Na zadních stranách historických pohlednic z roku 1910 jsem si všiml, že jistý Karel píše své přítelkyni Anušce zakódované zprávy, popřípadě píše i pod nalepenou známku. Kdo to asi byl ten Karel?

Když jsem pohlednice uveřejnil na Facebooku, ozvala se mi kamarádka Marie Čápová - Folaufová s tím, že má po babičce těch pohledů doma více a že to byl pan učitel. Jméno upřesnila kamarádka Dana a s konečnou platností jsme odhalili Karla Šercla, předválečného peruckého učitele. Bydlel v Edenu v rohovém domě ve druhé ulici při cestě na nádraží (čp. 246). I já jsem ho osobně poznal a také dobře znal z Vlastivědných sborníků okresu lounského, do kterých přispíval svými kresbami a hlavně luštěnkami pro děti Do jedné uložil i svoji "vizitku" - Tři slova, pět písmen a uprostřed 'r'.

Od Marie jsem dostal i článek ze Svobodného hlasu č. 7/2003, kde na pana učitele vzpomíná Václav Lapka.

Nadaného žáka poznal Vojta Beneš i po  letech
Nadšený sokol, skaut, divadelní ochotník, zapálený učitel.

V roce 1933, u příležitosti výročí Jaroslava Vrchlického, nakreslil učitel Karel Šercl pro Vlastivědný sborník okresu lounského tablo, do kterého vyvedl spisovatelův rodný dům, pamětní desku, ocitoval jeho tvorbu a sepsal dílo. Zajímavý dokument a ještě zajímavější člověk. Na Karla Šercla vzpomíná Václav Lapka z Loun

Karel Šercl se narodil v roce 1887 v obci Vrdy - Bučice v okrese Čáslav, kde byl jeho otec strojníkem v cukrovaru. Měl čtyři sourozence. Ve škole ho nějakou dobu vyučoval učitel Vojta Beneš, bratr pozdějšího prezidenta Edvarda Beneše. K tomuto učiteli se váže zajímavá příhoda z pozdější doby. Asi ve 20. až 30. letech, kdy Šercl byl ženatý a jel v Praze tramvají, pojednou spatřil na druhém konci vozu svého bývalého učitele, tehdy už senátora Vojtu Beneše. Odhodlal se, šel k němu a oslovil ho ,"Pane senátore, jsem váš bývalý žák, poznáváte mne?" Beneš se na něj podíval a řekl ,,Ty jsi Šercl, pamatuji se, výborný kreslíř!"
Otec Karla Šercla byl později přeložen do cukrovaru v Lounech. Tam začal mladý Karel chodit do reálky. Byl dobrým studentem. Po čase byl otec přeložen do cukrovaru v Čakovicích. V té době již doučoval syna majitele parní elektrárny v  Lounech (stála v místech dnešní budovy SČE). Ten nabídl Šerclovi,  aby  se  nestěhoval s rodiči do Čakovic a zůstal u nich až do maturity a doučoval syna. Přirozeně souhlasil. Po maturitě se stal učitelem. Učil na Hříškově, a když se oženil, vyučoval ve Stradonicích. Za první světové války přešel na školu v Peruci. Tam stála nová budova měšťanské školy. Pro vyučování na měšťanské škole vystudoval dva obory, celkem pro šest předmětů. Ve třicátých letech chodil do perucké školy  také  František  Fajtl z Donína. Mnoho let byl Karel Šercl členem redakční rady Vlastivědného sborníku okresu lounského. V Peruci se věnoval ochotnickému spolku. Od mládí fotografoval - první aparát si zhotovil sám. Teprve později si koupil celodřevěný aparát a nakonec i Roleiflex. Bohužel většina skleněných negativů vzala za své při stěhování. Když na počátku dvacátých let začalo vznikat rádio, zhotovil si krystalku se sluchátky a později jednolampovku. Jednou zachytil i pokusné vysílání nové stanice v Toulouse z jižní Francie, kde žádali o sdělení místa, kde byla jejich stanice slyšet. Uměl francouzsky, a proto jim odpověděl i s historií Peruce. Angažoval se za první republiky v sokolu, skautu, divadelních spolcích i vlastivědném sborníku, vše konal zdarma.
Václav Lapka