Ty prázdniny proletěly časem. Končí a já teprve vzpomínám na červenec. Mohl bych se vymlouvat na pěvecké soustzředění, na operaci očí... Ale asi je v tom moje lenost.

Téměř po 40 letech byl zpřístupněn perucký zámek, konrétně úžasné schodiště a severní křídlo se zámeckou expozicí. Perucký zámek se rozzářil do krásy
Nečekaně jsem se stal návštěvníkem prvé výpravy při prohlídce našeho krásného zámku. Šikovná děvčata u vstupu a příjemná prohlídka s průvodkyní (Jitka z Telec). V prostorách zámku se nesmí fotit. :-( Ale zážitek neskutečný! Moc děkujeme pane Ondráček a všem, kteří vzkřísili tento rokokový skvost. Velký dík panu Ondráčkovi, který se o opravu zničené památky zasloužil.
Během července jsem si zámek prohlédl s rodinou mé dcery a s bratrem s manželkou, který se zde před 48 lety na schodišti ženil. Zavzpomínali jsme i vyfotili.
Zámek otevřen

Moje galerie se připravovala na novou výstavu a já si říkal, že před vernisáží nikam nepůjdu. Ale přeci jen jsem s Honzou vyrazil do lounského parku. V pátek večer zahráli v plné Roubence kapela zpoza Erzgebirge MINERS (D) + BERUŠKA, skvělá kapela mých dlouholetých kamarádů. Příjemný večer s dobou muzikou. Díky Vadasko a spol. držím palce...
Miners a Beruška na Roubence

V sobotu dopoledne přijel kamarád fotograf Míra Krhounek a nainstalovali jsme jeho výstavu Fotografií a veršů Prolétám. Ale o vernisáži jsem již psal ve člámku Prolétli jsme .

V neděli jsem si i připravil oběd. To že si upeču koláč, buchtu.. víte, ale upéct kuře, to je pro vnuka řezníka problém. Ale snad se můj experiment podařil. V úterý ráno jsem se potkal s kamarádkou Vierou, která mne pozvala do prostor, kolem peruckého kostela sv. Petra a Pavla. Podél peruckého kostela sv. Petra a Pavla je starý hřbitov, který před lety vyčistilo, upravilo a dodnes se o něj stará několik peruckých důchodců. Patří jim velký dík. Letos na bývalých hrobech vedle modré levandule rozkvetly žluté svíce divizny. Krásný, barevný pohled. A také velký pomník, který mne zaujal. Pátral jsem o o jeho původu jsem napsal článeček Hřbitovní pomník
Kolem kostela to divoce i upraveně kvete. Příroda je čarodějka. Od kostela je i jiný pohled na mé Doma. Bohužel zkáza peruckého kostela bez jakéhokoliva zájmu majitele pokračuje. Omítka se rozpadá, patky, nesoucí hrany stavby se uvolňují, kolem se válí opadaná střešní krytina. V srpnu jsem se dozvěděl šílený názor místního administrátora - jeho správce "Do peruckého kostela nedám ani korunu, ať si spadne". Úžasný prostor peruckého náměstí tak může přijít o svojí vyjímečnost (trojúhelníkový tvar s obráceným průčelím kostela proti vchodu do zámku).
Květena u kostela
Starý hřbitov

Pravidelní návštěvníci mých stránek vědí, že každý rok zajíždím na jednu noc do penzionu v Kocourově v blízkosti Milešovky a cestou se stavím na nějaké zřícenině  Českého Středohoří. Po 57 letech jsem se ocitl na zřícenině hradu Oparno s pěkným výhledem na nádherné okolí se sopečnými kopečky. Nejblíže je dvojitý Lovoš a na západě Milešovka s meteo stanicí.  Po zelené jsem sešel do Oparenského údolí k Opárenskému mlýnu. Podél Milešovského potoka a pod železničním viaduktem jsem pohodlně došel k Černému mlýnu, kde jsem si dal zmrzlinu. Zvědavost mi nedala a došel jsem i k Císařskému mlýnu, kde sjem byl v roce 1963 na táboře. Tábor tam je, místo stanů chatky, ale letos opuštěný. Zpět k Černému mlýnu a autíčkem již do Kocourova. Malíři VOSY byli v pilné práci, je pěkné pozorovat, jak každý maluje jiným stylem i jiné motivy. Pár podvečerních záběrů na krajinu mezi Košťálovem, Hazmburkem a Oltaříkem, večerní posezení se zpěvy a ráno zpět domů. Mám rád tyto středohorské výlety.
Oparno
U Kocourova

Ve čtvrtek mne navštívil příměstský tábor Klub(ovna) Luna a takto o něm napsala kamarádka Věra:
Po úspěšném loňském výletě na Peruci jsme se rozhodli opakovaně navštívit perucké krásy. Přivítal nás rodák Míra Plazík Blažek, který se nám plně věnoval. Provedl nás celou Perucí a blízké okolí. Navštívili jsme - Galerii Jednorožce paní Kopicové, nádvoří místního zámku, zámecký park a vydali směr - Krásná vyhlídka s pohledem na České středohoří. Děti se pustily v lese do staveb domečků pro skřítky a hmyz a potkali jsme i krásného velkého roháče. Naše putování skončilo u památného Oldřichova dubu a Boženčiny studánky. Moc děkujeme panu Mírovi za strávený čas s Pt Klub(ovnou) Luna.

V pátek jsem se šel rozhýbat do Loun za Oharku. Neočekávaně jsem vydržel 4 hodiny na betonu Bahna "rokenrolovat" při tradičním Brutusu. Ze staré party téměř nikdo, ale to mne nikdy nevadilo. Pod podiem rušno a mnoho krásných Brutek. Také jsem kdysi fotil Brut-zábavy, tentokráte fotka od kapelní fotografky Evy.

Sobota byla ve znamení lenosti, nejel jsem ani na Altros, zapomněl jsem na Sýkorovy Počedělice a tak jsem se jen podíval na zdivačelou levanduli na mém dvoře. Stovky čmeláků, společně s motýly, hodují na fialových kvítcích. Bzukot a kouzelný pohled. (Viz album na konci článku.)

Klidný byl i celý následující týden, trochu jsem se chystal na dovolenou. Jenže v pátek zavolal Honza a opět jsme zajeli do Litoměřic, na ostrov k Letňáku. Velmi příjemný Francouzský večer na břehu Labe, gastro, hudba a poté moc pěkný film Tenkrát podruhé. Nelitoval jsem, ráno odjíždíme až v 10 hodin.

A jak byla na dovolené píši trochu více v tomto článku .

Šok mne čekal po návratu když jsem otevřel vyúčtování elektřiny za uplynulý rok! Vždy jsem byl u ČEZu a věřil jsem, že je to solidní firma. Vím, že se elektřina zdražuje, ale udělat od 2.8.2019 bez upozornění takový skok, to je (no, budu slušný). Výsoký tarif den ze dne zdražen o +- 30% a nízký o šokujících +- 100%. Místo dlouholetého přeplatku +- 2000Kč vznikl nedoplatek 7600Kč. Asi začnu hledat jiného dodavatele (i když mám obavu, že v tomto státě "kradnú všetky").

Červenec se blížil ke svému konci, v úterý návštěva v galerii Vadaska s Jindřiškou a kamarády z jižní Moravy s vycházkou na Vyhlídku, již zmíněná návštěva bratra s prohlídkou zámku a kouzelná večer na mém dvorku nad kopečky Středohoří. Zašlá krása šeříku... aneb sluníčko zapadá...
Červencový dvorek