I když byl únor krátký a rychle utekl, událostí bylo mnoho. Od vycházek, přes kulturní vystoupení až po práci doma u PC. Únor ale skončil špatně. Ruská Putinova armáda vtrhla na Ukrajinu, zabíjí ženy a děti a začala nebezpečnou válku.

Hned prvý únorový den mne kamarád Vláďa pozval do Prahy, spolu jsme zašli do Balvínovy poetické hospůdky. Vyprávěl a zpíval tam známý písničkář Jaroslav Hutka. Nad očekávání moc příjemný večer. Něco si můžete, poslechnou i vy ZDE . Fotky jsou v albu V únoru za kulturou.
Únor nebílý, pole nesílí. Šel jsem se projít do parku a skončil jsem na Vyhlídce. A co to počasí? Není nějaké divné? Týden olověná obloha... a stále vítr. Monzum, Mistrál, Bora? A stále i bez vody (sněhu, deště). V neděli sice pár kapek, ale to šílené sucho neodstraní. Další dny opět vítr, jen modrá obloha chvílemi udělala radost.
Fotky z prvých únorových vycházek...
Stále skenuji své staré filmy, nedávno na web Negativy z popelnice fotky z našeho čundru v roce 1967. Byl o ně velký zájem a také bohatá diskuze. Začali jsme jezdit - Vlastik a Jirka Loudojc a já s bráchou Pepikem v roce 1965, kdy vznikla i naše osada Qudal kanál. Jezdil jsem s kapelou mého syna, zde Paralet na Broumovské kytaře - pivovar Opat. 6.1998. Když se v roce 1999 na Dvoraně v plzeňském Lochotíně vzpomínalo na vyhlášené Porty. Uváděl Mirek Kovařík a zpívalo to nejlepší z folk a country. Jistě znalci poznají. A Lochotín byl zpola plný (za Porty nás bývalo až 30 000). Možná poznáte i někoho mezi diváky.
Ze starých negativů
V archivu je i Krásná vyhlídka v květnu 1998. Oldřich bez okovů, borovice - lavička, Milenci, a vyhlídka 20. století, O 1m níže, ale bylo vidět Středohoří.
Na Krásnou vyhlídku
Po 2 měsících 15. února zase Prahou za výstavami fotografií. Místy jsem chodil a občas něco cvaknul. Měl jsem další plány, ale únava a motání hlavy rozkázaly "Jeď domů". Vše jsem dal do článku Prahou únorovou a galerijní .

I ve druhé dekádě února jsem chodil na vycházky. Často jen do blízkého okolí, parku, k rybníkům a viděli jsme, že kvetou sněženky. Téměř po 4 měsících jsem zašel k Podkově. V pohodě, cestu přes koupaliště, kolem mohyly a železité studánky jsem zvládnul. Zpět od hotelu jsem měl "taxík“. Vloni jsme s Honzou umístili šipky k Podkově. Někteří turisté nám poděkovali, na té na kůlu zkoušel někdo svojí sílu a hodil jí pár metrů do trávy. Opravím a dáme na místo. Byl jsem dotazován, zda nevím, kdo plíšky hyzdí les a rezavé hřebíky tluče do zdravých stromů. Já nevím, nevíte vy? Následovala krásná nedělní vycházka na Dýbeř s rodinou. Každý týden další a další spadané tašky z farních stodol. Ve čtvrtek 17. pořádná dávka. Úřady vyzývají k nápravě, místní i uklízí, ale s katolickou farností to ani nehne. Snad pan farář zařídí tomu, koho to zabije, alespoň blažený věčný život.
Lounské muzeum pořádá vycházky do přírody s odborným výkladem, zejména ke geologii krajiny. V sobotu jsem se připojil i já k příjemné procházce "Zimní přírodou Perucka". Sraz před stradonickou hospodou, výstup ke Stradonce s dobrým výhledem, po prudké stráni dolů k Havírně, pozůstatku těžby nekvalitního uhlí. Přesun na Peruc a dolů kolem Boženiny studánky, k Oldřichovu dubu s povídáním o peruckých pískovcích.
