Polovina roku je za námi, už většinou zase normálně fungujeme, jen těm dětem pokračují nejdelší prázdniny v historii. Tak co se dělo kolem mne v červnu.

Na Kladně v Ateliéru se prvý červnový pátek "OHLÍŽEL" kamarád Ivan Šulek za svojí skvělou fotografickou tvorbou. Ivan již vystavoval i v mé galerii na Peruci a bývá na téměř každé zdejší vernisáži. Na Kladně jsme mohli vidět rozmanitost jeho tvorby, vývoj a možná i cíle jeho velkého koníčka. Vernisáž s bohatým programem navštívily desítky přátel, zazněla muzika, k tanečnici se se svými břišními tanci zapojili i někteří přítomní a vzpomnělo se i na nedávnou dobu, kdy tato parta šila tisíce roušek pro potřebné. Zahájení výstavy se moc vydařilo.
Ivan v Ateliéru

Ihned v sobotu jsem se díky kamarádům z "mé" kapely Paralet ocitl v den otevření hranic na Česko - německém pomezí, konkrétně v restauraci Inka v Načetíně (Kalku). Odpoledne jsme si se synem udělali procházku do Německa (poté jsme zjistili, že tak trochu neoficiální), prošli jsme od staré celnice Načetín k přechodu v Kalku. Byl jsem překvapen krásnou krajinou, no upravenost cest a obydlí je přeci jen u sousedů lepší. Ještě jen má malá vycházka po okolí a poté večerní posezení při písničkách Paraletu za přítomnosti party žen, které přecházejí Krušné hory. Příjemný (i když sychravý) víkend.
Na hranici
Paralet na horách

V neděli 7.6. nejprve ohromující zpráva o otevření peruckého zámku o prázdninách a odpoledne návštěva Galerie Emila Juliše (u Vejra) v Černčicích. Zůčastnil jsem se vernisáže výstavy Linde von Braun kamaráda Tomáše, umělce mnoha oborů. Tomáš Braun pochází ze Šluknovského výběžku a u jeho domu stála mohutná lípa, která již ukončila své žití. Čelista, kytarista,...  se jejího dřeva ujal a vyřezává z něho moc zajímavé a pěkné sošky a další dílka. Vše většinou ještě dobarvuje. Dřevo s letitou pamětí žije dál. Toto "barevné dřevo" je úžasné a za doprovodu Strakova pojízdného cirkusu se rozeznělo.
Vernisáž Tomáše Brauna

V úterý 9. června 2020 byla opožděně (vládní zákazy) zahájena sezona v Muzeu české vesnice na Peruci. Novou výstavou pro letošní rok je prvé zastavení v rámci projektu 10 květin pro šlechtické rody Thun a de Suys. Soubor koláží, obrazů a fotografií spoutaného uměleckého uskupení Mythicghaul je inspirován obrazem Kláry Františky Thunové, dámy z řetězy z obraz na Zámku Děčín. Vyplývá z toho  vztah k rodu Thunů a k Peruci. Expozice stojí za vidění a navíc je i připravena (také odložená) letní slavnost k výstavě. 1. srpna proběhne komentovaná prohlídka, hudební a taneční vystoupení, workshop.
10 květin...

V podvečer jsme se sešli, opět na pozvání Milionu chvilek, na lounském náměstí, abychom si připomněli, jak důležité je pečovat o demokracii, pravdu, svobodu, čistý vzduch či úrodnou půdu, hlídat politiky a především je dobře volit. Přišlo nás asi 110 (děti nepočítám), Romana A.N. přečetla prohlášení, promluvilo 5 řečníků, včetně 2 studentů a nakonec vystoupil s aktuálním slam poetry Anatol Svahilec. Díky všem, co přišli, ale je třeba přijít na podzim a v roce 2021 k volbám a volit s rozumem.

