V posledních letech se pro mne zásadně zúžila možnost vyjet někam s přáteli na pár dní dovolené. Virus zastavil naše pravidelné cesty po Evropě, změna v rodině společné pobyty na chalupách a uzavření našeho senior sboru společná soustředění.

Přesto jsme chtěli letos s několika členy sboru vyjet na Oravu, nakonec jsem zbyli pouze dva s rodinným vztahem na okolí Oravské přehrady. Kamarádka zajistili ubytování ve Slané vodě (Oravská Polhora) a já vyhledal spojení a zajistil jízdenky. Jeli jsme samozřejmě vlakem, cesta autem by již byla pro mne náročná a také drahá.
V neděli 5. září 2021 večer jsme přišli na perucké nádraží, nad Býtinami zacházelo slunce a v 19 hodin jsme my a naše zavazadla nastoupili do motoráčku. Přestup v Kralupech a v Praze jsme přešli z Masaryčky na Hlavní nádraží. Ve 22 hodin jsme nastoupili do Slovakia expresu ČD (já do vozu se sedadly, kamarádka do lůžkového) a po chvíli vyjeli na východ. Po sedmihodinové noční jízdě jsme po pondělní 5. hodině ranní vystoupili v Kraľovanech, odkud nás po hodině autobus zavezl podél řeky Oravy do Námestova (tam vlaky nejezdí). Vystoupili jsme v 7:45 na autobusovej stanici, kde nás již čekal můj vzdálený bratranec Láďa. Ten nás po snídani, kterou připravila jeho žena, odvezl do cíle k turistické chatě Slaná Voda.
Každý jsme dostali svůj pokoj, ubytovali jsme se, trochu odpočinuli a po náročné noční jízdě jsme si vyšli jen na krátkou vycházku na nedaleké rašeliniště Slaná Voda. Prošli jsme se po dřevěných chodnících mezi mechy a krásnými kvítky. O zajímavostech nás informovali tabule podél cesty. Zajímavé místo, my se ještě podívali na slaný pramen - k pumpě. Byl zde i pokus o vybudování lázní, ale čas to asi nedovolil. Po odpočinku dobrá večeře a uložení se na pokojích. Na úterý jsme naplánovali náročnou vycházku.
Orava den prvý
Tím plánovaným cílem byl výstup na nejvyšší vrchol Oravských Beskyd Babiu horu se dvěma vrcholy. Malá 1517 a Velká 1722 metrů nad mořem. Na téměř 20ti kilometrové trase jsme měli překonat převýšení téměř 1000 metrů. Doma jsem nevěřil, že to dám, ale co, zkusím Bábu pokořit. Vyšli jsme bohužel místo navrženého času mezi 7. a 8. hodinou až po hodině 9.. Prvých 4,5 km po asfaltce a dobré lesní cestě s převýšením asi 140 m to byla pohoda. Často jsme se zastavovali u kytiček kolem cesty, zejména u modrého Hořce (nabírali jsme další zpoždění). Opustili jsme potok Vonžovec a začalo prvé stoupání na Borsučie (1004m) a my začali přestávky na odpočinek. Přešli jsme širokou cestu, kde dřevaři nakládali vytěžené kmeny a pokračovali jsme jimi rozježděnou a blátivou cestou vzhůru. Mé rozbité nohy dostávaly zabrat a i s dechem to nebylo nic moc. Potkali jsme i horala, který nám řekl, že našim tempem nemůžeme plánovanou trasu do večera zvládnout. Přesto jsme stoupali dál a já vždy počkal na kamarádku. Při takové třetí zastávce ve výšce 1400 m se mi však začala silně motat hlava, udělal jsem ještě pár kroků, ale konec. Dál jsem se neodvážil, nechtěl jsem, aby měla kamarádka se mnou problémy a vydal jsem se zpět. Kamarádka pokračovala vzhůru a po 20 minutách jsem dostal SMS, že zdolala Malou Babiu horu a bude pokračovat dál. Já sestupoval, úsek, který jsem šel vzhůru 1 hodinu, jsem šel zpět 1,5 hodiny. Dostal jsem se na lesáckou těžební cestu a rozhodl se jít po ní, místo dalšího sešupu. Prodloužil jsem si tím cestu, ale jinak jsem nemohl. Dole po rovné cestě a silnici jsem již sotva zdvíhal nohy. Na chatu jsem dorazil po téměř 16 km s převýšením 650 m asi v 17 hodin. Kamarádka v tom čase dobyla Velkou Babiu horu a začala sestupovat. Ve 20:30 však padla tma a po strmých kamenitých chodníčcích se to nedá a tak mi zavolala o pomoc. Já zjistil u Správce chaty číslo na HS a po několika SMS a hovorech jsem zajistil její návrat. Naštěstí byla dobře vybavena jídlem a oblečením a tak se v pořádku ve 23 hodin s pomocí HS na naši chatu vrátila. Obdivuji ji, že ve svém věku nejvyšší vrcholy Oravy zdolala.
