc příjemné a zajímavé setkání, které připravila perucká a lounská knihovna. Další příjemný podvečer ve Stodolním divadle proběhl ve čtvrtek 19. května. Paní Imbrová zajímavě vyprávěla o cestách Livingstona a hlavně Emila Holuba jihem Afriky. Stodolní divadlo se stává kulturním centrem Peruce.
Květen Za Dubem
Na Smolnici v sobotu 7. odpoledne proběhly další vesnické hry (Olympiáda) Mikroregionu Perucko, spojené s Husitskými slavnostmi. Lidé se bavili, koukali na dravce, zkoušeli řemesla, zpívali a tančili a reprezentanti 8 obcí mikroregionu soutěžili. Zástupci Hříškova, Koštic, Leibsdorfu, Nové Vsi, Smolnice, Třtěna, Vrbna n. l. a Žerotína zkoušeli točit na hrnčířském kruhu, střílet z luku a jednu další disciplínu, jen městys Peruc nenašel mezi svými více než 2000 občany nikoho, kdo by reprezentoval naše bydliště. A to se hry podle Peruce jmenují.
Vesnické hry Mikroregionu Perucko a Husitské slavnosti
Ve svátek 8. 5. jako každý rok, vzpomněli občané Peruce svých obětí v obou světových válkách. Nejdříve místostarosta Městysu Peruc Bc. Jan Vnouček položil na náměstí E. Filly za doprovodu perucké dechovky Rodáci  kytici k pomníku padlých v 1. světové válce. Po státní hymně se skromný průvod s hudebním doprovodem vydal obcí na místní hřbitov, kde byla k pomníku obětí 2. světové války též položena kytice. V krátkém projevu Jan Vnouček připomněl zlo válek, i to, že v Evropě neustaly ani v současnosti. Po Jugoslávii 90. let nyní sledujeme hrůzy ruského napadení Ukrajiny. Svůj projev zakončil optimisticky tím, že přirozenou touhou člověka je mír.
Události května 1945 na Peruci si můžete, připomenou v 10 pokračování na mých Peruckých stránkách ZDE
Perucký květen
Pondělní procházka parkem a kousek za Krásnou vyhlídku. Starci, duby, modříny, buky, borovice - kamarádi při cestě kolem Krásné vyhlídky. Jim i mne přibylo 73 let. Zkusíme zde ještě pár let vydržet. Klidných 5 km. V parku na stromě byl věneček
Do parku tak pospíchala,
ztratila snad rozum všecek,
svoje srdce na dlaň dala
a pak přišla o věneček.
Kolem Vyhlídky

Kvete vše, nejen při vycházkách v lese, ale i na dvoře. Bílá svítí v zelená - příroda je kouzelná. Věrka určila, je to ptačinec velkokvětý. Ona, bylinkářka, se umí koukat kolem sebe a vidí. Již několikrát mne upozornila na krásné a vzácné kytičky v okolí Peruce. Tentokráte je to krásná Sasanka lesní. Ta je 3 - 4x vyšší než rozšířenější Sasanka hajní. Je chráněná a jedovatá. Bílá svítí v zelená - příroda je kouzelná. Věrka určila, je to ptačinec velkokvětý. Kamarádka bylinkářka se umí koukat kolem sebe a vidí… Již několikrát mne upozornila na krásné a vzácné kytičky v okolí Peruce. Tentokráte je to krásná Sasanka lesní. Ta je 3 - 4x vyšší než rozšířenější Sasanka hajní. Je chráněná a jedovatá. Nevím, čím to je v letošním suchu? Na záhonek dám za 2-3 dny jednu konev vody ze sudu (už nebude) a ono to roste. Ředkviček jsem již přejeden, chystám se na prvý salát, angrešt a rybíz se nalévají a i ten šeřík je letos bohatší, ale v tom vedru rychle odkvete. Hrášek se již plazí a i rajčata se od neděle snaží. Slimáci a další havěť nikde.
Květen kvetoucí a vycházkový
Již mnoho let při tradičním setkání v kempu na Peruci scházejí přátelé kapely Paralet a Dobrodějové. Páteční večer proběhlo opékání kýty a strašidelná stezka pro děti. V sobotu se od mé galerie vydali Dobrodějové na kole na propagační jízdu přes Libochovice a Levousy zpět do kempu, kde sekání pokračovalo do nedělního rána.
Do Libochovic se vrátilo po virové zastávce již 63. Libochovické léto.  U třech lip je zahájily dvě známé divadelní postavy Figaro a Casanova. Soubor SUMUS PRAHA sehrál Figarův rozchod a DS Karel Čapek Děčín další pátek Casanova na duchcovském zámku.
Asi znáte Figarovu svatbu a představte si, že se Figaro v pátek 13. 5. v Libochovicích rozvedl. Casanovu jsem viděl podruhé. Toto nastudování bylo o dost lepší. Zkrátka zkušená služka dokáže více než nevinné mládě.
Figaro a Casanova
V pondělí 16. jsem strávil dvě příjemné hodiny se žáky 8. a 9. třídy školy v Klobukách. V prvé hodině jsem povídal o tom, jak naši předkové i my jsme dříve fotili - od deskových přístrojů, přes kopírování, až po zvětšeniny. Ve druhé, již jen s deváťáky, jsme si povídali o 60. letech 20. století, kdy jsem já chodil na střední školu, ale i o současnosti.

