Bude to takové zvláštní ohlédnutí v době umrtvení společnosti. Žádný koncert, posezení s kamarády, oslavy. Ale naopak měsíc krásných vycházek i poznání nových míst.

V rádiu a televizi stále to samé, co jsme slyšeli a viděli x-krát. A hlavně samý vir, strašení a co prý máme dělat. Pustil jsem si občas něco z nejstaršího archivu a hlavně vycházel na povolené zdravotní procházky do lesa a parku. Nezapomněl jsem ani na Velikonoce, letos bohužel smutné. Ječmínek jsem zasil, okna a kuchyňku vyzdobil, mazance upekl a letos poprvé upekl kopřivovou nádivku s uzeným. V pondělí, kdy obcházím mnohé sousedy, jsem nevyšel ani na ven. Skončil jsem u pohádek a na dvoře, s výhledem na zamlžené Středohoří.

Ale teď již k toulání.
2.4. - Vycházka pod paprsky jarního slunce a ve stínu lesa nad Dýbeř. Dolů k mostku U Obrázku, kolem Hájovny na Teplou stráň až k rozvalinám bývalého statku strahovských pemonstrátů. Zpět cestou nad lesem na slavětínskou silnici. Z ní kolem základů bývalé hájovny (ředitelská vila cukrovaru) ke kempu a Šlepkou domů. Asi 5.5 km za 140 minut. Krásné odpoledne.
Nad Dýbeř, Peruc

6.4. Po pár dnech opět do perucké Bažantnice, tentokráte až dozadu k "Včelínu". Les krásný, jen ty odpadky. Uprostřed lesa je připomínka okupace v roce 1968 na Perucku. Vojáci CA se nejdřívě utábořili v lesích podél silnice na Slavětín a poté zde vybudovali radiolokační stanici. V té době jsme tam nechodili. :-( Později snad zde byli i vojáci ČSLA. Na černochovské křižovatce jsem ještě obhlédl další historický rozcestník.
Bažantnicí k rozcestníku, Peruc

8.4. Od nádraží k Řípu, ne že bych tam šel, ale cestou jsem stále bájnou horu viděl. Vycházka jen kolem Peruce. Cukrovarská váha již brzo spadne, alejí k nádraží, kolem stavebnin na vranskou silnici a podél ZD a náměstím domů.
Kolem nádraží, Peruc

9.4. Autobusem jsem sjel do Slavětína a vydal se kolem historického kostela se vzácnými freskami nad městys k vodárně. Krásný výhled. Kolem skalek pohodlnou cestou lesem, květnatou branou k Dýbři a cestou před oplocenkou jsem sestoupil k Majlantům. Pěšinou nad nimi již domů. Krásná slunná 6-ti kilometrová procházka.
Ze Slavětína domů

11.4. O 2-4 týdny dříve než v letech předešlých jsem díky brzskému jaru vyčistil Kamennou podkovu. V letech 2007-8 jsme s kamarády obnovili tuto památku v lázních a od té doby ji tam každý rok chodím vyčistit od listí a náletu, aby nám zase nezmizela. Jistě znáte pověst o podkově .
Podkova vyčištěna, Peruc

A k večeru na jaře poprvé na židovském hřbitově. Na toto magické místo se každý rok několikrát vracím. Tentokráte jsem tam zavezl kamarády na jejich fotografických toulkách. Již je to přes 10 let, co se tak trochu na můj popud začal obnovovat židovský hřbitov nad Hřivčicemi, největší polní v severních Čechách.
Jarní hřbitov, Hřivčice

16.4. Po několika dnech drobných prací, smutných Velikonocích a lenošení jsem se šel ve čtvrtek projít cestou, o které vím, ale nikdy jsem ji nepoužil. Zajel jsem na Horka autem a autobusem dolů. V Libochovicích jsem se jen mrknul přes náměstí k zámku, ale hned ven z města přes Oharku se zpětným pohledem na dominantu města. Prošel jsem Poplzemi a pak již stále vzhůru po modré. Z lesa byl občas pěkný výhled na Hazmburk a další kopečky Středohoří. Přesně 2 hodiny po odjezdu jsem nasedal do svého Renaultíku. Opět moc příjemných a pohodlných téměř 6 km.
Z Libochovic na Horka

17.4. V pátek jen krátká (90 min.) procházka kolem Hořejšáku na Vyhlídku. Tabulka souseda Čecha stále na svém místě (nemám sice reakce návštěvníků místa, ale věřím, že si ji všimli). I rodiče rádi vodí své děti v této době do lesa - kolem cesty krásné chaloupky a "stan". Vždyť les je výborný učitel. A v parku naplno rozkvetla magnolie...