Orava den druhý
Po tak náročném toulání jsme ve středu šli pouze po silnici do 2,5 km vzdálené Oravské Polhory. Já vystoupil do 1. patra malé rozhlednu u silnice a rozhlédl se po krásné horské krajině. Mrkli jsme se do tamní Jednoty a já si dal zmrzlinu. Překvapila mne jedna, u nás nevídaná věc. Zdravily nás neznámé, ze školy kolem jdoucí děti. To se u nás nestane, ani když se s dětmi znám (nebo jen vzácně). Já si odpoledne vyšel ještě do chatové osady nad Soľným potokem. Ten den to bylo pouhých 8,5 km. 
Orava den třetí
Poblíž naší chaty je za 3 kilometrovou alejí známá Hájovňa pod Babou horou, kam v 19. století chodil z Námestova známý slovenský spisovatel Pavol Országh Hviezdoslav a hledal inspiraci k svému dílu Hájnikova žena. Ve čtvrtek jsme se do těchto významných míst vyfali a s milou průvodkyní si prohlédli expozici Hviezdoslavovej Hájnikovej ženy i další v bývalých hospodářských prostorách, věnovanou zdejšímu rodákovi a dalšímu slovenskému literátovi Milo Urbanovi. Obě expozice jsou moc pěkně udělané, zajímavé a asi často navštěvované (my tam potkali dvě školy a další partu). Vyšli jsme ještě kousek nad hájovnu, ale já se vrátil zpět spojkou na známou cestu kolem hájovny Vonžovec. (8km) Odpoledne mne čekalo setkání s rodinou bratrance Ládi v Námestove. Přijel si pro mne a společně jsme poseděli s jeho synem a snachou na zahradě. Večer jsme ještě navštívili mši v kostel svätých Šimona a Júdu. Zpátky mne odvezl Vláďa mladší. A večer nastalo balení, v pátek odjíždíme.
Orava den čtvrtý
Ráno jsme vstali brzo a opět pro nás přijel Láďa. Nebýt jeho, tak jsme se po silnici natahali mnoho km  s kufry. Rozloučili jsme se na autobusovej stanici v Námestově a vyjeli autobusem, tentokráte jinou cestou proti proudu Bielej Oravy. Projeli jsme Oravskou Lesnou - slovenské kostely jsou krásné, opravené i nově vystavěné. Z Horní Oravy jsme přejeli na Kysucu. Že je Kysuca na Slovensku jsem věděl, ale ne kde. Byli jsme upozorněni, že pojedeme krásnou krajinou a byla to pravda. Sjeli jsme k říčce Bystrica s krásně upraveným nábřežím v Nové Bystrici. Ve Staré Bystrici jsme minuly orloj, téměř jako pražský. Zde však v okénku chodí zbojníci. Kysuca je skutečně krásná. Hned bych tam jel na dovolenou, projel se Kysuckou úzkokolejkou Vychylovkou. Škoda, že nemám nikoho, kdo by se mnou jel... Do expresu Ostravan jsme nastoupili v Kysuckém Novém Mestě, Slovensko jsme opouštěli v Čadci. Přejezd s malým zpožděním do Prahy, přechod opět z Hlavního na Masaryčku a poslední přestup v Kralupech nad Vltavou. V 19 hodin jsme z Peruce odjížděli, v 19 se po pěti dnech vrátili...
Orava, cesta tam a zpět