Peruc navštívil v minulých dnech historik PhDr. Daniel Dědovský, Ph.D., který zkoumá staré slovanské bůžky - duchy. Při práci na knize o Krakonošovi, který byl původně lesním duchem slovanského typu, se propracoval i k peruckému Makalovi. My ho známe jako loupežníka, ale bádání pana doktora ukazuje na mnohem starší původ této tajemné bytosti. Se svolením autora zde postupně uveřejním vše, co je zatím známé.
MAKAL
PhDr. Daniel Dědovský, Ph.D.
(1. část)
O Makalovi nebo i Mákalovi nepodávají dobové prameny mnoho zpráv; většina z nich navíc pochází z poměrně krátkého časového období. Zachoval se prakticky jen údaj o pověrečné praktice spojené s touto bytostí v různých obměnách, pročež nelze konstatovat o mnoho více, než že se jednalo o lesní deitu z lesíka u Peruce, chránící lesní plody a vykazující určitou míru nebezpečnosti.
Nejspíše vůbec první kratičkou zmínku „o lesním bůžku Makalu v Makale (okolí) blíže Peruce dodnes bedlivě jahodami ctěném“ uveřejnil roku 1842 v časopise Květy anonymní autor formou dopisu z Hrubé Skály zcela mimoděk v rámci svého pojednání o hornictví; ze srovnání textu s prací Krátký popis hornictví s udáním staročeských, dobrých hornických významů/1 vyplývá, že se nejednalo o nikoho jiného než o Karla Slavomila Amerlinga, jehož pedagogické názory obdivoval perucký vlastenecký kněz František Daneš/2. Tutéž informaci Amerling přednesl ještě roku 1867 na zasedání české královské společnosti věd v Praze/3 a publikoval o rok později ve svém německy psaném přírodovědném spise/4. Lokalita dodnes nazývaná „V Makalech“ sestává z hvozdu v údolí Debeřského potoka západně od Peruce, zakončeného dvěma výběžky zvanými Malý a Velký Makal, z nichž druhý se táhne až ke hřivčickému hřbitovu.
Raný archeolog, národopisný badatel a kněz Václav Krolmus, představitel dnes již v mnohém překonané mytologické školy folkloru, poněkud odvážně odvozuje Makalův původ od starověkého boha deště a uvádí i slova dětské přímluvy k lesnímu duchovi. „Bůh deště slúl: Mak, Makal, Makoš, Mokoš, Mokša (ind. Matsja), Mokva (Višnu) a bohyně Marna, Mrholena. Ctěn byl na Peruci v Macových dolech. Každý jahodář, když šel z jahod z macových lesů domů, této kamenné soše Makalovi nazvané na cestě ze sebraných či nadrhlených jahod něco udělil, řka: Makale, Makale, tu máš, ty nám zase na přes rok dáš“/5 Krolmus podává o Makalovi zprávu v letech 1845 a 1853, lokalitu s kamennou figurou však dle svých slov navštívil již roku 1824: „Na Peruci až posud děti když jdou z okolního lesa z jahod cestou domů, tamnímu bůžku Mákalovi na cestě jahodami ústa omažou, řkouce: Makale, Makale! tu máš, ať nám zase na přes rok dáš.“/6 Odvolává se přitom na další autority, které lesního ducha rovněž spatřili: „(...) pana Jos. Hausera, doctora mudrctví a děkana Peruckého; pana Karla Amerlinga, doktora v lékařství, horlivého vlastence, r. 1841 - pana Fr. Daneše administrátora v Peruci a pana Jos. Šmidingrovského, zakladatele a horlivého sbíratele pomůcek do Matice České , ouda průmyslné jednoty a pěstouna uroz. p. Václava Veita, r. 1844 a jiných více hodnověrných mužů.“
Údolí Macovy doly, či Macův Důl se rovněž rozprostírá kolem Debeřského potoka, jedná se ovšem o část lesa severovýchodně od Peruce poblíž bývalých lázní, táhnoucí se k Chrastínu a Stradonicím/7; Krolmusův údaj tak protiřečí Amerlingovu a znesnadňuje lokalizaci kamenné figury.
1) Amerling, Karel: Krátký popis hornictví s udáním staročeských, dobrých hornických významů. Praha: Knihtiskárna Bedřicha Rohlíčka 1850
2) Hrubá, Marcela - Novák, Pavel - Voborníková, Světlana: František Daneš: kněz, vlastenec a pedagog (1807-1892). Ústí nad Labem: Albis international 2000, s. 14
3) [Autor neuveden]: Sitzungsberichte der königl. böhmischen Gesselschaft der Wissenschaften in Prag. Jahrgang 1867, Januar - Juni. Prag: Verlag der k. b. Gesellsch. d. Wissenschaften 1867, s. 32
4) Amerling, Carl: Gesammelte Aufsätze aus dem Gebiete der Naturökonomie und Physiokratie. Prag: Im Commission bei Franz Řivnáč 1868, s. 247
5) Krolmus, Váceslav: Příchod slova Páně od Východu na Západ z Jerusalema na Levý Hradec nad Vltavou do čech. Praha: Nákladem spisovatelovým 1853, s. 179
6) Sumlork, W. S.: Staročeské powěsti, zpěwy, hry, obyčege, slawnosti a nápěwy ohledem na bágeslowj Česko-slowanské. Sešjtek prwnj, část I. Praha: tiskem Karla Vetterla w žitnobranské ulici 1845, s. 131-132
7) Krupka, V.: Lounsko. Kulturní obraz na základě zeměpisném, statistickém a dějepisném. Praha: Kněhtiskárna Hynek Militký a Novák 1872, s. 18
2. část
3. část
|