I když času je hafo, nějak se k tomu ohlížení nemám. Ale samozřejmě tradici neporuším, když jsou všechny tradice zakázány. No, bude to hlavně o vycházkách, do kterých se již musím nutit.
Půlnoc se přehoupla a byl tu další rok 21 století. I letos, i když trochu méně, pyrotechnici znepříjemnili start mnoha lidem
a zvířátkům. Kam jít po krátkém spánku a novoročním obědu? Měla se být již tradiční 16. Novoroční vycházka, ze známých důvodů nemohla být oficiálně organizovaná. Přesto se několik místních i přespolních vydalo do zamlženého lesa. Minuli jsme stárnoucí Ořechovku i okleštěné břízky a z místa, kam chodil Svatopluk Čech, František Daneš i František Palacký, jsme pohlédli přes mlhu do míst, kde jsme jen tušili sopečné kopečky. Napočítal jsem cestou tam i zpět asi 50 účastníků.
Novoroční Vyhlídka
Letošní leden po dlouhé době vypadal od začátku zimně, občas napadl i sníh.
Ve zprávách hlásili na severozápadě slabé sněžení. Měli pravdu… Na obou vesnických rybnících se od Nového roku místy držel tenký ledový škraloup. Před 60 roky jsme touto dobou na Hořejšáku bruslili. Rozhlížel jsem se ze dvora a při vycházkách po Peruci i k Bažantnici. U Fillů nebyli doma, malí Huhuláčkové stáli u Petra a Pavla a pocukrované byly i kopečky.
Peruc sněhem pocukrovaná
Již dlouhá desetiletí vychází Perucký zpravodaj, vydávaný městysem Peruc. Ten poslední roku 2020 s novou tváří se objevil na pultech obchodů až po Novém roce. Psal jsem o něm ZDE .
Když napadne sníh, přiletí ptáčci zobat ke krmítku a na stromy na mém dvoře. Měl jsem šeříky na dvoře plné sýkorek, vrabců,…. Vyfotit se ale nedaly, jak jsem se přiblížil k oknu, frnkly. Jen špaček (kos) byl odvážnější.
Opeřená zima
Již mám okolí Peruce za ten uzavřený rok prochozené, jenže kam
jinam v tomto počasí. V pátek dopoledne vykouklo sluníčko, tak i já jsem vykoukl ze zimního brlohu na Makala. Druhý den to byla lednová sobotní Vyhlídka.
Je pěkné, že lesáci začali opět využívat k oplocení nové výsadby - školek přirozený materiál dřevo a ne ocelové oplocení. A dřeva přece mají, zejména nyní v době kalamitní těžby, dost. I když v lese zůstane, brzo se rozloží. Vlevo od cesty, ne to nejsou "Берёзкы на хуторе близ Москвы", ale břízky u cesty na Vyhlídku - les byl trochu zasněžený. Jo, taky jsem si po sladkých Vánocích upekl slané houstičky.
Na západ i na sever
Na Facebooku je stránka Památky ČR na starých vyobrazeních a já na ni začal vkládat naší Peruc. Udělal jsem malé album i na mém Facebooku a po naplnění ho dám i na Rajče. Představuji staré pohlednice převážně ze sbírky M. Aulického a staré fotografie Jana Mareše a mé, které skenuji a upravuji. Každou doplním svojí současnou fotografií ze stejného místa. Většina z těchto porovnání staré/nové bylo v kalendářích, které jsem vydával v letech 2017-19. Pár Peručáků si je koupilo…
Peruc na starých vyobrazeních (Facebook)
V poslední době se hodně mluví o Rychlých šípech a na ČR Dvojce upozornili 14.
ledna
na to, že před 82 roky se poprvé objevili v Mladém hlasateli. Na Rychlých šípech jsem "vyrůstal" od raného mládí díky mé mamince a jejím svázaným Mladým hlasatelům, které mám dodnes v knihovně. Vedle Micky Mouse a Pepka námořníka byl v Mladém hlasateli vždy i Kačer Donald. Pro nás mrňouse v 50. letech (v té době jsem Hlasatele četl) určitě zážitek. Trochu jsem do nic nahlédl, tak jen malý výběr.
