Jsem rád, že kultura, společnost, města i obce opět (zatím) žijí. Samozřejmě si to užívám a trochu navštěvuji... V září těch návštěv bylo mnoho, jedna dokonce i mimo Česko.

Září začíná před obrazy kamarádů. Tradičně výtvarné sdružení VOSA Louny vystavuje na začátku sezony ve Vrchlického divadle v Lounech. I letos se zde představili amatérští výtvarníci se svojí perfektní různorodou tvorbou. Sešlo se opět mnoho přátel malířů, výtvarného umění i divadla. Nad díly amatérských výtvarníků diskutovali, fotili se u nich a měli i zájem o jejich zakoupení. Vernisáž i se společným posezením se vydařila.
VOSA v divadle
Výstava byla zahájena nejen v lounském divadle, ale i v mé Galerii u Plazíka na Peruci. Poslední letošní výstava Krása Krajiny a přírody v okolí Peruce byla zahájena prvou zářijovou sobotu. Představuje se na ní pan Jiří Soukup, fotograf s blízkým vztahem k Peruci a okolí. Na vernisáž přišlo více než 20 návštěvníků, kteří obdivovali fotografie míst a z míst, které znají. Galerii můžete navštívit do konce října o víkendy a svátky od 10 do 17 hodin, nebo na domluvu, popř. i zazvonění. O vernisáži a výstavě píši a přikládám fotky na svých stránkách ZDE .
Hned v neděli jsme s kamarádkou odjeli na moji jedinou letošní cestu mimo své okolí, dokonce až za hranice na slovenskou Oravu. Po studeném a deštivém týdnu se nám pobyt pod Oravskými Beskydami vydařil, dny byly slunné s modrou oblohou. O našem čtyřdenním výletě píši ZDE .
Ihned po návratu v sobotu 11. 6. byly na Peruci tradiční dožínky. Tato maškaráda není má parketa. Viděl jsem část průvodu se synovcem Václavem a trojspřežením jeho tatínka. Na Petru Černockou jsem se šel podívat, vždyť jsem ji poprvé viděl a slyšel (Ovečka) v chomutovském Švermáku v roce 1967. Na svých blížících se 72 let je to stále šik ženská. Odpoledne na dožínkách bylo ale vydařené díky mým milým pravnoučatům, s kterými (a s dcerou) jsem je strávil.
K večeru jsem odjel do Loun na setkání s kamarády a dobrou muzikou. Na lounském Bahně proběhla oslava Lábusova vydavatelství se křty 2LP PPU a CD AKU AKU. Kamarádům, skvělým máničkám, zahráli Loukič, Koonda Holaa, Joe Karafiát a Kába, AKU AKU, Kabaret Dr. Caligariho a Svatopluk. Vydařený večer...
20 let Guerilla Records
Již víte, že občas něco upeču a také zavařím do skleniček. Po dvou letech jsem opět naložil červené kapie do nálevu dle mé maminky. Jsou sladké a chutné jako příloha, třeba ke tvarohovým pomazánkám a na chlebíčky. Další zavařování bylo koncem měsíce. Došla mi hrušková povidla, zajel jsem na Vransko a z jednoho stromu načesal dva kbelíky. Zpracoval jsem 1 dřez, rozkrájel bez jadřinců, rozemlel a v troubě svařil. Ve špajzu je 6 velkých a 5 malých skleniček. Již se těším na vdolky.
Pravidelně chodím na perucký hřbitov zapálit svíčku, dát kytičku. Za dlouhá léta se začal propadat a tak jsme se rozhodli něco s tím udělat. V neděli jsme s Jardou rozebrali padesátiletý pomníček, na původní propadlou desku vytvořili novou rovnou, v týdnu jsem všechny díly vyčistil a dnes (v pátek) jsme hrob dali opět dohromady. Snad se to povedlo, vypadá dobře. Tak zase za 50 let...
A v neděli zase dvě vernisáže. V Černčicích byla zahájena v Galerii Emila Juliše výstava Třetí dimenze českého akademického malíře Miroslava Konráda, úspěšného doma i v zahraničí. Nestihl jsem úvod, jen jsem se porozhlédl po krásných obrazech a návštěvnících. Výstava je přístupná po dohodě do konce února 2022 - http://gej.vejr.cz/ .
Miroslav Konrád – Třetí dimenze
Z Černčic rychle do Loun. Na zahradě lounské synagogy byla v neděli v podvečer zahájena výstava Neviditelné synagogy. Venkovní expozice fotografií Štěpána Bartoše představuje místa České republiky, na kterých kdysi stávaly židovské synagogy. Hodně zajímavé a trochu smutné. Výstava byla přístupná od úterka.
Neviditelné synagogy
20. Rádobyfest se uskutečnil tradičně poslední zářijový víkend. Odjel jsem do Klapého, koupil na zimu jablka a vešel do tamního kulturáku. Program zahájil libochovický dětský - mládežnický DS MALIS se svojí úpravou známé Jiráskovy Lucerny. Paní Olga s dětmi i těmi trochu většími každý rok v posledních letech nacvičuje pěknou hru, nebo pohádku ve své vlastní úpravě (za pomoci Ládi Valeše). Je moc příjemné sledovat, jak se divadelní mládež činí. Tak ať jim to vydrží i nadále, je to naděje českého ochotnického divadla.