17. jsem se vydal po delší době Prahou květnovou a do galerií. Jako obvykle z Třebíze busem na Veleslavín, dvacítkou na Újezd. Odtud přes Kampu a Karlův most do Starého města, k Černé Matce Boží a vzhůru na Jindřišskou věž. Široké rozhlédnutí (bylo lehce zamlženo) a přes Václavák do Leicy. Samozřejmě hlavním cílem byla návštěva výstav a galerií v Praze. Na Kampě venkovní panely Budoucí přírody a historie Majálesů. U Černé Matky Boží Daleko a blízko Václava Podestáta. Do Jindřišské věže jsem šel na Všechny krásy Prahy, ale moc mne zaujaly Pražské věže a nevynechal jsem oblíbenou Leica Gallery s nádhernými fotografiemi Jaroslava Pulicara.
Prahou květnovou
Galerie a výstavy
To ale nebylo vše. Z Václaváku na Strossmayerovo náměstí a vzhůru do klubu Letka u NTM na večerní křest nového alba Dopisy v lahvi kapely Holy Fanda & the Reverends. Nádherný koncert mého kamaráda skončil včas, mohu jet dřívějším autobusem. Jenže… V Korunovační špatná tramvaj, odbočila na Špejcharu, "běh" z Chotkových na Hradčanskou a na Veleslavíně na zastávku. Poslední schod s přede mnou se rozjížděl můj autobus. Podíval jsem se v nastálém čase do Šárky a přijel domů až v půlnoci.
Dopisy v lahvi
Míra Janek, můj spolupracovník z lounské energetiky v 70. letech, se rozhodl uspořádat setkání bývalých rozvoďáků v Lounech na Bahně a povedlo se mu to výborně. Po více než 40 letech jsem se setkal se známými z mého prvého zaměstnání. Sešlo se nás asi 20. včetně těch s více než osmi křížky na bedrech. Věřím, že se sejdeme znova a bude nás ještě více.
V sobotu 21. jsem nevěděl kam dřív. Ráno do Prahy na Diecézní konferenci v krásném prostoru Husova sboru CČSH na Vinohradech, stavbě architekta Pavla Janáka v konstruktivistickém stylu. Byl jsem zde poprvé a celá stavba, vlastně tři - kaple, obytný dům a nádherná zvonice - mne uchvátili. Skutečně moc úžasné…
U Husitů
Po příjezdu rychle na pozvání Pavla P. do Postoloprt na Skutečnou ligu. Koncert středočeských rockových kapel o sobotní odpoledne, až téměř do půlnoci, v postoloprtském parku byl skvělý. Zahráli Doggybag, Rocks!, Infinity, Bikiny, Madam Royal a The Primitives Group s Ivanem Hajnišem. Ivan Hajniš, legenda české scény 60. let, byl mým hlavním důvodem, proč zůstat do noci. Jen škoda, že na takovou akci zdarma přijde jen pár desítek návštěvníků, většinou místních z okolí parku.  Ale díky pořadatelům za skvělou akci.
Skutečná liga
V neděli již jen pohodová procházka po pěšině/nepěšině Na Vinici a Konvalinskou k dubu se zastavením u muzea a kafíčkem Za Dubem.
V úterý 24. po půl roce opět kontrola očí v H. Počernicích po předloňské operaci. Není to lepší, ale ani horší - to je důležité.  Tam s Jardou, zpátky s ČD - cesta v pohodě. Opět výborný oběd v pivovaru Počerňák u nádraží. Přijel jsem na Peruc a začalo pršet. Může až do pátku -  no nepršelo. Druhý den jen krátce přes hřbitov na Makala.
Poslední květnový pátek patřil tradiční akci, Lounskému Antikotli. Samozřejmě jsem nesměl chybět ani na 18. ročníku a píši o tom na svých stránkách. Doplněno bohatými foto alby.
Antikotel

Můj květen ukončila neděle s pravnoučaty na peruckém hřišti. Zde připravily místní složky pestrý Den dětí, plný soutěží a zajímavých ukázek. i jsme si opekli buřta, ale kvůli zimě šli rychle domů. Škoda, ale počasí neporučíš.
Opět bohatý květen končí, léto se blíží….