Procházím dál článek pana Förstra a dochází mi, jak se tradiční zvyky, ale i pohled na adventní, vánoční a novoroční dobu za 90 let změnil. A při tom to bylo napsáno pouhých 18 let před mým narozením.
Vánoční doba a zvyky na Lounsku
Albert Förster (VSOL roč.I. č.4. prosinec 1930) - 1. pokračování
Uplynul advent, nastaly Vánoce. - Co tu dosud zvyklostí, jimž jsou Vánoce opředeny! Mnohé jsou velmi pěkné.
Přípravou k Božímu hodu vánočnímu jest Štědrý den. - Dodnes v rodinách zachovávají půst. Dětem se slibuje, postí-li se, že uvidí "zlaté prasátku". Nepostí-li se, že je rozpáře "peruchta". Za ni oblékala se dříve dvě děvčata a ta chodila večer strašit děti. Peruchty nenadělovaly, jen trestaly nestřídmost. Jak vešly do světnice, přistoupily k nějaké přítomné osobě a naznačovaly rozpárání břicha. Jedna měla proto v ruce nůž, druhá husí peroutku, jíž dělala, jako by břicho vymetala. Udělavše tutéž kratochvíli více osobám, obdarovány odcházely.
Na Štědrý večer stavívá se v pozdější době v rodinách vánoční stromeček. Obyčej tento již v přítomnosti již v celých Čechách zobecněl. Pod stromeček kladou se různé dárky pro děti i dospělé.
V mnohých rodinách staví se dosud "Betlemy a jesličky", zvyk dříve všeobecný. K řádným jesličkám patří především Svatá rodina, dále vůl, oslík a chlév s jeslemi. Vše ostatní je doplňkem. Vzorů a tvarů bývalo mnoho. Stavělo se z drahých figurek i z prostých obrázků, na tuhém papíru nalepených. - Jesličky jsou podnes velkou radostí dítek; sám rodák Lounský, známý básník Vrchlický, vzpomíná na dobu svého dětství:
A staré písně v duši znějí
a s nimi jdou sny jesliček,
kol hlavy mé, jak ve závěji,
hlas tratících se rolniček."
Štědrým dnem začíná u nás oblíbené koledování. "Koledou" rozuměli již staří Čechové obchůzku malých dětí, žáků, kněží, zvoníka a jiných funkcionářů kostelních, učitelů a zřízenců městských a obecních. Při chození sbírány dárky, "koleda" zvané. I přátelé mezi sebou, páni sluhům a pod. , o Vánocích dávali dárky" koledu. Sluly koledou i dávky poddaných pánům. Badatelé tvrdí, že již v staroslovanské době pohanské obyčeje kolední byly obvyklé. Církev nehubila zvyků pohansko-národních, kde to přímo víře neodporovalo, nýbrž dovedně je přetvořila v obyčeje křesťanské, aby tím dříve přivedla lid pohanský k víře Kristově. Tak přizpůsobila i staropohanské koledy křesťanství. Jsou koledy vánoční, novoroční, tříkrálové a velikonoční. Při koledách obyčejně se zpívá. V době nynější chodí "koledou" nejvíce děti, v mnoha obcích na Lounsku uchoval se zvyk "koledou" chodit i u obecních strážníků a ponocných. - Tak například v Černčicích chodí dosud o Štědrý večer obecní strážníci v průvodu trubače "koledou" dům od domu. Trubač zatroubí známou píseň adventní "Nesem vám noviny", čímž jsou domácí na jich příchod upozorněni, vyjdou s připraveným dárkem ven a odevzdají. Obdarovaní "koledou" přáním šťastných a veselých svátků a Nového roku poděkují. - Nejoblíbenější z vánočních písní koledních, v našem kraji od dětí zpívaných, jsou některé z těchto:
Dej bůh štěstí tomu domu,
my zpíváme Pánu Bohu,.
malému děťátku, Kristu Jezulátku,
dnes v Betlémě narozenému.
On rozdává chléb, houstičky,
jablka, hrušky i trojníčky.
Za naše zpívání a koledování
dej vám Pán Bůh požehnání
a v nebesích králování. Amen.
Na Podlesí, před více jak 50 léty byly deklamovány koledy následujícího znění:
Pusto venku, smutno, všude sníh,
ptáčci zmlklí ve větvích,
přec my přišli lesem k vám.
Kristus Pán narodil se v Betlémě,
v jesličkách tam leží na seně,
k němu my jdeme lesem,
od lidí dary mu nesem,
od vás též něco jemu vezem.
Pán Bůh vám za to zaplatí
vším dobrým, co si budete přáti.
(Z Pochvalova.)
V koledování se pokračuje na Boží hod a i na sv. Štěpána.
Tehdy se zpívá:
Koleda, koleda, Štěpánku,
co to neseš ve džbánku?
Nesu, nesu koledu,
upad' jsem s ní na ledu.
Psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli.
Já jsem křičel - uška - uška -
oni přece jedli.
Koledu mi dejte,
nic se mi nesmějte.
Koledu mi dali
přece se mi smáli."
Nejsou-li koledníci ihned obdarováni, mnohdy spustí hrozivou:
"Vy, kteří koledy nedáte,
tu největší škodu poznáte,
potlučeme hrnce, džbány, měděnce,
mísy, pekáče i rendlíky,
ať jsou třeba malý neb veliký."
(pokračování)
úvod
2. pokračování
|