Březen, vstoupili jsme do druhého roku "jiné doby", doby, kterou asi nikdo z nás nemá rád. Zoufalé a často nesmyslné kroky vlád, zejména té naší, směřují k tomu, že to bude trvat ještě dlouhý čas... Snad se naše vnoučata dožijí "normálu".

V minulých letech jsem již měl v galerii prvou výstavu roku. Letošek s autory připravuji, ale již teď je jasné, že sezona bude chudá ( 2 - 3 výstavy). Tu prvou jsem s autorkou připraven otevřít 14 dní po ohlášení uvolnění kultury.
Začnu pohledem na můj březen na fotkách mimo ucelená alba.
Březen kolem mne

Zbývají nám krásné, ale již trochu nudné vycházky na stejná místa, dokonce jen v katastru obce. Po delší době jsem se ve čtvrtek vydal do údolí pod Perucí, do bývalých lázní. U Šlepky bílé sněženky, ale jaro se ještě neprobudilo. Jen u potoka se klubou na svět bledulky. Za 14 dní by již mohly svítit.
Předjaří v lázních

O slunečném víkendu jsem zašel krátce jen po Peruci a "za humna". Všiml jsem si i pokračujících prací na zajištění statiky kostela. Příjemné vyvětrání. A ke svátku jsem si upekl mísu placek - "škvarkový dort", mňam.
Slunečný víkend

Další páteční vycházka - pěšinu po Vinici, přes bývalé opukové lomy, ke Konvalinské cestě dnes již málokdo zná. V poslední době již zarůstala. Nyní tam byl udělán potřebný prořez stromků - křovin a je problém po cestě projít - je sestříhaným zasypána. A toho dřeva, co zde leží, jistě by pár peruckých domácností vyhřálo na celou zimu. Prošel jsem se i po stráni pod Konvalinskou cestou...(Tajemné místo s lavičkou jsem opět nenašel  - bude mi tam muset Honza zavést.)
Přes Vinici nad Mlejňák

V pondělí jsem hledal jaro na vrcholu Teplé stráně (Dýbeř - k Majlantům). Sešel jsem k potoku, proč opravovat lávku "U Obrázku", když je možné vyzdobit známé vycházkové místo vlajícím igelitem. Serpentinou jsem vystoupal k bývalé hájovně ale nikde nic ani v místech, kde to po polovině března vždy rozkvétalo. Sešel jsem k Majlantům a domů po Šlepce pod pozůstatkem náspu po bývalé úzkokolejce - volospřežce od bývalého nádraží k bývalému cukrovaru jsou v lese stále znatelné. Jen ty sněženky pod radnicí již 3. týden bíle září.
Kolem "Obrázku" nad Teplou stráň

Velikonoce se blížily. Sešel jsem k Majlantům a nařezal proutky na pamihody pro několik pravnuků, syna a mám připraveny. Jen s jejich využitím to bude letos opět asi slabé. Jaro se blíží, ale každou chvíli padal snížek bílý... aneb, březen, za kamna vlezem. I ve čtvrtek (18.) dopoledne silné krásné sluníčko, těšil jsem se na vycházku. Po 13. hodině chumelenice jak v lednu.

Po neděli návštěvy zdravotníků. Po 5 měsících kontrola "nových očí" v Horních Počernicích. Pravé vidí slušně, levé mizerně, ale při kontrole to vypadá obráceně. Pan doktor ale slíbil, že vylepší a jsem pozván opět na květen. Rozkapané oči neviděly na displej Canonu, tak jsem jen slepě zmáčknul tamní nádraží při čekání na vlak. V úterý pro prvé coví bodnutí do Slaného. V bývalém hotelu Grand perfektní organizace a za 4 týdny pro druhé.

Měl jsem být 3 týdny v klidu, ale já hned ve středu vyrazil na perucké skály. Ta tajemná lavička mne nedá pokoj. Kolem Malého Vyšáku se sfingou, na Velký Vyšák. Naši tátové těmto skalám v peruckých lesích říkali Malý a Velký Vyšehrad. Na Velký jsme občas zašli s kamarády a s kytarami - již sice byly tranzistoráky, ale není nad "vlastní produkci". Pokračoval jsem dále až k průseku s mladými borovicemi. Ještě pár metrů, jsem pod skálou a hle, tu je ta lavička. Kolikrát jsem šel kolem a nikdy jsem ji neviděl. A v okolí zbytky dávných terénních úprav. Snad tady bývala vyhlídka nad peruckými lázněmi. Ještě zastavení u Mlejňáku u bývalé lávky a zhroucené studánky.
Do peruckých skal

Otepluje se a sněženky po několika týdnech končí. V Lesní krásná jíva, že by přeci jen jaro - určitě ano. Na zaniklé zahrádce u trati rozkvetly bledule a před domem se fialoví můj chudičký krokus. V pátek odpoledne jsem zajel na Břinkov a poseděli jsme na chatě s dcerou a synem. Setkání s rodinou jsou potřebná. Jo, 28. 3. jsem se elektronicky sečetl (asi 15 - 20 min, včetně přípravy údajů).
Konec března, to již bylo opravdové jaro, které lákalo ven. Letos již po x-té na stejné místo. Bylo ale krásně, slunečno s modrou oblohou.
Březnová Vyhlídka

V pondělí jsem se šel podívat na Dýbeř, zda les již kvete. Čekal jsem modré koberce podléšek, ale zatím to bylo takové opatrné. Viděl jsem 2 podběly, pár žlutých křivatců rolních, ojedinělý plicník lékařský, jednu modrou ladoňku dvoulistou chlumní a odkvétající sněženky. Na Teplé stráni u cesty k dýbeřský hájovně se již modraly fialky. Podléšky byly jen u potoka "U Obrázku" a pak nad Halečkojc skálou.
Na Dýbeř za kytičkami

Hned v úterý po odpolední kávě necelých 8 km na židovský hřbitov do Hřivčic s výhledy na "naše" kopečky. Opět přibylo několik řad vztyčených pomníků. To ale bylo horko. Poslední březnový den již tulipánky před mým domečkem vytvořily rozkvetlý koberec a odpoledne jsem s pravnuky upletl pamihody, Velikonoce byly před dveřmi.
Letos poprvé, židovský hřbitov

A jak to bylo s kulturou? Opět jen na internetu - další koncerty s Ondrou i Lubošem Pospíšilem, večer "na" Lábusovkách a také Evžen Oněgin z Brna na ČT art byl úžasný. Scéna, režie a výkony účinkujících - jedinečné. Ale...
Z archivu jsem doplnil sportovní album Bikros 1986 - 91.

Duben ????