iPeruc.cz

Internetový magazín nejen o Peruci

Odkazy

FACEBOOK
Mirek Blažek
Perucké stránky

PLAZÍKOVY FOTO GALERIE
Rajče
Rajče02
(doprovodná a starší alba)
Rajče historie
(přemístěná stará alba)
YouTube

Rajče FK Peruc

ZDŠ Třebenice 1963

ZDŠ Peruc 1963

Kulturní akce

Galerie u Plazíka Peruc
Josef Skip Holota
Zajímavosti kolem nás

30. 3. - 23. 6. 2024
Vernisáž v sobotu 30.3.
v 15h.

Výstava fotografií z okolí Plzeňského a Ústeckého kraje.
PLAKÁTEK

A máme, co jsme chtěli
Kino Peruc
Pátek 29.3.2024
19:00 h.
Poslední den společného Československa se na silvestrovský večírek schází jedna velká federální rodina. Setkají se ještě jako bratři, rozejdou se už jako cizinci. S každou další borovičkou se zvyšuje šance, že někdo něco někomu řekne a že se něco stane... Budete nám scházet, Slováci. Hrají: Eva Holubová, Bolek Polívka... Rodinný / Drama / Komedie, Slovensko / Kanada, 2023, 100 min.
Nevhodný do 12 let
V
stupné 100 Kč

Velikonoční bohoslužba
Peruc
Sbor M. J. Husa

neděle 31.4.2024
15:00 h.
Zveme vás tímto na Velikonoční bohoslužbu do Peruce - Neděle 31/3/2024 od 15 hod. v Kapli M.J. Husa, ul. Palackého 300.
Těšíme se na Vás.
PLAKÁTEK

Vynálezce
Kino Peruc
Neděle 7.4.2024
15:30 hod.
Animovaný / Dobrodružný / Ponořte se do světa geniálního vynálezce a umělce Leonarda da Vinci. Ten přichází na královský dvůr experimentovat s lidským tělem, stavět létající stroje, obrněná vozidla a další fantastické vynálezy. Našeho superhrdinu čeká nejen napínavé dobrodružství, ale také osudové setkání s odvážnou princeznou Margaritou, se kterou hledá odpověď na tu nejdůležitější otázku. „Jaký je smysl života“? / dabing / Francie-USA / 2023 / délka: 100 min.
Přístupný

V
stupné 50 Kč

Poutníci – koncert kapely
Přes 50 let v country

Kino Peruc
Pátek 12.4.2024
19.00 hod.

Legendární bluegrass and country band dorazí s jejich oblíbenými skladbami, v rámci šňůry po Čechách a Slovensku, také na Peruc. Přijďte si s nimi zanotovat.
V
stupné 250 Kč

Slavnostní zahájení sezony
Peruc
Muzeum české vesnice

sobota 13.4.2024
10:00 h.
Městys Peruc vás zve na zahájení sezony v MČV
. Program zajístíí žáci ZŠ a zároveň bude zahájena výstava fotografií M. P. Blažka v podkroví.
PLAKÁTEK

Ohlédnutí 2008 - 2023
M. P. Blažek

Peruc
Muzeum české vesnice

13.4. - 28.10.2024

Výstava fotografií  M. P. Blažka - výběr z posledních třech výstav v Galerii u Plazíka a dalších fotoprací
.
PLAKÁTEK

Gump – jsme dvojka
Kino Peruc
Pátek 19.4.2024
19.00 hod.

Rodinný / Dobrodružný / Nová Gumpova cesta začne přesně tam, kde ta předchozí skončila. Se svým milovaným Béďou Kozím Bobkem projde hlavní zvířecí hrdina příběhem, který už jim dávno předtím napsaly hvězdy. A zatímco Gumpův první příběh byl smutnější, v jeho volném pokračování s názvem Gump – jsme dvojka se diváci mohou těšit na spoustu vtipných zvířecích scén. Vedle hlavního hrdiny se nově objeví také psí slečna Jenny, která si zahraje Gumpovu sestru Kytičku./ Česko / 2024 / délka: 86 min.
Přístupný

V
stupné 100 Kč

Prázdniny s broučkem
Kino Peruc
Pátek 26.4.2024
19.00 hod.

