Začal sudý rok, čas stále s omezením společenského života. Věřím, že ale letos bude líp.
Jak začít? Již 17 let je tato otázka zodpovězena. Na Peruci na společnou vycházku na známé místo za Ořechovou a Modřínovou alejí, na Krásnou vyhlídku.

I na Nový rok 2022 se na Krásnou vyhlídku na Peruci vydali místní i přespolní, aby přivítali další čas svého života. I když již podruhé nebyla vycházka oficiálně organizovaná, potkal jsem cestou tam a zpět asi stovku pochodníků. Pár slovíček a fotek je ve článku ZDE .
Po nedělním obědě jsem poprvé od mého covidu sešel přes Makala kolem Katiperku až dolů na Dýbeř k Corvínovu statku. K hájovně jsem nevystoupal, vracel jsem se údolím a viděl, že podmáčení a vítr koná své. Nejen v údolí, ale v celém lese jsou stovky popadaných stromů. Před Majlanty jsem vyšel nahoru k bývalému zahradnictví a Jarešákem domů. Dříve běžná malá vycházka je dnes jak dříve výstup na Milešovku.
Na nedělní Dýbeř
V pondělí jsem fotil pravnoučátka na obraz pro jejich babičku a ve čtvrtek 6. ledna přivedli dva andělé k mému Betlému 3 krále (vlastně 12)  s velbloudem (pejskem), kteří mně krásně zazpívali a vinšovali štěstí, zdraví. Moc děkuji kamarádi z Kořínku.
Odpoledne jsem vyrazil na devadesáti minutovou vycházka za sluncem. Přes Vinici na Konvalinskou (i zde jsem musel přelézat padlé stromy), vyšel jsem na Vyšáky, mrknul na sfingu, pozdravil Oldřicha a zničen došel domů.
Přes Vinici k Oldřichovi
V pátek mi pozval Mirek na výlet s kamarády do Krušných hor s ubytováním a stravou v restauraci Inka Načetín. Trochu náročná cesta nahoru při hustém sněžení, ale Pavel vše zvládl (i s kruhovým objezdem). Čerstvě zasněžená krajina nás vyzvala na mini večerní vycházku před večerním posezením. Dopoledne jsme vyrazili na trochu větší před obědovou vycházku k prameništi Chomutovky. Bílá krajina Krušných hor je kouzelná. A po dobrém obědě od Jirky a Inky pohodlná cesta domů. Kéž by takových výletů bylo více.
Zasněžená romance
V lese bylo mokro a kluzko, takže čtvrteční předpolední 90-ti minutová vycházka vedla po silnicích. Asi 4 km pod prosvítajícím lednovým sluncem kolem horní Peruce a přes nádraží byly potřebné. Vždyť pořád sedím u počítače.
Lednové po silnicích
Na druhý lednový víkend přijel Mirek s pravnuky a Markétou. Dopoledne jsme se prošli jenom k Oldřichovi a kolem rybníků a parkem domů. Po obědě přijel pátecký kastelán s Pavlem a dalšími zájemci o poznání Peruce. Provedl jsem je centrem, pověděl něco o naší historii a kolem Oldřicha a po Konvalinské cestě jsme vyšli za cílem na Perucké skály. Cestou jsem všem ukazoval vytesané objekty, včetně Sfingy u malého Vyšáku a skončili jsme až u lavičky pod skálou nad koupalištěm (bývalým cukrovarem). Rodina zatím jela a šla na Stradonku a já za nimi po rozloučení s kamarády vyrazil. Dojel jsem do Chraštína a odtud jsme šli společně na křižovatku u Horek. Tři krátké vycházky daly dohromady 6,5 km.
Každý rok dávám na své stránky vzpomínku na leden 1969 a nejinak jsem učinil i tento rok.
Jan Palach
V pondělí jsem se stavil v perucké knihovně u nové výborné paní knihovnice Lenky, abych domluvil naší případnou spolupráci. Ve středu jsem místo vycházky konečně zryl své malé záhonky. Po covidu jsem v listopadu neměl sílu. Šlo to, povrch lehce zmrzlý, pod ním sucho. Únava byla větší, ale snesitelná - udýchal jsem to. Nahoře modro, ale kopečky v nízké oblačnosti. Když jdu s foťákem po dvoře, musím naší klasiku, sv. Petra a Pavla, vyfotit.
Po obědě vycházka za sluncem kolem centra Peruce (v lese pro mé nohy moc kluzko) uličkami z 19. století (viz mapa 1840). Boženina i kouzelná Křesinova vznikly v jeho druhé polovině. Viděl jsem, že již kvete jíva a závěr tradičně kolem sv. Petra a Pavla. Příjemné více než 2 km/1 hod.
Sobotní popolední
V pondělí uběhl měsíc od Ježíška, tak byl čas odstrojit stromeček. Z jedličky ještě nespadla ani jehlička. Večer však přišla moc smutná zpráva. Odešla vzácná žena, paní Věra Hnilicová (Nováková), kterou jsem znal od dětství, kamarádka mé maminky, aktivní občanka Peruce, pravidelná návštěvnice mé galerie, sestra z Husova sboru CČSH. Před Silvestrem jsme spolu seděli v knihovně při dechovce a předminulou neděli v naší kapli. Věčná ji paměť.
Ve středu velký nález! Věděl jsem, že to někde mám. Barevné filmy z Devadesátek, až do digitální doby roku 2002. Rodina, výlety, koncerty, OPERA. Pustil jsem se do skenování a sem tam něco "utrousil" na svůj Facebook. Je to ale práce na dlouhou trať... (Poznáte odkud tato fotka je?)
Malý čtvrteční výjezd za kulturou a kamarády do Loun. Nejdříve komentovaná prohlídka výstavy Cesta za přítomnosti autora Miloslava Mouchy. Galerií Benedikta Rejta jsme prošli od 2. podzemního podlaží až ke vchodu. Zajímavá tvorba plná barev, ale i jen černobílá. Ve Večerním klubu Lounsko v čajovně Salma bohatá diskuze s aktivními kamarády na téma proč nejsou Louny turistickým cílem a co pro to můžeme udělat my. Něco jsme si vymysleli, ale upřesníme příště.
Ještě obrázky z menších akcí na Rajčeti.
Leden okolo mne
Leden končí olověnou oblohou bez sněhu, ale s ničivou vichřicí. Nepamatuji, že by v minulosti tak často a silně foukalo. Měníme se my, příroda, počasí...