Únorové procházky 2
Od podzimka jsem se rozhodoval, zda jít na koncert Anety Langerové do lounského divadla, v den koncertu jsem to v poledne vzdal (moje lenost), ve tři zavolal kamarád a já sehnal 2 poslední volné lístky na balkonek. Hodně příjemný koncert, díky Aneto. Když toto píši, mluví Aneta na Dvojce ČR a já se vracím na koncert. (Nebral jsem foťák, zdálky jen mrknul malým Canonem.)
Aneta v Lounech
Jak jsem psal výše, stále skenuji staré barevné pozitivy a narazil jsem na další tradiční setkání z doby, kdy na Peruci bývaly hospody, kde se scházeli lidé všech generací na společném posezení. Třeba Sparta - Slavia v lednu 1995 v již neexistující hospodě na náměstí.
Sparta_-_Slavia 1995
Ve středu 23. jsem se vydal po obědě na vycházku k vodojemu. Jenže jsem za přejezdem na Hájkách odbočil vpravo a přidával jsem si, až jsem došel na židovský hřbitov v Hřivčicích. Více než 8 km terénem a nohy mne po 3 hodinách jen taktak donesly domů. Cestou jsem si uvědomil, že to je přesně na den 14 let poté, co jsem tam byl v nové době poprvé. A ta moje tehdejší návštěva odstartovala obnovu zpustlého hřbitova. Dnes zbývá z asi 40 řad náhrobků (stel) obnovit poslední 3.
Na Židovský hřbitov
A začala válka! Asi stovka těch, kterým není jedno osud napadené Ukrajiny a tím i osud naší vlasti a celého světa, se ve čtvrtek v 17 hodin na výzvu Františka Bartoně sešla na lounském Mírovém náměstí. Mezi přítomnými bylo asi 30 občanů Ukrajiny, žijících u nás. Po české a ukrajinské hymně se u mikrofonu střídali řečníci místní, i občané napadené země. Nejobsáhleji zhodnotil situaci ředitel lounského divadla Jakub Bielecki. Nejpůsobivější byly určitě vystoupení ukrajinských řečníků. Po 40 minutách uzavřela shromáždění Modlitba Marty Kubišové v podání členek lounského Kvítku a ukrajinská hymna, zpívaná přítomnými Ukrajinci (měl jsem na tváři slzy).
Sláva Ukrajině!
Po skončení shromáždění na náměstí jsme sešli do Galerie Benedikta Rejta na vystoupení Elišky Sýkorové, písničkářky, klavíristky a akordeonistky, zpívající česky i francouzsky mezi obrazy Miloslava Mouchy. S myslí na Ukrajinu jsme vyslechli příjemný koncert. I v této těžké době nemůžeme přestat žít.
Dokud se zpívá. V lounském Vrchlického divadle se v pátek zpívalo ostošest. Spíše zpívalo 10 lounských pěveckých sborů, od předškoláků až po seniory. Moc příjemný podvečer, vždyť dokud se zpívá...
V sobotu autorka fotografií Ilona Rosenkrancová nainstalovala v Galerii u Plazíka na Peruci svoji výstavu Africký sen a těší se s vámi na setkání na vernisáži další sobotu 5. března 2022 ve 14 hodin. Výstavu si můžete prohlédnout o víkendy a svátky (nebo po domluvě) od 10 do 17 hodina až do 24. dubna.
Za kulturou v únoru (Hutka, GBR, divadlo, GuP)
Byl jsem pozván známou ze sboru na výlet na Říp, odjezd v neděli ve 14 hodin. Díky zpoždění dopravy jsem došel pěšky do Černochova a v 15:45 již směr bájná hora. V 16:30 jsme vyrazili vzhůru, po úpatní cestě došli pod stezku a poté již přímo k vrcholu. Díky zpoždění jsme na skalách Pražské vyhlídky akorát stihli západ slunce. Od rotundy jsem sám sešel po hlavní cestě dolů, plzeň v hospodě a ve 20 jsem byl doma. Krásné počasí, bezvětří, zajímavý výstup - zkrátka nedělní podvečer se vydařil.
Na Říp 1, k Černochovu
Na Říp 2, k vrcholu
Únor skončil, prožil jsem mnoho krásného, ale teď si musíme přát ukončení ruského šílenství tak, aby ani naše děti, vnoučata a pravnoučata nezažili válečné běsnění.