Další smutný měsíc za námi. Ale ještě žijeme, tak snad dobrý. Avšak na jaře se sluníčkem a svěží přírodou to bylo lepší. Vycházky do přírody povzbuzující a mohlo se i dále od domova. Jaro určitě zase přijde.

V úterý 3.11. - Šel jsem do lesa a ... (nebyl jsem pes, ani nepotkal dlažební kostku) a viděl jsem podzim. Od Bažantnice, kolem Ořechovky do lesa nad údolím, sestup na Konvalinskou cestu, po ní k plynovodu a zpět až k silnici. Krmítko a tůňka pro zvěř jsou již léta zničené, ale pohled mezi barvami podzimu na naše kopečky, Oblík, Milá, Bába, Dědek a další vrcholy, je nádherný.
Podzim v lese
Ve čtvrtek bylo krásně a tak jsem před polednem zavolal kamarádovi Vadaskovi a ve 13 jsem byl na Markvarci. Mrkli jsme se na výstavu do školy a hlavně na úžasné panorama, které s kamarády zhotovil a snad se o víkendu představí veřejnosti. Na závěr pohled ze dvora a to bylo na Markvarci vše.
Po 15. hodině jsme se dojeli do Křimova do míst 700 m.n.m., kudy jsme jezdili na nákupy do NDR. Jen pohled na kostelík sv. Anny a křížek s nezvyklou plastikou na podstavci. Snad odkaz na zpracování lnu, které místní obyvatele živilo?
Ani to nebylo v tento slunný den vše. Před půl pátou jsme byli na kraji Bezručova údolí, ale sluníčko již mizelo. Ušli jsme kolem Chomutovky 1,5 km a museli se vrátit - za pár minut byla pěkná tma. Nečekané příjemné odpoledne s přáteli.
Z Markvarce nad Chomutov
V pátek jsem musel do Loun a chybělo tak 20 metrů a asi bych již nikam nedojel. Jedu od koupaliště Tejralkou vzhůru, minu odbočku na Stradonice a v tu se "vyřítil" z horní nepřehledné zatáčky proti mně kamion, který lízal čumákem levou krajnici. Být o 1 - 2 sekundy rychlejší... ! Nevím, co tyto obří kamiony na našich okreskách dělají.
Při nevlídném počasí a uzavření společnosti hrabu a hrabu v mých archivech. Co jsem také nalezl je v tomto článku.
Ve čtvrtek 12. 11. jsem další vycházku směřoval do míst blízkých té prvé vycházce. Vinice, tak se říkalo stráni nad silnicí, vlevo od cesty na Vyhlídku. Kdysi zde vinice byla. Listy padají, houby rostou, mlha rosí. Jen ta pěšina nad lomy již téměř zmizela. Skončil jsem opět na Konvalinské cestě a domů tentokráte kolem Oldřicha - Památného dubu.
Listopad na vinici
Dlouho jsem se rozmýšlel, ale přeci jen jsem udělal kalendář na rok 2021. Není o historii jako předešlé, ale jen pár fotek z mých vycházek po Peruci a okolí. Nejsou to ani naše pamětihodnosti, jen jakési náladovky. Těžko jsem vybíral, mám jich stovky, určitě i lepší, než se mi povedlo vytřídit. Po nabídce "stálým" odběratelům nabízím dalším a nakonec byl zájem o 20 + 7 kalendářů 2021 - Perucké vycházky.
V sobotu po obědě prosvitly paprsky slunce, tak vzhůru na vycházku. Trochu delší cestou na Dýbeř kolem kempu a přes stradonickou křižovatku nad Tejralkou cestou nad Teplou strání až k hájovně. Dolů k rybníčku a za Katiperkem přes Makala zpět domů. Takže dvakrát sestup a výstup z údolí Débeřského potoka. I když se slunce neprodralo, byla to fajn procházka (celkem 5 km).
Na zamlženou Dýbeř
V dalším týdnu jsem měl narozeniny, ale byl to asi za dlouhá léta nejhorší týden, pár dní jsem ani nespal pro tři rodinné smutné události. Příjemné byl jen oběd a posezení o narozeninách u dcery, ve čtvrtek vycházka na Krásnou vyhlídku s vnučkou a pravnoučaty a kniha Slovo nad zlato, kterou jsem vyhrál v Českém rozhlase. Ale rychle dál...
V neděli jsem chtěl přijít na jiné myšlenky a tak jsem zavolal do Řevničova a zajel ke známému, výbornému pivovarskému sládkovi, kterého jsem poznal při pracích na slánském pivovaru Antoš, Davidu Mášovi. Vybudoval si ve své malé usedlosti úžasný pivovárek a úspěšně již pár let vaří svoje pivo pod značkou MÁŠA. Nemohl jsem, když jsem řídil, ochutnat přímo z tanku, ale od Davida jsem dostal vzorky všeho, co měl navařeno. DÍKY! Moc jsem si pivečko vychutnal, není nad malé pivovárky.
Ve středu 25. 11. jsem on-line obhájil Certifikace zážitků a výrobků z Poohří. Více ve článku .
A poté jsem zjistil, že mi protéká baterie na lince. Po delší době jedno pozitivní zjištění. Nejsem tak nemohoucí stařec, jak jsem si myslel. Vymontoval jsem z nepřístupné kuchyňské linky tekoucí baterii, rozebral, vyměnil O kroužky (děkuji Vincíkovi) a namontoval zpět. Montáž jakž-takž, ale sbalit se dolů pod dřez, to byl pro moji ztuhlou, neohebnou a bolavou postavu výkon. Zatím neteče...
Poslední listopadové dny se nějak ochlazovalo. Musel jsem zapnout kamna pro kuchyň a koupelnu. (Zatím jsem topil jen u počítače.) Jindy topím od října, ale když mi ČEZ zdražil elektřinu o 100%, musím šetřit.
Prvá adventní neděle a po týdnu konečně na dvoře bez inverze. I dopoledne občas vysvitlo sluníčko. Odpoledne jsem se vydal na vycházku, horní pěšinou po Makalech, kolem třešňovky za trať a Na Hájkách nad bývalý vechtr a zpět. Cesta je sice trochu rozježděná od zemědělců, ale za trochu zamlžené výhledy těch pár kroků stálo. Stavil jsem se na hřbitově a poté v naší kapli MJH na bohoslužbě, když nám to konečně povolili.
Přes Makala na Hájka

Samozřejmě se o prvou adventní neděli na mém tradičním svícnu rozžehla prvá svíce. Všem krásný, klidný, požehnaný a spokojený čas adventní. A také si od prvé adventní neděle můžete prohlédnout betlém za oknem mé Galerie u Plazíka na Peruci. Zhotovili jsme jej s bratrem začátkem 60. let minulého století a já ho obnovil v roce 2018.

Během měsíce jsem chodil i na kratší vycházky podzimní Perucí, na Vyhlídku s pravnoučaty, pohled ze dvora a na úplňkový dvůr a nakonec jen kousek od bydla. Poslední listopadový den jsem se šel také jen tak se projít... Smutný to pohled na studánku "naší" Boženy. Přetékající voda ze zadního ucpaného pramenu, oprýskaná a rezavějící střecha,... Ale vše se dá řešit a věřím, že se do toho Honza V. a celá perucká radnice příští jaro pustí.
Jen tak kolem

Smutný listopad skončil a přejme si, aby prosinec byl lepší a my si mohli s našimi blízkými příjemně prožít požehnaný čas adventní a vánoční.