18.4.Koleje do dětství. Ze hřbitova jsem chtěl projít cestou mezi nádražím a polem, kde jsme jezdili jako mladí požárníci na kolech při žňových hlídkách. A ejhle, ona není, zemědělci ji zorali až k plotu nádraží. Vydal jsem se po pochůzkářské stezce dle kolejí a vzpomínal. Tatínek byl výpravčí a náčelník žst. a tak jsme do mých 10 bydleli na nádražích (Brzvany, Třebenice). I pak jsem často za ním chodil do dopravní kanceláře na Peruci, ve Vrbně a Chlumčanech. Na Peruci z původních 5 kolejí zbyly pouhé dvě. Pozor!, jede vlak - my mu říkali "čtyřka" a před nádražní budovou stojí další "půlpátá". Pozdravím a mizím vraty, kterými jsme doháněli vlaky při jízdách do školy a do práce... Je to už pár let.

20.4. mi přišlo triko z Kyjova, přímo stvořené pro dnešní dobu.

21.4. Asi nejdelší virová vycházka, téměř 9 km přes horní Dýbeř do Hřivčic a zpět po druhé straně údolí kolem Corvínova statku domů. Dech to vydržel, ale mý šmajdavý nohy se poslední km sotva zdvíhaly. Ale byla to fajn trasa, opět po cestách, které jsem desítky let neznal. Neznal jsem ani pozůstatky stavení mezi Dýbří a Hřivčicemi. Nemohla to být žádnou poustevna, dle rozvalin ohradních zdí i stavení slušný hospodářský dvorec. Kdyby náhodou někdo, něco.... VYŘEŠENO! Díky Honzovi a Vlaďce víme, že to byla rasovna - pohodnice. 
Do Hřivčic

23.4. Poprvé v životě na Kounovských řadách. Od nádraží Mutějovice 300m jediné stoupání a pak již v pohodě. Lesem a po poli, necelé 2 km od auta a jsem u prvých kamenů. Prošel jsem několik řad, našel Gibbona i Pegase. Skutečně tajemné místo. Keltové, minzemšťané, zemědělci - kdo to stvořil se již asi nikdy nedozvíme. Pak kolem hájovny a sv. Vojtěcha po lesní cestě zpět k nádraží.
Kamenné řady, Kounov
Keltské kamení, Kounov

26.4. Po dlouhé době na společenské akci - již povolená bohoslužba CČSH v kapli M. J. Husa na Peruci - dohromady 6 účastníků.

28.4. Poznání blízkých, ale dosud nenavštívených míst, pokračuje. Tentokráte mezi Černčice a Oboru. Od černčického nábytku podél Staré řeky - Oborských tůní, s tajemnou, ale čistou tváří. Došel jsem ke tvrzi rodu Lůžků a kolem kostela až k Oharce. Poznávání krajiny mezi Černčicemi a Oborou pokračovalo. Zpět jsem se vydal po stezce podél Oharky. Na, pro tuto dobu nízké hladině, labuť a kachny, v dáli Oblík, Bába a Dědek. Vzpomínky u Vršovického jezu. V 70. letech jsem pracoval na obnově jezu i v kašně při revizy turbín elektrárny. Již jen kousek Bažantnicí a jsem u auta. Krásná to vycházka byla.
Do Obory
Zpět do Černčic

30.4.2020 Jen tak se projít jsem šel posledního dubna tradičně na Krásnou Vyhlídku. A u nás kvetly kaštany - Perucké svíce... A večer Čarodejnice - ne ty velké vesnické, ale příjemné posezení na zahradě v kruhu rodiném a upálení jedné stašné bytosti.
Poslední dubnová, Peruc

A co ještě dodat? Mnohé chvíle jsem strávil na svém dvoře při údržbě trávníku a záhonků se zeleninou. Angrešt chlupatí, rybíz zakulacuje, ochutnal jsem prvé ředkvičky a v něděli i prvý salát. Příjemné, ale... Míříme někam "jinam". Uschneme a upečeme se.
Samozřejmě jsem se rozhlížel i kolem, na České Středohoří, na sv. Petra a Pavla, na Superúplněk... A také na předčasně rozkvetlý a vonící (snad - necítím) šeřík.
Večery na dvorku
A nejen na dvoře, ale hlavně v lese vše krásně kvete, příroda je kouzelník.
Hruška kvete bíle,
I: jabko červeně, :I
I: jsou to krásné chvíle,
na vir kašleme. :I
Mrkněte se na Dubnové květy .

A také skončily práce na obnově Hořejšáku. U přítoku vytvořena další "hnízda" pro raky a u přepadu byl dokončen můstek s pěkným dřevěným zábradlím. Je zpevněna cesta podél hráze a navíc je i schodiště k Dolejšáku. Mrknul jsem se i k Oldřichovi a Dolejšáku, vzniká krásný kout Peruce. Hořejšák se pomalu (není voda)napouští.
Rekonstrukce Hořejšáku, Peruc

Myslím, že duben, i bez společných akcí, byl plný zážitků a poznání. Uvidíme co květen - vypadá to na mírné uvolnění...

PS. Zapomněl jsem důležité. V době, kdy nás straší mne mé děti pravidelně volaly a občas se i u mne zastavily. Děkuji - mám vás rád.