Napsal Plazík st.
|
Středa, 15 červenec 2020 |
Podél peruckého kostela sv. Petra a Pavla je starý hřbitov, který před lety vyčistilo, upravilo a dodnes se o něj stará několik peruckých důchodců. Patří jim velký dík. Při poslední navštěvě jsem byl upozorněn na jeden ze zachovaných pomníků...
Je to jeden z největších a nejkrásnější pomníků, letos u něho jako svíce na hrobu rozkvetly žluté divizny a v kontrastu s modrou levandulí je to krásná podívaná. Smutné jsou ale údaje na jeho podstavci o mladé mamince a jejím, právě narozeném synovi.
V polovině 19. století žil na peruckém zámku Antonín Zvěřina (syn sládka z Panenského Týnce), hraběcí duchovenský kontrolor, se svojí mladičkou ženou Marií Zvěřinovou (*1846), rozenou Barešovou ze Sazené 38. Začátkem roku 1858 spolu očekávali narození potomka a ten den přišel ráno 4. února. K porodu byla přizvána zkoušená bába Barbora Nejedlá. Těžký porod ale neproběhl dobře. Narodil se syn František, který však 2 minuty po zrození zemřel. František Holub, okresní ranhojič z Peruce, uvedl jako důvod smrti psotník. V nouzi i novorozence pokřtil. Bohužel ani rodička Marie Zvěřinová tuto chvíli nepřežila a skonala ve věku 21 let, 6 měsíců. Jak opět určil ranhojič František Holub, v běhu porodních křečí zemřela na ochrnutí mozku. Marii zaopatřil kaplan Josef Dyk a oba pohřbil farář František Daneš na hřbitově u peruckého kostela. Pro Antonína Zvěřinu to jistě byla rodinná tragedie a krásný velký pomník svědčí o jeho žalu.
To vše nám tento pomník na bývalém hřbitově pověděl a upřesnily matriky perucké farnosti.
Více fotografií ZDE .
|