Stárnu a se mnou i mé oči. Po dlouhé objednací lhůtě jsem navštívil lounskou očařku s výsledkem "něco tam máte, zde jsou kapky a pro brýle k optikpovi". Optik kamarád Petr zjistil, že mám šedý zákal. Syn mně doporučil pražskou kliniku, možno přijít bez objednání a ještě ten den je člověk vyšetřen a je zahájena léčba. Tak jsem do Prahy ve čtvrtek zajel a v srpnu jdu na malou operaci s pravým i levým okem. Přestávám již těm lounským doktorům věřit.
Můj pohled po vyšetření byl celé odpoledne mlhavý, tak jsem navštívil pouze končící výstavu Jovana Dezorta v MHMP (jedinečný pohled na dobu, vekteré jsem vyrůstal a žil) a poté se již jen procházel. 4 km z Florence "zamlženou" letní Prahou, ne, rozhled byl čístý, z Letné snad až někam ke Štěchovicím. Závěr z Hradčanské již tramvají na autobus na Veleslavín. Rád se Matkou měst toulám.
Zamlžená procházka
Jovan Dezort

V pátek 12. června jsem byl požádán, abych po Peruci provedl 30 žáků slánské Montessori školy. Před kostelem jsem dětem pověděl strušně o historii Peruce, zaujalo je naše muzeum, prošli jsme kolem nově zrekonstruovaných rybníků k Oldřichovu dubu a poté samozřejmě k Boženině studánce. Závěr a odpočinek na dvoře byl v mé galerii. Příjemné dopoledne se zvídavými dětmi. Věřím, že se jim u nás líbilo, krásně mně poděkovaly.

Na Peruc do Stodolního divadla přivezla navečer umělecká skupina ČESKÁ DUŠE komponovaný pořad Charlotta Garrigue Masaryková - Američanka, která se stala Češkou. Píši o něm ZDE.
A od dubu rychle do Loun na Letňák, kde hráli kamarádi s kapelou Potatoes - Brambory. V Áje, naplněné až k prasknutí, bylo irsky zeleno. Lidé se po uvolnění rádi setkávají a baví.
Brambory na Letňáku

V sobotu jsme společně v rodiném kruhu na zahradě oslavili prvé narozeniny mé jediné pravnučky (5. pravnouče) Karolínky. Poseděli jsme až do večera a většina z přítomných se "vycákala" ve velkém bazénu (Oharka byla špinavá). Jsem moc rád, když se takto setkáváme, potomci jsou to, pro co žijeme.

V neděli v perucké kapli Mistra Jana Husa zazpíval tradičně Chrámový pěvecký sbor NO CČSH z Loun. Přes počáteční obavy se nás nakonec sešlo dvakrát více než vystupujícíh a všichni byli spokojeni, s nejen církevním repertoárem.

V úterý 16.6. jsem strávil podvečer v Lounech. Na hlavním nádraží byl v tom týdnu Legiovlak ČSOL. Prošel jsem všechny jeho vagony a byl jsem nadšen. Zrestaurovaný hmotný důkaz hrdinství českých legionářů, kteří se velkou měrou zasloužili o vznik našeho státu. Já měl jen hodinu a na pořádnou prohlídku i s filmem je bylo málo. Věřím, že si jej prohlédlo mnoho mladých se svými rodiči, možná i nějaká škola.
Legiovlak
Rychle jsem mířil do centra Loun, kde Míša a Honza připravili po výstavce místních fotografů další zajímavou kulturní akci. Zneuznaní básníci sobě (i přítomným) v podvečer recitovali na zahradě lounské synagogy své verše, které během svého žití uschovali do tajných šuplíků. Sešlo se i dosti posluchačů a společně vytvořili příjemné chvíle. Neznám bohužel jména všech autorů, ale máte je všechny na fotografiích v albu (jen já jsem se nevyfotil :-) ). Velký dík Míše a Honzovi a těšíme se na další podobnou akci.
Zneuznaní básníci

Po týdnu opět ožilo Stodolní divadlo na Peruci. Téměř padesátka posluchačů shlédla zajímavé povídání paní PhDr. Marie Imbrové a marockém Marakéši a okolí, doplněné a desítky v místě pořízených snímků. Zejména ženy byly uchváceny fotografiemi krásných šperků a koberců a všichni zajímavým městem severní Afriky.

