Další podzimní měsíc, letos plný barev a nádherných setkání. I za tímto měsícem se musím ohlédnout.
Hned prvý den října jsem se šel krátce projít. Nad Majlanty jsem sešel k Dýbeřskému potoku, po bývalé Dlouhé louce kousek proti proudu a "U obrázku" zase přes Makala zpět. Les se teprve začal barvit.
Na Dlouhou louku
Ve středu jsme zpívali s naším sborem na setkání seniorů v Lounech na Zastávce. Pořadatelsky divná organizace a nám se vystoupení nepovedlo. Radši zapomenout.
Zato příjemný večer jsem zažil druhý den na Kladně. Kamarád Ivo Habran ve čtvrtek otočil v kladenském Ateliéru, s doprovodem písní a veršů vynikající Blondýny, 21 fotografií a zahájil svoji výstavu. Nádherný pohled na práci dalšího ze skvělých tamních fotografů.
Ivoš vše otočil
Na sobotní odpoledne jsem zval do Galerie u Plazíka na Peruci na prohlídku výstavy za účasti autorky fotografií paní Květy Foitové. V babiččiných kamnech se topilo, jablečné řezy upečené, aby i posezení bylo příjemné.
Tak tak nádherné odpoledne (mimo rodinných setkání) jsem již dlouho nezažil. Na setkání nad snímky zasněných květin přijel kamarád Mirek a dalších 10 přátel a příjemných návštěvníků od Boleslavi po Bílinu. Díky všem, kteří jste přijeli. Moc jsme si to užili... (Kdo nepřijel zaváhal. Peručáci samozřejmě nechodí vůbec, už jsem si zvykl.) Takto návštěvu popsal Míra K. "Komentovaná prohlídka výstavy Moje pohledy autorky Květoslavy Foitové v Galerii u Plazíka. Skvělý, snový fotky, skvělý lidi, skvělá buchta a kafe... a bedna starejch krámů, co každýmu z našinců rozbuší srdce."
Výstava skončila 28. října a můžete se těšit na sezonu 2020, autoři se již připravují.
Galerie u Plazíka v říjnu
V pondělí zažila moje galerie ještě další příjemnou a milou návštěvu. Přijely děti z lounské Montessori školy se svými učitelkami. Moc se jim libily květiny na fotogrfaiích, ale i moje babiččina kuchyňka, ve které jsme si hezky popovídali.
Každý den se něco dělo, v úterý jsem se jel podívat na souboj ve velvarské knihovně. Bylo to autorské čtení básní Miroslava Krhounka a Filipa Zusky na téma Variace lásky s hudebním doprovodem Tomáše Brauna. Oba potvrdili, že básníkem se člověk nemůže vyučit, ale pouze narodit. Plná knihovna oba odměnila velkým potleskem.
Album s komentáři
Kamarádi fotografové mne pozvali na víkend na jejich oblíbenou Šumavu - do Nové Hůrky.
Tomáš mi cestou na jihozápad ukázal 3 hrady - zříceniny. Krakovec jsem znal, Krašov vůbec ne a i u Velhartic jsem byl poprvé. Prima cesta, během níž jsme v Plzni přibrali dvě kamarádky - fotografky. V sobotu jsme dopoledne vyšli na Hadí vrch a odpoledne jsem sám došel až na jezero Laka. Měl jsem toho jak buchet. V neděli jsme vyjeli za hranice k jezeru Großer Arbersee, obleženému tisíci výletníků. Krásný podzim... (Asi ještě napíši samostatný report.)
Hrady na cestě
Šumavský víkend
Podzim se barvil i u nás a já se prošel říjnovým parkem v blízlém okolí mého bydla. Příroda začala kouzlit s barvami. Novými barvami též ožil díky novému majiteli i perucký zámek. Holubí šeď mu sluší. Teď jen ještě přivést do opravených prostor život, aby zase 30 let nespaly a nechátraly.
Říjnovým parkem
V sobotu jsem se cestou na lounské Bahno stavil u bahna peruckého. Před připravenou rekonstrukcí byl vyloven a vypuštěn rybník Hořejšák. Většina ryb a stovky raků byly díky obětavým peruckým rybářům a pomocníkům přemístěny do Dolejšáku. I když bylo zahájení stavby odloženo, doufám, že pracně vybraná firma rybník viděla a nebudou problémy jako s rekonstrukcí jeho menšího bratra - Dolejšáku. Ten si díky bohu již žije svůj nový život.