V pátek a v sobotu v polovině ledna rozdal Ježíšek poslední dárky pod loňskou
jedličkou. Po nemoci přijely vnučky a pravnoučata, která jsem dlouho neviděl, na milou návštěvu. Oba dva dny děti využily
peruckého sněhu a v parku se vyřádily. Adam s Karolínkou shlédli i pohádku v rodinném loutkovém divadle mé maminky z 30. let, které baví již 5. (6.) generaci (Radka jim zahrála Perníkovou chaloupku). Míša přijela se svojí novou rodinou vlakem, dnešní děti to již moc neznají. Po rozdání všech dárků zmizel betlém z galerie, Vánoce z kuchyňky, ale na dvorku za sněhulákem vyrostla jedlička.
Zimní vycházky jsou jenom kolem mého bydliště. Na březích potůčku s
vodou z Boženiny studánky jsou naproti sobě Oldřichův dub a pískovcové Perucké vrstvy. Obojí již hodně letité. Řekl bych, že nedávno, a ono je to již 19 let, co jsem na svých stránkách psal o pískovcových Peruckých vrstvách. Trochu "našeho kamení" jsem nafotil i včera u dubu. ZDE je původní článek z roku 2002 (budu muset aktualizovat). Zpět parkem a kolem zámku. Děti tvořily, tolik sněhuláků po Peruci již dlouho nebylo. Odpoledne jim je bohužel nějaký "kamarád" rozkopal.
Dřevo a kámen
Ve středu bylo kluzko, tak jsem vyrazil za Peruc po vranské silnicích k Orlovi,
památníku setkání panovníků a vojsk proti napoleonské koalice v roce 1813 u Vraného. Pomník byl postaven k 100. výročí události. Po roce 1990 zničen vandaly - sběrači kovů, ale od roku 2013 zase pěkně městysem Vraný obnoven. (veškeré plastiky jsou patinované odlitky z plastové hmoty) Z horizontu mezi Peruci a Vraným jsou pěkné pohledy na Středohoří a dokonce i v dáli na východě vedle Řípu nenápadné dva vrcholky Bezdězu. Příjemných 6 km.
Ten den to bylo 5 let, co jsem upadl v Praze u sv. Mikuláše a zlomil si nohu. Přeci jen mi to život trochu změnilo, noha kratší o 2 cm, konec motorkáře a nejistý pohyb v terénu.
K Orlovi
Po středečním orlu (6 km), čtvrtečním cournutím jen po vsi (1,5 km), jsem se v pátek odvážil do lesa, na každém křížení cest jsem se rozhodoval, kudy dál. Šel jsem spodem na Dýbeř - statek jsem jen minul, a k Hřivčicím na silnici. Tato špička lesa patří městysu a její pracovníci zde káceli stromy, napadené kůrovcem (není to holoseč). A zpět lesem přes Makala (5,3 km).
Do údolí a k Hřivčicím
V pondělní poledne bylo krásně, rozhodl jsem se jít do Lázní. Jenže již
v obci to klouzalo, tak jsem se nad Svaťákem rozhodl pro Vyhlídku. Není to málo? Ještě kousek a hle, za vysokým napětím odbočka na Konvalinskou cestu. Risknu to! Zajímavé, i zde ve sněhu stopy terénního auta. Zvedl jsem kus břízky a zvládl i náročný přechod přes plynovody. Pokračováním po přerušené bývalé vycházkové cesty až na silnici a kolem dubu domů. Opět fajnová dvouhodinová 5.5 kilometrová vycházka.
