První brigáda

Ještě mi nebylo patnáct, psal se rok šedesát devět a já si chtěl vydělat nějakou kačku, protože jsem toužil po kazeťáku, to byl magnetofon, který jste mohli s  sebou nosit venku,  což obrovsky frčelo. Kde na něj ale vzít?  Děda František mi nabídl letní brigádu na statku v nedalekých Veltěžích, vedl tam zednickou partu. Měl jsem pracovat o žních, ale protože žně ještě nezačaly, pomáhal jsem napřed zedníkům. Zednická parta byl takový dědkostav, dělali zednické a tesařské práce. Většinou to byli důchodci a uměli takřka všechno. Ráno jsme s dědou osedlali motorku „zetku“ a vyrazili. Do Veltěž to z Radnic bylo osm kilometrů, zetka už moc  síly neměla a chvíli to trvalo, než jsme dojeli do cíle.
Tak začal můj  zednický výcvik. Po ránu jsem vždy dostal první úkol - dojít s velkou taškou do obchodu, koupit  láhvové pivo a připravit ho na svačinu. Dalším úkolem bylo naučit se piva otvírat. Nebylo to snadné, protože jsem nesměl používal otvírák. Naučil jsem se otvírat metrem, hřebíkem, nožem, kleštěmi a  zakrátko jsem byl mistrem v otevírání piva.
„Ďedkové“ moc nepospíchali. Ráno se dlouho pohybovali po dílně a pořád si něco připravovali. Říkal jsem si, že toho asi moc neudělají, ale mýlil jsem se. Oni si napřed precizně připravili nářadí. Motorové pily ani elektrické vrtačky v té době neměli, vše se dělalo ručně, aby pila dobře řezala, musela se našrankovat a nabrousit. Šrankování spočívalo ve správném vyhnutí pilových zubů a  pila potom řezala takřka sama. Zrovna tak dláta a nože musely být každý den ostré. Potom jim  práce šla  od ruky,  radost pohledět. Za tři hodiny do oběda udělali tolik práce, co by jiní nezvládli  za celý den. Po obědě se už moc nepracovalo, protože se řídili heslem „co neuděláš do oběda, pak už nedoženeš“. Přesto byl za nimi každý den vidět pořádný kus práce.

Pak už začaly žně a já pomáhal při sekání obilí. Dělal jsem pomocníka traktoristovi, kterému říkali Zolík. Ráno jsme za traktor zapřáhli samovaz , což byla velká sekačka, která posekané obilí vázala do snopů. Seděl jsem  na plechové sedačce a pomocí  velké páky zvedal žací lištu, kdykoliv přišla překážka. Zpočátku jsem moc nestíhal, tak jme většinou místo sekání lištu opravovali.
Když pršelo a  nedalo se sekat, jezdili jsme pro siláž na krmení krav. Byla to  docela fuška. Siláž se na vůz musela naložit ručně vidlemi, byla mokrá, těžká a navíc pěkně zapáchala. Naštěstí jsem se po práci mohl vykoupat v Radonicích v řece.
Brigáda pro mě končila úrazem, který se přihodil při zapřahá-ní valníku za traktor. Nějak nešikovně jsem tam nechal ruku a museli jsme k doktorovi do Loun, pochopitelně traktorem, Zolik z mého úrazu byl celý nešťastný. 
Přesto to ale byly prázdniny  plné zážitků a já jsem se mno-hému přiučil a hlavně si nějakou kačku vydělal. Na ten kazetový magneťák to sice nestačilo, ale když doma viděli moji snahu, tak mi přidali a já po prázdninách mohl do Prioru, kde zrovna dostali krásný  japonský kazetový magnetofon National za dva tisíce osm set.

Míla Antropius 

Úvod
Hacafígr 01
Hacafígr 02
Hacafígr 03 
Hacafígr 04 
Hacafígr 05 
Hacafígr 06 
Hacafígr 07
Hacafígr 08
Hacafígr 09 
Hacafígr 10 
Hacafígr 11 
Hacafígr 12 
Hacafígr 14
Hacafígr 15