MAKAL
PhDr. Daniel Dědovský, Ph.D.
(1. část)

 O Makalovi nebo i Mákalovi nepodávají dobové prameny mnoho zpráv; většina z nich navíc pochází z poměrně krátkého časového období. Zachoval se prakticky jen  údaj o pověrečné praktice spojené s touto bytostí v různých obměnách, pročež nelze konstatovat o mnoho více, než že se jednalo o lesní deitu z lesíka u Peruce, chránící lesní plody a vykazující určitou míru nebezpečnosti.
Nejspíše vůbec první kratičkou zmínku „o lesním bůžku Makalu v Makale (okolí) blíže Peruce dodnes bedlivě jahodami ctěném“ uveřejnil roku 1842 v časopise Květy anonymní autor formou dopisu z Hrubé Skály zcela mimoděk v rámci svého pojednání o hornictví; ze srovnání textu s prací Krátký popis hornictví s udáním staročeských, dobrých hornických významů/1 vyplývá, že se nejednalo o nikoho jiného než o Karla Slavomila Amerlinga, jehož pedagogické názory obdivoval perucký vlastenecký kněz František Daneš/2. Tutéž informaci Amerling přednesl ještě roku 1867 na zasedání české královské společnosti věd v Praze/3 a publikoval o rok později ve svém německy psaném přírodovědném spise/4. Lokalita dodnes nazývaná „V Makalech“ sestává z hvozdu v údolí Debeřského potoka západně od Peruce, zakončeného dvěma výběžky zvanými Malý a Velký Makal, z nichž druhý se táhne až ke hřivčickému hřbitovu.
Raný archeolog, národopisný badatel a kněz Václav Krolmus, představitel dnes již v mnohém překonané mytologické školy folkloru, poněkud odvážně odvozuje Makalův původ od starověkého boha deště a uvádí i slova dětské přímluvy k lesnímu duchovi. „Bůh deště slúl: Mak, Makal, Makoš, Mokoš, Mokša (ind. Matsja), Mokva (Višnu) a bohyně Marna, Mrholena. Ctěn byl na Peruci v Macových dolech. Každý jahodář, když šel z jahod z macových lesů domů, této kamenné soše Makalovi nazvané na cestě ze sebraných či nadrhlených jahod něco udělil, řka: Makale, Makale, tu máš, ty nám zase na přes rok dáš“/5  Krolmus podává o Makalovi zprávu v letech 1845 a 1853, lokalitu s kamennou figurou však dle svých slov navštívil již roku 1824: „Na Peruci až posud děti když jdou z okolního lesa z jahod cestou domů, tamnímu bůžku Mákalovi na cestě jahodami ústa omažou, řkouce: Makale, Makale! tu máš, ať nám zase na přes rok dáš.“/6 Odvolává se přitom na další autority, které lesního ducha rovněž spatřili: „(...) pana Jos. Hausera, doctora mudrctví a děkana Peruckého; pana Karla Amerlinga, doktora v lékařství, horlivého vlastence, r. 1841 - pana Fr. Daneše administrátora v Peruci a pana Jos. Šmidingrovského, zakladatele a horlivého sbíratele pomůcek do Matice České , ouda průmyslné jednoty a pěstouna uroz. p. Václava Veita, r. 1844 a jiných více hodnověrných mužů.“
Údolí Macovy doly, či Macův Důl se rovněž rozprostírá kolem Debeřského potoka, jedná se ovšem o část lesa severovýchodně od Peruce poblíž bývalých lázní, táhnoucí se k Chrastínu a Stradonicím/7; Krolmusův údaj tak protiřečí Amerlingovu a znesnadňuje lokalizaci kamenné figury.