Komedie / Kdo by někdy nechtěl vyrazit na rodinou dovolenou krásným červeným karavanem po dědovi? Bára Poláková coby dobrodružná máma dvou dětí a nadšená food blogerka, řekne této výzvě ano. Její manžel, kterého si zahrál Lukáš Příkazký, dobrodružné nadšení ani trochu nesdílí. Ale když máme vedle sebe někoho, koho máme rádi, je úplně jedno, kde zrovna jsme. Celá rodina proto nakonec vyrazí na letní dovolenou k moři obytňákem. / Česko / 2023 / délka: 87 min.
Přístupný

V
stupné 100 Kč

NEVĚRA PRO DVA
Kino Peruc
Úterý 21.5..2024
18.00 hod.

Koštičtí divadelníci vás zvou na komedii L. Albauma a D. Jacobse.
V
stupné dobrovolné
PLAKÁTEK

Za Dubem
Peruc
KAVÁRNA
Otevřena od 27.4. do 29.9.2024 v sobotu a neděli od 13 do 18 hodin.
UBYTOVÁNÍ

Celoročně
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
mob. 777 066 738
PLAKÁTEK

Muzeum české vesnice
Peruc - zámecký park

Informační středisko
13.4. - 28.10.2024
Otevřeno: úterý - neděle 10:00 - 12:00
a 12:30 - 16:30 hodin
V říjnu je otevřeno pouze o víkendech.

Vstupné dospělí 40 Kč,
děti od 6 do 15 let a senioři 30 Kč
Tradiční výstavní prostory doplněné o výstavu v podkroví.
PLAKÁTEK

Zámek Pátek
Pátek nad Ohří

Otevřeno pátky,
soboty, neděle, svátky
10 - 16 hodin
tel. 731 005 123

Zámek Pátek 

Zámek Peruc
sezona skončila
tel. 602 728 422
Zámek Peruc  

Pamětní síň
Emila Filly

Peruc

- zámecký park
Do odvolání uzavřena.
 

Hudba ve Smolnici
Smolnice
PLAKÁTEK 2024

 
You are here: Hlavní strana arrow Naučná stezka arrow Paměť z Dýbře
Paměť z Dýbře
Napsal Plazík st.   
Čtvrtek, 29 duben 2021

Paměť národa zaznamenala vyprávění paní Markéty Šťastné, roz. Jochmanové, z česko - německé rodiny, která vyrůstala na Débeřském dvoře a na Peruci. Že to ani "u nás" neměla jednoduché dosvědčuje její vyprávění. I zde byli lidé, kteří dokázali šikanovat malé děti kvůli jejich původu.

Za Němců nás honili Němci a po válce nás zase honili Češi

Active Image Markéta Šťastná, za svobodna Jochmannová, se narodila 25. dubna 1939 v Bučovicích u Brna. Tatínek byl původem Němec a maminka Češka. Přestěhovali se do severních Čech, kde její rodiče pracovali na Débeřském dvoře. Tatínek však musel v roce 1942 narukovat do wehrmachtu, a pamětnice tak žila s maminkou sama v Peruci. Neustále se potýkaly se snahou úřadů malou Markétu mamince odebrat na německou převýchovu. Na konci války se Markéta Šťastná stala svědkyní divokých událostí v obci. Krajem utíkali vojáci wehrmachtu a v bytě se jim ubytovali takzvaní vlasovci (vojáci Ruské osvobozenecké armády). Několikrát u nich bydleli i vojáci Rudé armády, když projížděli Perucí. Už 6. května 1945 jim přišli ze Sboru národní bezpečnosti v Peruci zabavit majetek. Pamětnice s maminkou se musely neustále stěhovat, žádat o přidělení bytu, o přiznání československé státní příslušnosti a o její přijetí do první třídy základní školy. Často se setkávaly s projevy nenávisti ze strany některých obyvatel Peruce. Tatínek se za války dostal v Egyptě do anglického zajetí. Až v květnu 1946 se dozvěděly, kde je a že je v pořádku. V roce 1948 tatínka propustili ze zajateckého tábora do východního Německa. Nelegálně překročil hranici a s rodinou zůstal dva týdny. Poté se šel udat a strávil půl roku ve vězení. Jochmannovi dále žili a pracovali na Débeřském dvoře. Odtud se v roce 1962 odstěhovali na Moravu, do Čech pod Kosířem, kde Markéta Šťastná žije dodnes.
Přestože bylo Markétě teprve šest let, když skončila druhá světová válka, někteří lidé na ni pohlíželi jako na nepřítele, zrádkyni, Němku. To všechno jenom proto, že byla plodem lásky v té době tolik odsuzované. Narodila se totiž národnostně smíšeným rodičům. Její tatínek, Němec, přišel na Moravu za prací. Jako dělník na velkostatku se zamiloval do krásné Moravanky a narodila se jim dcera. Už tehdy měli problém najít kněze, který by je oddal. Psal se rok 1939, pro Československo tak tragické jaro, kdy jeho území okupovalo Německo a vyhlásilo Protektorát Čechy a Morava.

