Pohádka o malíři aneb jak se stát nesmrtelným

Žil jednou jeden malíř. V mládí byl úspěšný, obletovaný, ale teď byl starý a osamělý. Jeho ateliér byl plný podivných a šílených obrazů. Občas se našel stejně zvláštní zájemce o koupi, jako byly malířovy výtvory. Na živnost a stravu to stačilo a na pár lahví vína taky. Víc nepotřeboval. Stál před svým posledním dílem, na němž byl vyobrazen satan. „Pořád ti něco chybí, co?“ ušklíbl se na něj malíř. Vyhrabal mezi štětci ten největší a za chvíli měl pekelník bělostná křídla.
V podzemí to zahřmělo a peklo se otřáslo. „Pro blázny tady nikomu nejsme!“ běsnil ten nejvrchnější. A tak byl vyslán nejschopnější čert, aby malíře přinesl do pekla. Do ateliéru dorazil ve špatné náladě, cestou si totiž narazil koleno o pivovarský komín. „Vstávej, duše hříšná, chystej se do pekla,“ zahřmělo nad rozespalým malířem. „A proč by né?“ zamžoural na něj malíř. „Jen co si něco zabalím a těšte se, já vám to tam celé vymaluju i s váma, to budete koukat,“ kasal se malíř a pohlédl zálibně na obraz čerta s křídly.
„No, no, tak to já teda, no nevím, musím se poradit se šéfem,“ koktal návštěvník a zmizel v sirném dýmu. Ještě ten den vypadl z komína ušmudlaný dopis, kde stálo: Byl jste shledán nebezpečným a nežádoucím individuem a peklo je pro vás navždy uzavřeno.
„Jaká škoda,“ děl malíř. „Už jsem se těšil. Topení a bydlení zdarma, to je dneska terno. Ale počkat,“ zarazil se, „teď mě něco napadlo.“  Vybelhal se před chalupu a křičel: „Haló, vy tam nahoře, potřebuji pomoc!“ Po hodinovém hulákání se objevil anděl Gabriel. „Co je?“ ptal se otráveně. „Anděli zlatý,“ podkuřoval malíř, „jsem už starý, v pekle mě nechtějí, tak mě napadlo, že bych snad mohl …,“ a ukázal prstem vzhůru do mraků. „To nemůžu rozhodnout sám, žádost musí projít schůzí,“ prohlásil povýšeně Gabriel a zmizel. „Pako jedno okřídlený,“ ulevil si malíř. Večer přifrčela holubice se vzkazem o zamítnutém nanebevzetí. Bez udání důvodu.
„No sláva, tak budu teda nesmrtelnej jako ty moje vobrazy.“ Otevřel si novou flašku a pustil se do dalšího šíleného obrazu. Že by rohatý anděl?