Konvalinskou cestou
I druhá půle ledna byla více zimní, než v letech předešlých. Téměř stále menší, či
větší příděl sněhu, někdy slunečno, jindy zataženo, pošmourno. V neděli 24. ledna dopolední chumelení u sv. Petra a Pavla. Mokrý sníh zdobil větve stromů i keřů. Odpoledne se udělalo hezky, v lese to ale hodně "čvachtalo". Takže dále jen po ulicích malých 3+ km se závěrem na našem pěkném náměstí. Podobné vycházky po ulicích se opakovaly, na zámku zářila
Platzerova Peruc, prošel jsem snad nejkouzelnější peruckou Křesinovou uličkou. Poslední lednový pátek se silně rozchumelilo, ne nebyla to žádná kalamita, ani problém, ale to tu již nebylo snad 10 let, aby od dopoledne napadlo více než 5 cm sněhu. Příroda a zásoby podzemních vod děkovaly. V sobotu krásný, téměř slunný den, sníh z části odtál a zase umrzl, mezi mráčky skvostná modrá obloha. Čas stvořený na vycházku, jenže… já, mé nohy a smysl rovnováhy to nedovolí. Jen opatrně do COOPu, šel jsem trochu udržovanými místy, a i když jsem vyhledával plácky bez ledu, přeci mi to chvílemi trochu klouzlo. Děti si to užívaly, mně to klouzalo. V albu fotky z krátkých procházek - prvé fotky dne jsou datované.
Leden zasněžený
Mimo ulice jsem zvládl v závěru ledna i na kluzko zasněžené i slunečné dvě vycházky. Zašel jsem k zasněžené Fořtovně, abych pořídil nový snímek ke staré pohlednici a opět na Makala, tam to není moc z kopce a nehrozí pád a zlomenina. Došel jsem pěšinou a po silnici k prostřední cestě, kousek po ní zpět a spodní cestou pod Karhanec a nad Hořejšákem domů.
K Fořtovně i na Makala
Ale odbočme od již nudných vycházek. Asi jste si všimli v posledním lednovém týdnu ruchu kolem kostela sv. Petra a Pavla na peruckém náměstí. Zázraky se dějí!
Od přátel jsem se dozvěděl, že k pracím zajišťující střechu a statiku kostela, nastoupila odborná stavební firma. Za tím, že se konečně přistoupilo k záchraně vzácné stavby, stojí Nadace Emila Filly (majitelé a provozovatelé peruckého zámku). Po opravách má být kostel využíván ke koncertům a podobným akcím, mše zde zatím být nemají. Jak jsem zjistil po neděli, pražská firma, které pracuje pro církev, zabezpečuje statiku kostela. Jak jsem ze své zkušenosti předpokládal, nejdříve zajistí stabilitu pilířů a poté stáhnou praskající klenbu. Práce mají trvat asi 2 měsíce a poté by měla nastoupit firma, která opraví děravou střechu. Hlavní je ale, že nám kostel nespadne!
O opravu se zajímá i Spolek pro záchranu kostela, který ze svých prostředků před nedávnem opravil mříže, schody na kůr a lavice. I nyní se chce s realizátorem opravy spojit a finančně podpořit ze skromných finančních sbírek od dárců některou z nutných oprav. Bližší se zatím asi nedozvíme, ani nepořídím foto dokumentaci. Do kostela je přísný zákaz kohokoliv vpustit.
To, co mi nejvíce chybí, jsou kulturní a společenské akce s přáteli. Maličko to vyplňuje
Česká televize, zejména ČTart a živé vysílání na internetu. Koncem ledna to byl Rok na vsi - krásný zážitek a vzpomínka na Borise Rösnera, Poprask na laguně další smutná vzpomínka. Odchází vzácné osobnosti, se kterými jsem se setkával v divadle. Po dlouhé nemoci zemřela v Olomouci herečka Hana Maciuchová. Bylo jí 75 let. V sobotu to byl po dlouhé době příjemný "jiný“ večer při živáku mých milých
Mladých Perspektivních Ryb a jejich hostitele Adama Vostárka na "Blackholerecords". Kamarádky jako vždy úžasné - již jsem něco takového potřeboval. Je to přes 2 roky, co jsem je poprvé pozval do Loun na mých 70. Můžete si poslechnout jejich album Chyť a pusť . Večer další úžasný hudební zážitek. Premiéra Rigoleta G. Verdiho v nastudování Národního divadla - Smetanovo divadlo Praha na ČT Art. (Sice občas trochu "divoký", ale stejně... )
Leden skončil a čeká nás nejkratší měsíc roku. Kéž by byl poslední s přísnou uzavírkou našeho aktivního života.
|