Po obhlídce na Peruci jsem mířil na již zmíněné lounské Bahno. Do sálu oblíbené zahradní restaurace připravili Tomík - Simča - Vilda již pojedenácté oslavu svých narozenin. Na Bahno se sjely vynikající kapely - Stolní společnost, Nevýpar Kovatjezd, Radost, Balet Československého rozhlasu Chudák paní Popelková a La´díra - a také úžasná společnost. Muzikanti ze Žatce, Teplic, Brna, Prahy a samozřejmě z Loun udělali ohromnou zvukovou pohodu a společnost mániček (vím, i dnes někdo na nás kouká přes prsty) byla kamarádská, jsem rád mezi nimi.
UBPno.11 T-S-V
V úterý 22.října zazpíval Senior Melody MKL za kopečky, v mládežnickém klubu družebního města Loun v Zschopau, na výročním setkání seniorů z Loun a Zschopau. Koncert se moc vydařil a na závěr jsme si zazpívali i s místními zpěváky světově známou píseň Škoda lásky. Poděkování jsme dostali od místních pořadatelů formou krásné růžičky. Satisfakce za lounskou Zastávku.
Senior_Melody v Zschopau
Po delší době v pražských galeriích. Cestou po galeriích a na koncert jsem občas kolem sebe cvaknul, z Kampy
až na Jungmanovo náměstí. A během toho návštěva Helmuta Newtona v Museu Kampa, Jana Šibíka a jeho rok 1989 na Staroměstské radnici (sám fotograf prodával vstupenky) a SČF a Komunikace v Ambitu u Panny Marie Sněžné (mezi vystavujícími byl dokonce i jeden Louňák - článek ZDE). Závěr procházky galeriemi v Galerii Leica a navíc v komentované prohlídce s autorem výstavy Josefem Chuchmou. Zajímavá a poučná hodinka s fotografiemi, které nafotil mezi svým 15. a 25. rokem.
Pražská procházka končila v Dejvicích, kam do Klubovny dorazil Strakův pojízdný cirkus. K obrazu televizně-filmové adaptace románu Gustava Meyrinka Golem, kterou v roce 1967 v expresionistické pojetí natočil režisér Jean Kerchbron, zahrálo improvizovanou hudbu na pomezí různých proudů experimentální hudby devět hudebníků (Aida "hrála" pouze ne svůj hlas). Již dlouhá léta rád chodím na Pavlovy akce, nikdo z našeho sboru by tam asi nešel.
Prahou lehce¨zamlženou
Galeriemi za fotografiemi
V_Leice s J. Chuchmou
Golem v Klubovně
Po týdnu opět na oblíbené Bohoušovo Bahno, kde po Humusu přišla Znouze. Ne, nebojte se zkázy
trvale využívaného sálu, v pátek tam zahráli místní Humus Debilitae a skvělá plzeňská Old Skuulz - Znouzecnost. Dému, Gouldu a Caina jsem slyšel živě poprvé někdy v 90. v Opeře a od těch dob na ně chodím vždy, když hrají někde poblíž. Do Loun je pozval Aulik se svým Humusem, který dělal předkapelu. No a Aulik se na závěr chopil Gouldovy basy a já si s ním i zazpíval. Opět večer plný energie a pohody.
Po_Humusu přišla Znouze
Zbytek přeplněného posledního říjnového víkendu jsem strávil v nedalekých Radonicích n.O.. Své prvé představení sehrála v premiéře nově vzniklá Divadelní družina ZSBJ Radonice v místní sokolovně. 200 diváků shlédlo výborně zahranou frašku E. A. Longena DEZERTÉR Z VOLŠAN. Velký obdiv všem, kteří hráli i připravili.
Po úspěšné premiéře radonických divadelníků bylo ve vsi na břehu Ohře rušno i v neděli. Po vzpomínce a položení kytice u pomníku padlých u příležitosti státního svátku 28. října se v bývalé škole křtilo. Míla Antropius zde představil svoji knihu Hacafígr o dětství v Radonicích a pan Jiří Ditrich již III. díl publikace Proměny Radonic.
Více jsem napsal v samostatném článku s fotografiemi ZDE:
Radonice žijí
Na našem dvoře mezi tím probíhala stavba nové zdi mezi garáží a sousedem. Hodně si máknul a vše organizoval a materiál zajistil Mirek, přijel stavař Jarda a já jen občas něco podal. Kluci jsou moc šikovní.
To by snad v říjnu stačilo, jen poslední den jsem se stavil u vnučky Leonky omrknout, jak pokračuje Marcel se stavbou jejich domečku v Hradišti. Samozřejmě tam byli i pravnuci Ondra a Kulihrášek pro práce všeho druhu Vojta.
|