Pod dohledem protektorátních úřadů
Mladí manželé odešli s miminkem do Čech za prací. Po čase se dostali na Débeřský dvůr na severu Čech, kde hospodařili, a o politiku se příliš nestarali. Jenže v roce 1942 přišli pro tatínka vojáci a odvedli ho na frontu. Musel bojovat v řadách wehrmachtu v Itálii. Maminka s malou Markétou zůstaly samy a přestěhovaly se do nedaleké Peruce v okrese Louny, kde jim začalo těžké životní období. Musely často chodit na protektorátní úřad v Lounech. „Oni mě chtěli mamince odebrat a chtěli mě dát do německý rodiny na výchovu. Na převýchovu,“ vypráví pamětnice. „A jak jsme tam pořád jezdily, tak jednou stály na té chodbě asi čtyři ženský. To nebyla chodba, to byl takový dost velký průjezd. Stály v hloučku a německy vykládaly. A najednou se jedna oddělila a přistoupila k nám, k mamince a ke mně. A říkala mamince: ‚Pokaždý něco zapomeňte doma. Nikdy to nedoneste všecko.‘ Česky jí to řekla. A zase se sebrala a šla mezi ně a zase mluvila německy,“ vzpomíná Markéta Šťastná, že v těžkých situacích nepotkávaly jen lidi, kteří jim ubližovali. Poznávaly také lidi, kteří jim pomohli darem nebo třeba dobrou radou.

V lounském okrese válka končila divoce
Tatínek několikrát přijel z fronty malou Markétu s maminkou navštívit. Pak ale při bojích v Egyptě padl do anglického zajetí a ony o něm neměly žádné zprávy. A to jim zrovna nastávalo to nejtěžší životní období. Končila válka a nedaleko Peruce ležela hranice se Sudety. V okrese se pohybovala spousta vojáků wehrmachtu a také takzvaní vlasovci, vojáci Ruské osvobozenecké armády, kteří bojovali po boku Němců. Všichni utíkali na západ, aby se dostali do zajetí spojeneckých vojsk, a nikoli do rukou Rudé armády. Jednou se u nich doma zastavili vlasovci a maminka jim dala něco k jídlu.
Němečtí vojáci ve spěchu utíkali a nechali v Peruci vůz zaseknutý v úzké uličce. Brzy nato přišli vojáci Rudé armády a vůz otevřeli. „Tam byly potraviny, tam bylo tolik potravin! A ten Rus, měl takový vousy jako Stalin, tak tam stál a házel je lidem z toho auta. Já jsem seděla za oknem, okno otevřený, a on tak na mě koukal a říká: ‚Paněnka, na... Paněnka, na...‘ Hodil mně, takový to přesně bylo, jako je dnes fidorka. Ale přiskočila Češka, tam z ulice ženská, a vyrvala mně to z ruky. Rus na ni zůstal hledět a kázal jí, aby mně to vrátila. A ona: ‚To je Němka, to je Němka!‘ No a on tam nabral těch fidorek, myslím, že čtyři nebo pět. Slezl z toho auta, přišel ke mně k oknu a říká: ‚Paněnka, na...‘, a dal mi to. Tak já mám na Rusy poměrně hezkou vzpomínku,“ vypráví Markéta Šťastná.
Projíždějící vojáci Rudé armády píchli před jejich domem pneumatiku. Důstojník proto požádal maminku pamětnice, jestli by automobil mohli opravit u nich na dvoře, a půjčil si od ní nůžky. „Maminka říká: ‚Už jsem se s těma nůžkama rozloučila.‘ Ale on je opravdu vrátil. A oni tam venku byli až do noci. My už jsme si lehly do postele. Ten důstojník přišel, postavil si židli k posteli a maminka mi říkala: ‚Nesmíš spát! Nesmíš spát!‘ A tak já jsem měla oči jak vejr. Ale byl slušnej. Byli slušní a ráno odjeli zase pryč,“ vzpomíná na vojáky Markéta. Jindy se u nich ubytovali mladí ruští vojáci, hráli na harmoniku a pamětnice s nimi zpívala.

