Prosinec 2020 byl jiný, než předchozí za mých 72 let. Aby byl problém se setkáním rodiny o Vánocích, ale i kamarádů, známých, to jsme neznali. I to "uzavření" doma a zákaz kulturních a společenských akcí již působí na naší psychiku. Přeci jen to jarní omezení bylo i díky počasí a sluníčku snesitelnější.

1. prosinec - prvý sníh. Zima ví, kdy začít. Tak by to mělo být, léto bílý prosinec neznáme. A letošní extrémně suchý rok to jen potvrzuje. Odpoledne jsem vyšel jen na malou procházku kolem Hořejšáku a parkem zpět. Sluníčko jsem bohužel nezahlédl. Další malý poprašek byl jsem dopoledne 29. prosince.
Prosincový sníh
Když začal prosinec, tak i začátek pečení. Uhnětl jsem linecké těsto a upekl kolečka a malé pracny. Letos jsem poprvé zkusil kynuté podvodnice. Z poloviny klasické kroužky (půl vanilka, půl skořice) a z druhé poloviny jsem vykrájel kolečka a hvězdičky. Před svátky jsem namazal marmeládou, kávovým krémem, čokoládou a dopekl klasické kakaové měsíčky s bílou polevou. Pro letošek toho bylo dost…
Koncem listopadu jsem si "postěžoval" na chřadnoucí Boženinu studánku a začátkem prosince mne čekalo překvapení. Peručtí hasiči jsou kluci šikovní. Z vlastní iniciativy věnovali sobotní dopoledne vyčištění kašny i potrubí Boženiny studánky. Chlapi DĚKUJEME! Věřím, že i vedení městysu si vezme studánku za svou a v roce 2021 dostane řádnou údržbu a nový nátěr střechy.
Na podzim jsem se věnoval krabicím svých černobílých filmů a diapozitivů a z archivů jsem na Facebooku i Rajčeti zveřejnil fotky z bikrosu i lounského divadla, které slavilo 70 let. Vše jsem shrnul do článku Z archivů na mých Peruckých stránkách.
Od čtvrtka 3. 12. 2020 se částečně uvolnily epidemiologická omezení a tak i Galerie u Plazíka na Peruci otevřela svůj prostor pro návštěvníky, kteří nestihli prohlídku výstavy Šaháš do tmy fotografa Jana Polanského. Bohužel radost trvala jen do 17.12, kdy se vše zpřísnilo ještě víc. Letošní sezona skončila a věřme, že se příští rok vše vrátí do normálu. Čtyři autoři fotografií jsou připraveni.
Co dělat, když se nikde nic nemůže dít, koncerty, divadla i přátelská setkání jsou zakázány. Ze skříně jsem vytáhl Vlastivědné sborníky okresu Lounského, které vydávali lounští učitelé ve Štrombachově tiskárně. Vybral jsem z ni ch zajímavosti, týkající se doby adventní a vánoční v čase minulých a samozřejmě i naší Peruce. Vše jsem uveřejnil na mých Peruckých stránkách.
ohlédnutí za dobou adventní na Lounsku. Vánoční doba a zvyky na Lounsku Albert Förster (VSOL roč. I. č. 4. prosinec 1930)
Advent na Peruci ve 30. letech
Co napsala žákyně perucké školy v roce 1930.
Co vyprávěl "Oldřichův dub"<
Našel jsem i vzpomínky žáka perucké školy, letce a spisovatele Františka Fajtla na Válečné Vánoce.
Válečné vánoce v zahraničí
Na smutnou událost jsme my "bigbíťáci" vzpomínali 8. prosince. 9. prosince 1980 jsem šel brzo ráno do práce do lounského mlýna. Většinou jsem chodil přes náměstí, ale tehdy jsem to vzal po hlavní k bráně a dolů k Ohři. Koukám, přes plakátovací plochu u Holárkových sadů je nastříkáno sprejem John is death. Co to je? Během dne jsem se to dozvěděl - Beatles již nebyli čtyři. Hodně smutná chvíle když odešel John Lennon. (mně v té době bylo 32)
V úterý mi přišla další (poslední) část kalendářů Perucké vycházky, které jsem neplánovaně vytvořil a dostalo se i na další zájemce - letos jsem z tiskárny dostal 30 ks. Snad potěší pohledy na perucké okolí.
Šikovné maminky připravily pro děti vánoční stezku za Andělčinými ozdobičkami. V sobotu 12. jsem se toulal kolem ní a došel až k Majlantům. Ve středu jsme s vnučkou a pravnoučaty pěkně připravenou stezku v peruckém lese prošli, našli a splnili jsme všechny úkoly. Nehledali jsme jen poslední s ozdobičkami, maminky koupily krásné ozdobičky v lounském muzeu a na konci stezky je mrňousům uschovaly sami. Dětem se to moc líbilo, díky.
