Vyjímečně se poslední zářijovou sobotu nezajedu podívat pod dominantu naší krajiny zříceninu Hazmburk mezi ochotníky. Letos to vyšlo na svátek sv. Václava.

Dopoledne trochu pršelo, ale cestou do Klapýho obloha zmodrala a podzimní krajinu Poohří a Českého středohoří osvítilo slunce. Přijel jsem již před polednem, byl jsem zvědav na další představení libochovického dětského divadelního souboru Malis. Pro letošek jeho duše paní Psotová společně s Láďou Valešem upravili legendární Tři mušketýry. Děj byl samozřejmě přispůsoben mladým hercům i očekávanému dětskému publiku, navíc neočekávaně obohacen o známé postavy Angeliky, Quasimoda a další. Na jevišti zazněly i známé současné písničky, které pomohly přiblížit napínavý děj všemu publiku. Představení se určitě moc povedlo, již se těšíme, až jej zahrají v peruckém kině.
O delší přestávku jsem se prošel tradičně po Klapým a okolí, krásný den k tomu přímo lákal. Prvým odpoledním představením byl Kozina v provedení souboru PSČ - 34401, samozřejmě z Domažlic. Autorké čtení nerealizované nevydané divadelní hra Zdeňka Šmída nám nezvyklou a humornou formou přiblížila chodskou historickou událost. Čtení bylo doplněné hudbou s písněmi a v jednom momentě i loutkami Koziny a Hančí. Příjmné a vtipné čtené představení posluchače určitě nadchlo.
Další delší pouza přispěla k návštěvě vyhlášené Levandulové zahrady. S přáteli jsme si užili její podzimní tvář a já si koupil i jednu květinu. Rychle ale zpět do Kulturního domu, obdivuhodně udržovanému a provozovanému v tak malé obci, jako Klapý je. Na podiu se tyčila silueta Písku, odkud přijelo Divadlo Pod čarou se hrou kamaráda Františka Zborníka O 14 dní dříve aneb svoboda nadvakrát. Ten ji předtím, než odešel do divadelního nebe, stačil s kamarády nastudovat a oni ji nyní hrají jako vzpomínku na jedinečného člověka. Hra vychází ze skutečné události z roku 1918, kdy v Písku předčasně 14. října vyhlásili nový Československý stát. Představení není samozřejmě historickým dramatem, ale hudební komedií, která v kontexu dalších událostí nahlíží na část našich dějin s humorem. Vše "řídí" místní řezník František Lešek, kolem kterého se motá široká plejáda postav, od českých vlastenců až po rakouské hejtmany. Dle mého nejlepší představení letošního Rádobyfestu, určitě i díky umu autora.
Každý rok v Klapým vystupuje DS Zmatkaři Dobronín a festival by bez nich neměl tu pravou šťávu. Takže bylo skvělé, když mimo program přijeli František a Altán. Ten přečetl úžasnoupovídku, dnes možná ještě aktuálnější než v době jejího vzniku, autora Jeana Giona Muž, který sázel stromy. Vláďa Mátl ji přednesl s profesionalitou, jemu vlastní a všichni ho odměnili velkým potleskem.
Závěr letošní přehlídky tradičně obstarali místní ochotníci, vlastně v tomto případě ochotnice. Kdo jiný by ve hře P. Vogela Nejstarší řemeslo měl vystupovat, než ženy. Dvě lavičky a pět stárnoucích aktérek, které prožívají smutné chvilky svého života, ve kterém bylo jejich jedinou profesí nejstarší řemeslo. Samozřejmě se občas objevila i světlejší, humorná chvilka. Svých rolí, náročných na dialogy, se všechny ujaly lépe, než v premiéře v Libochovicích.
19. ročník skončil a samozřejmě nechybělo posezení v restaurace kuturáku s pohoštěním a muzikou. Jubilejnímu 20. ročníku Rádobyfestu musíme popřát "Zlomte vaz".

FOTO domácí soubory
FOTO hostující soubory
FOTO Klapý
FOTO závěr (znalí vědí)