Lucerna
Další dva soubory předvedly na tradiční přehlídce pěkná představení. ZUŠ Litoměřice autorskou hru Lavička aneb hra o žádném ději s prvky od Cimrmanů. Dvě členky školního souboru a jedna lavička předvedly zajímavý kousek. DS Žumpa z Nučic přivezl Přiznání Jamese Grahama. Úžasný výkon Jakuba Pilaře, který více než hodinu sám na podiu vyplňoval, i s určitou mírou improvizace, daňové přiznání (na základě účtenek od diváků). Jo, to se mi líbilo.
Rádobyfest
Na svém Rádobyfestu vždy zahraje pořádající Rádobydivadlo. Letos to byla předpremiéra hry Hostina dravců z válečné Francie v režii Kateřiny Volánkové. Klapáci "neumí zahrát" špatné představení a i výběr a provedení tohoto titulu to potvrzuje. Takže na premiéře 15. října v lounském divadle "Tfuj, tfuj, tfuj... ".
Hostina dravců
O přestávkách mezi jednotlivými představeními jsem se prošel po vsi a podíval vzhůru na Hanžburek proti krásné modré obloze. Po večeři jsem se z balkonu kulturáku podíval na západ slunce nad Lounskými vrchy, až po jeho schování hluboko za obzorem. Byl čarovný.
Pod Hazmburkem
Poslední srpnovou neděli jsem se nejdříve stavil na lounském náměstí. Ne kvůli trapnému food festivalu (nebo jak se tomu říká), ale na již třetí letošní setkání s Ivanem Bartošem, lídrem Pirátů. Blížili se volby a já je na svých profilech i osobně všude podporoval a bránil proti hnusným lžím a pomluvám ze strany dalších kandidujících stran a hnutí. Piráty jsem volil již při předchozích volbách, jsou velkou nadějí pro budoucnost Česka. Je potřeby vyměnit zkostnatělé vedení republiky, plné zlodějů a lhářů. Piráti v koalici ze Starosty měli velmi výborný program a lidskou předvolební kampaň, kterou založili na plné otevřenosti.
Z náměstí rychle do lounského parku, kde proběhla vzpomínka na výročí mobilizace v roce 1938. Organizátoři z chomutovského spolku Muzeum československého opevnění z let 1936 – 1938 „Na Kočičáku“ připravili ukázku dobového vybavení Čs. armády. O prohlídku interiéru Řopíku (opevnění, typ A-220Z) na výstavišti byl velký zájem. V Pavilonu odpoledne členové spolku v dobových uniformách seznámili s průběhem záchrany lounského opevnění (výstaviště - pod šancemi - koupaliště) a na závěr se zástupci města pokřtili novou publikaci Obrana Loun v roce 1938 (Příběh lounských řopíků).
Využil jsem sváteční den 28. 9. a po více než 50 letech se podíval do nedaleké Kadaně. Na náměstí jsem prošel Katovou uličkou (nejužší v Česku - ještě jsem se do ní vešel), vylezl na radniční věž a rozhlédl se kolem. Po obědě u Bílého Beránka jsem prošel Mikulovickou branou na Studentské náměstí a parkem, podél křížové cesty, k Františkánskému klášteru. Samojediný jen s průvodcem jsem si prohlédl jeho historické prostory a právě zrestaurovaný kostel. Sešel jsem k Oharce a po nábřeží Maxipsa Fíka došel na Kadaňský hrad. Pohled jen na nádvoří. Zpět na náměstí, náhled do kostela Povýšení sv. Kříže, kafíčko a kremroli v cukrárně a dolů Žateckým barbakánem na parkoviště pro Renaultíka. Den byl pošmourný, občas mrholilo, ale pěkně upravená a historická Kadaň stála za návštěvu.
Kadaň
Poslední zářijový večer jsem zajel do Loun - čajovny Salma - na Večerní klub Lounsko na téma oživení veřejného prostoru a návrat lidí do opuštěných center měst a obcí s kulturním aktivistou Ondřejem Kobzanem (piána na ulici). Byl příjemný a inspirativní.
Září končí a já musel poblahopřát významnému jubilantovi. Pane Suchý vše nejlepší, zdraví a stálou vitalitu do další vaší tvorby k vašim neuvěřitelným devadesátinám. Provázíte mne od mých 10 - 12 let - rychl á vzpomínka na vaše prvé písně - Blues pro tebe, Včera neděle byla, Léta dozrávání, Dítě školou povinné, Honky tonky blues, Marnivá sestřenice, Mister Rock a Mister Roll, Sup a žluva. Bylo jich samozřejmě více těch, které mne ještě jako kluka oslovily, ale to by byl dlouhý výčet. Do starého Semaforu jsem se z venkova nedostal, setkali jsme se osobně až v lounském divadle. V té době vám bylo o rok více, než je letos mně. Jsem rád, že i dnes stále máte své publikum a publikum všech generací vás.
Jdeme dále do podzimu a naděje...