Kajak

Od útlého dětství jsem všechny prázdniny a volné dny trávil u babičky a dědy ve vsi Radonice, kde se řeka Ohře líně prodírá lužními lesy a lučinami.  Byla tam i velká parta kluků. Řeka nás přitahovala jako magnet a naší největší touhou bylo vlastnit něja-ké plavidlo.
Občas se poštěstilo, že při velké vodě připlavala utržená pra-mička nebo kánoe, ale zpravidla do dvou dní se přihlásil majitel a my byli zase bez plavidla. Tehdy oblíbené nafukovací matrace nemohly řádné plavidlo nahradit.
Pamatuji si  na skvělá koupání v místech proti proudu řeky, kde se říkala na písečňáku nebo v Sajlerce. Řeka tvořila velký ob-louk, ve kterém byl zalesněný tajuplný ostrov, no spíše ostrůvek. Za ním byl prudký proud a dosti velká hloubka. Na vnitřní straně zátočiny však byly mělčiny s krásnými písečnými plážemi a množstvím mělkých lagunek, ve kterých byla báječně teplá voda. Ty lagunky byly plné malých rybiček, co vyrážely obrovskou rychlostí, kdykoliv jste do vody vkročili. Kromě rybiček byla na písečníku kolonie „škeblí“, dnes již vzácných a chráněných perlorodek říčních.  Byly velké tak sedm centimetrů a měly krásné ulity.  Mimochodem na  zámku v Libochovicích, který je coby kamenem dohodil, byla z ulit těchto měkkýšů provedena krásná výzdoba. Nás ani tak nezajímaly ty krásné ulity, ale protože to byly perlorodky, tak jsme v nich hledali perly. Pochopitelně jsme nikdy žádnou nenašli.
Po břehu byl písečňák těžko přístupný a překonávat vzdálenost tří set metrů proti proudu na nafukovací matraci bylo hodně ob-tížné.
Táta nám tedy slíbil, že postavíme kajak. V té době ještě nikdo neznal výrobu lodí z laminátu. Byla tu ale jiná geniální technolo-gie – výroba lodí z toaletního papíru. Dobře si pamatuji na výro-bu kajaku. Nejprve jsme s tátou jeli k truhláři, který podle šablon vyrobil ze dřeva různě velká žebra a kýly. Ty se pospojovaly úzkými laťkami a vznikla kostra kajaku. Pak následoval úkol v té době takřka nemožný - sehnat obrovské množství toaletního papíru a celuloidových pravítek na výrobu lepidla. Ta se nastrouhala a rozpustila v acetonu. Vzniklo dokonalé rychleschnoucí lepidlo. Nato se začala dřevěná kostra obalovat toaletním papírem a každá vrstva se potírala lepidlem. Nevím, kolik těch vrstev bylo, ale ta finální byla natřena  acetonovou barvou,  na horní část lodi přišel látkový potah, sezení se ještě ohradilo lištou proti vodě a  bylo hotovo.
Kajak byl na tehdejší poměry lehký a měl ještě jednu velkou výhodu. Na plavbu stačilo sebou vzít noviny a ve skleničce lepi-dlo. V případě proražení lodě byla oprava hotová do pěti minut. Protože babička bydlela v horní části vsi daleko od řeky, měli jsme malý dvoukoláček  a na něm kajak k řece vozili. Při cestě k řece jsme ještě museli zahnat husy. Naloďolovali jsme v rokli, což bylo místo u řeky, kde se shromažďovaly husy z celé vesnice. Rostla tam nízká travička, která byla plná husinců a ty se  při neopatrnosti rozmazávaly mezi prsty bosých nohou. To nám až tak nevadilo,  měli jsme kajak a mohli vyrážet za báječnými dobrodružstvími k písečňáku nebo ještě dále.

Míla Antropius

Úvod
Hacafígr 01
Hacafígr 02
Hacafígr 03 
Hacafígr 04 
Hacafígr 05 
Hacafígr 06 
Hacafígr 07
Hacafígr 08
Hacafígr 09
Hacafígr 11
Hacafígr 12
Hacafígr 13 
Hacafígr 14
Hacafígr 15