V očích Čechů byly Němky nepřátelé republiky
Už 6. května 1945 jim přišli lidé ze Sboru národní bezpečnosti v Peruci zabavovat majetek. Odvezli jim motorku a vzali rádio. Brzy Markétu s maminkou vystěhovali na ulici. Hodná sousedka je ale nechala bydlet u sebe na půdě. To však bylo jen dočasné řešení a maminka musela jít žádat na místní národní výbor v Peruci o přidělení bytu. Podle vzpomínek pamětnice dostaly ten nejhorší byt v obci, jednu malinkou zablešenou místnost, neuvěřitelně vlhkou, s dveřmi rovnou na ulici.
Maminka také žádala národní výbor o potvrzení československé státní příslušnosti. To ale dostala až 16. srpna 1946. Markéta měla v září roku 1945 nastoupit do školy, ale nechtěli ji přijmout s odůvodněním, že je Němka. Ještě 1. října psala maminka dopis na ministerstvo školství, aby pamětnici do školy přijali. Do školy nakonec nastoupila, ale ostatní děti už nedohnala a první třídu musela opakovat. Cítila se tam nechtěná. „Tím, jak mně to ve škole dávali najevo, já jsem to tak cítila, jak na mě pohlížejí. Nechtěla jsem se učit. Neposlouchala jsem a nechtěla jsem se učit. Dneska mě to strašně mrzí, ale tenkrát jsem prostě trucovala,“ vzpomíná. Někteří učitelé na ni byli moc hodní, a jiní zase naopak. „Přišla do třídy, že aby se přihlásil ten, kdo by chtěl jet do ozdravovny. No já, trouba, zdvihla ruku. ‚Ty tam nesmíš, ty seš Němka!‘ Přišla jsem domů s pláčem,“ vzpomíná Markéta Šťastná.

Ještě nadlouho bez tatínka
Toto těžké období musela s maminkou prožívat bez tatínka, aniž by věděly, kde je, jestli je naživu, zda je v pořádku a jestli se vrátí. Pátraly po něm přes Červený kříž, ale až 5. května 1946 od něj dostaly zprávu, že se nachází v anglickém zajetí. Maminka mu psala dopisy, ale nedostávala od něj odpovědi. Dne 2. září 1947 však dostaly zprávu od anglického majora, který jim psal, že tatínek je v pořádku, že jim na dopisy odpovídá, ale ty jim nejsou doručovány. Za vinu to dával Československé poště. Markéta Šťastná je dodnes přesvědčena, že jim zadržovali poštu.
Tatínka propustili až v roce 1948. Neposlali ho do Československa za jeho rodinou, ale do východního Německa, odkud pocházel. Odtud se snažil oficiálními cestami dostat povolení k překročení hranice, to se mu však nepodařilo. Proto se rozhodl přejít hranici nelegálně, dostal se domů a zůstal s rodinou tajně čtrnáct dní. Potom se šel udat na četnickou stanici a odseděl si půl roku ve vězení.
Rodina Jochmannových se konečně shledala. Znovu se dostali na Débeřský dvůr. Bylo to tedy deset let, co museli z velkostatku odejít. Po deseti letech útrap, pronásledování a odloučení mohli zase spolu v klidu žít a hospodařit. Tam už se jim žilo dobře, bez projevů nenávisti ze strany některých spoluobčanů Peruce. V roce 1962 se přestěhovali na Moravu, do Čech pod Kosířem, a koupili si tam vlastní dům, ve kterém Markéta Šťastná žije dodnes. Na otázku, co by dnes chtěla lidem vzkázat, odpovídá: „Ať se dívají na filmy, jak je hrozná válka.“ Je podle ní velmi důležité, aby se lidé měli rádi.

Pro Paměť národa natočil Jan Kvapil, Čechy pod Kosířem 24. 04. 2018

Zde si můžete vyprávění pamětnice poslechnout (též fotografie z Dýbře):
Markéta Šťastná, roz. Jochmannová * 1939

 
< Předch.   Další >

Kalendář

Kalendář

Ukliďme Česko

Info weby

InfoČesko.cz-Projekt cestovního ruchu o České republice. Poznávání, aktivní dovolená a relaxace. Ubytování, zajímavosti, lyžování...

Kudyznudy.cz - tipy na výlet

Informuji.cz = Akce, Kultura a Výlety v ČR 

WebArchiv

Tyto stránky jsou pravidelně archivovány Národní knihovnou ČR. Více najdete zde