Toulky lesem Andělčiných ozdobiček
Malá čtvrteční vycházka. Ten kousek osamělého lesíka napravo od cesty na Vyhlídku láká ke klidné návštěvě a bohužel i k vyvážení odpadků. Městys nedávno vše uklidil, ale vypadá to, že "drobní odpaďáci" zneužívají toto místo i nadále. Kdy to konečně naši spoluobčané pochopí, že příroda je živá.
K Bažantnici
V neděli advent září čtyřmi svícemi a Vánoce... , ano, byly již za dveřmi. Štědrý večer sice nastal až za 4 dny, ale to i děti určitě vydržely. A na nedělním dvorku mne jako každý rok mne navštívila žluna. I letos vyčistila můj trávník.
Nejen zákazy, ale i odchod blízkých a kamarádů ztěžuje žití, zejména nás starších. Začátkem vánočního týdne se objevila zpráva o tom, že lounský pěvecký sbor Kvítek ztratil svého zakladatele a svoji duši, Vladimíra Petržilku (1949 - 2020). Odchod kamaráda a výjimečného člověka, kterého jsem znal déle než 40 let, mne ranil. Zavzpomínal jsem na něho nad svými fotografiemi a rozloučil se s ním v lounském parku v úterý 29.12.
Letošní prosinec mně víc než sníh chybí sluníčko. Inverze, nízká olověná oblačnost,… brr. Den před tím Štědrým se dopoledne ještě v údolí válela mlha, ale odpoledne po mnoha dnech na chvíli vysvitlo slunce. Ke mne se nedostalo, ale viděl jsem ozářenou věž kostela. Druhý den dopoledne to bylo veselejší, když po 10. hodině nakoukly sluneční paprsky i do mého pokoje. Krásný dárek od Ježíška. Pár pohledů ze dvora na sváteční dopoledne (i dny před a Středohoří o sv. Štěpána.) je v albu Z prosincového dvora.
Štědrodenní oběd již po léta má "postní" klasika - čočka a vejce. Stromeček svítí, dárky připraveny a já mohu jet ke svým blízkým. Letos byl Štědrý večer jen v úzkém kruhu rodinném u dcery s Jardou, Péťou, Honzou a později i s Lukášem a Mirkem. (Jinak by nás bylo skoro 20.) Tradiční večeře - kapr a salát a poté prskavky a lodičky. Ta moje lodička moc daleko nedojela. Po krkolomné plavbě se převrátila a zhasla… Co se dá dělat. Ale již rychle ke stromečku a k dárkům. Chyběly rozzářené dětské oči (pravnoučata v karanténě a nemocná), ale nás přítomné moc potěšilo, že stále myslíme jeden na druhého.
Po osmé odjezd domu a pozdní večer Štědrý v kapli na "půlnočce". Nebylo nás ani povolených 20%, ale vzpomínka na narození Ježíše vždy povzbudí. Z bohoslužby ještě přes náměstí, kde zářil vánočním strom naproti sv. Petru a Pavlu. Kolem potemnělého zámku domů. Zde svítí Alšův betlém, a proč by nemohl být pod Českým středohořím. Dobrou svatou noc.
Na sv. Štěpána jsem návštěvy přivítal i u mého stromečku. V poledne vnučka Péťa s Honzou a kamarády přijeli z Loun na kolech. Poté odpoledne další vnučka Leonka s Marcelem a pravnoučaty Kubou, Vojtou a Vítkem (Malý návštěvu prospal). Snad měli všichni z dárků radost.
A v neděli přijela Petra s Jardou a Mirek a příjemně jsme se prošli na Krásnou vyhlídku a poté sem jim dal mé skromné dárky. Zbylé dvě vnučky s pravnoučaty návštěvu musely odložit až po Novém roce. Alespoň budou mít mrňousové dalšího Ježíška.
Poslední středu jsem chvilku pobyl u neteře Terezky v sousedním domě, kde jsme se sourozenci vyrůstali. Dům byl plný dětí. Ten den bylo hezky, ale já vyšel do lesa až silvestrovské odpoledne, dolů k mostku přes Dýbeřský potok „U obrázku“, vylezl naproti k bývalé hájovně hajného Vyskočila, poseděl na lavičce na Teplé stráni a sestoupil dolů k rybníčku a obnovovanému „Corvínovu“ statku. Pak již jen nahoru na Makal a domů. Moc příjemná silvestrovské procházka.
Na Dýbeř
Doma jsem si udělal pár jednohubek a konec roku strávil při vysílání Dvojky ČR a České televize a také prací na PC na posledních fotkách. Hodinový stroj na obrazovce ukončil tento trochu nešťastný rok. Tak ať je ten příští lepší…