I na Peruci v únoru po letech napadl sníh, dokonce skoro 12 cm. Prošel jsem se v bílém týdnu centrem naší krásné vesnice a podíval se i na můj dvůr.
Již začátkem února se objevily prvé sněhové vločky, zachumelilo a třetí den měsíce to bylo skoro 12 cm (jinde v Česku nejméně 120).
Říká se "Únor bílý, pole sílí..." Ale já radši zůstal za oknem. Když bílé nadělení ustalo, prohrábl jsem chodníček a udělal cestu pro mého Renaultíka. Ulice moc prohráblá nebyla, ale pro rozjezdu šlo bez problémů vyjet.
Toho, že to klouže, bohatě využily děti, které si zasáňkovaly i zabobovaly.
Na bílou pokrývku padla za dva dny i bílá mlha, ale jen v dolní Peruci. V Edenu svítilo sluníčko. Když se za dva dny mlha zvedla, prošel jsem se s Nikonem středem Peruce a pořídil pár bílých snímků.
Po pár dnech začal sníh odtávat, začalo i trochu poprchávat a všude to klouzalo. Autíčko bylo jako z ledového království. Na zídce se dělaly ...
Zmrzlé nudle,
ale tůdle,
tak jen sílí
únor bílý.
O víkendu přijel syn a s pravnukem Vojtou jsme šli bobovat do parku. Vyfotil jsem si to i tam. Tak vypadala prvá únorová dekáda
Hele, sníh
I začátkem té druhé se na zemi držela celistvá vrstva sněhu a k mému krmítku na dvoře se slétali ptáčci. Fotil jsem je z 15 - 20 m, takže nic moc, ale kamarádi je na snímcích poznali. Za zrníčky zavítali i sýkora koňadra, vrabec domácí, stehlík čížavý (čížek lesní?) a celá rodinka stehlíka obecného. Hezký pohled na rojící se dvůr.
Sníh
odtál a přišlo krásné teplé slunečné počasí. Ale to bylo u nás nahoře, Louny a Dolní Poohří i Polabí se celé dny topily v mlze.
V poslední době se nám předvádí sputník Země, stříbrný Měsíc a 19. února byl opět nejblíže. Zdánlivě prý o 15% větší. Tak jsem si ho jen tak z ruky zase vyfotil. Ve tmě jsem zahlédl něco bílého na zemi a když jsem se tam dopoledne šel podívat, byl jsem mile překvapen.
Rozkvetly prvé sněženky, malý posel jara. I pár větviček, které jsem musel odstřihnout ze zlatého deště, mi za okny rozkvetlo. Jaro je již skutečně na dohled...
Únor na dvoře
|