V sobotu byla v Galerii U kozorožce na Peruci neformálně zahájena výstava prací žáků ZUŠ Postoloprty s názvem KRAJINA. Jako každý rok jsou zde představeny moc pěkné práce mladých výtvarníků, zobrazující zejména naše okolí, kopečky Českého Středohoří, živočišnou říši, květiny i jeden portrét.  Vše si můžete prohlédnout až do konce prázdnin.
KRAJINA

K večeru se vyčasilo, kamarád Honza také chtěl na muziku, tak jsme spolu vyrazili do Postoloprt na rockový koncert v zámeckém parku. Stihli jsme až druhou kapelu, Míchačky betonu. Perfektní muzikanti, srostlí se svými nástroji, dali sadu známých písní domácích i z ciziny. Vydařený večer s výhledy na krásné stmívání nad zelenými chmelnicemi.
Míchačky betonu

Po delší době jsem se podíval do lesa, kolem dokončovacích prací na zámku, jen kousek za Krásnou Vyhlídku. Bylo slušně vidět na "naše" kopečky a stále něco kvete (album Květy v červnu). Je to divný, všude vyhledávaný jetel a nikde žádný fotograf. Když se nemůže do školy, tak Adam, Matěj, Kristy s kamarády píší a kreslí na stůl na Krásné vyhlídce, na informační tabule a další místa. Toto ničení musí vynahradit pěkné pohledy z Krásné vyhlídky a "od drátů".
Krátce k Vyhlídce

Poslední červnová sobota a my také tradičně (letos i opožděně) jedeme s naším pěveckým sborem Senior Melody zazpívat na zahájení sezony ve Vernerově mlýně v Brlohu. I když jsme nemohli moc zkoušet, tak nás přeci jen naše milá sbormistryně Evička Maťátko naučila pár nových pěkných písníček. Krásné počasí a náš zpěv (myslím, že se povedl) byly orámováním slavnostních chvil.
Senior Melody ve mlýně
Cestou zpět jsme se zastavili na páteckém zámku, kde nový kastelán Rasken dělá divy. Vše je ještě takové syrové, ale ta práce na rozšíření a oživení malého zámečku je vidět. I parta, která pro nás připravila prohlídku s mnoha scénkami se moc činila. Věřím, že si Pátek se zámkem a vodníky najde mnoho návštěvníků.
Příběhy na zámku

O víkendu na konci června je na Peruci pouť - katolický kostel nese jména sv.Petra a Pavla. Již se také stává tradicí, že se u neteře Terezky sjíždí velká rodina mé sestry (několik Petrů a Pavlů) a společně odpoledne posedíme. Nejinak tomu  bylo i letos.  Opět jedno z těch příjemných rodinných setkání.

A ještě dvě ohlédnutí.
Co nám to tu na jaře kvete? S kamarádkou Vierou na vycházkách fotíme kytičky, které míjíme a do Peruckého zpravodaje jsme dali článek o těch červnových.
Květy v červnu

Občas vezmu foťák na dvůr a objeví se pohled na Středohoří, krásný západ slunce, dešťové kapky a na závěr i šíleně rozkvetlá levandule. Vloni jsem natvrdo vzal levanduli el. nůžkani na živý plot a ona letos divočí ještě víc. Při pomyšlení na Šípkovou Růženku si připadám jako Levandulový Fialovník... Jen ten nepořádek na ulicích Peruce mne mrzí. I když si před domem zametu, za pár dní tam déšť a vítr nanese plno suché trávy a špíny. V okolí tak špinavá vesnice není. Vím, městys nemá lidi (je to smutné, když jsou stále nezaměstnaní), ale nebylo by lepší sekat jen 1-2x do roka a byl by čas na úklid (třeba zamést traktůrkem).
Dvůr v červnu