Do třetice s dědou Míly Antropiuse Františkem z Radonic, tentokráte o jeho "velké výhře". Pionýr ale nakonec nebyl.
Mates
Děda František měl kromě záliby v uniformách ještě jednu velkou vášeň, tou bylo sázení a veškerá činnost, která s tím souvisela.
Na velkých poutích v Libochovicích trávil většinu času u kola štěstí či u podobných atrakcí. Dlužno řící, že měl ke hře talent, nebo snad štěstí a často vyhrával.
Sázel sportku a v sedmdesátých letech Matesa. Mates byla zkratka „malého televizního sázení“, které Československá televize vysílala každou sobotu večer.
Pamatuji si jeden napínavý tah Matesa. Děda měl pochopitelně vsazeno a společně s ním a babičkou Marií jsme v pokoji u televize očekávali úspěch. Na stole byl tiket s pěti vsazenými čísly a už hlasatel Hemala roztáčel buben, ve kterém byli Matýsci, tedy koule velikosti tenisového míčku s ukrytým číslem. Hlasatelka paní Panýrková vytahuje prvního Matýska, tahá ho za uši a ukazuje číslo. To jsme měli a osudí se znovu roztáčelo. Druhé číslo, také úspěch a naděje na výhru už byla vyšší. Třetí vytahání Matýska za uši a už je jistota výhry. Když státní notář Talíř odsouhlasil čtvrté tažené číslo, nechtěli jsme věřit. Zatím všechna čísla uhodnutá a jistá druhá cena. Napětí obrovské a paní Panýrková tahá pátého Matýska. Ten bohužel už na našem tiketu nebyl. V pokoji panovalo neskutečné nadšení z výhry.
Děda začal udílet příkazy “ Ráno půjdeš do kolny, vytlačíš motorky a koupíme nové“.
Dědovy motorky, to byla samostatná kapitola. Vlastnil starou Zetku 150, na které jezdil do práce. K jízdě na motorce moc talentu neměl. Motorky Zetka pocházely z poválečných let, dobře ovladatelné nebyly a při mokru děda mnohdy jízdu končil pádem. Protože jeho kosti nebyly právě nejtvrdší, bývala z toho často zlomenina ruky nebo žeber. Druhou motorkou byl takový doma vyráběný samopojezd. Byl to stroj osazený motorem také ze Zetky, za kterým byl dvoukolový vozík se sedačkou, ovládal se dlouhými řidítky. Ten stroj byl nepostradatelný, jezdilo se s ním každý den na trávu, vyvážel se nepořádek do šutrovny a sloužil ještě k plno potřebným věcem. V té době byl na vesnici takový stroj skoro u každého stavení a svědčil o umu a šikovnosti místních mechaniků.
Pak tam byl ještě jednosedadlový Pionýr, tedy Jawa 50, na kterém jsem přijel z Chomutova.
Už jsem se těšil, jak pod kolnou bude nová Jawa 250, malý traktůrek a já budu mít Pionýra dvousedadlového. Bohužel ta losovaná čísla byla asi taková normální a stejná si vsadilo mnoho lidí.
Když ráno četli v rozhlase výhry za sobotní tah Matesa, zbylo na druhou cenu pouhých dva tisíce pět set korun a za to nebyl ani ten dvousedadlový Pionýr.
Dědu to ale neodradilo a sázel náruživě dál. Štěstí v Matesu si už vybral a tak další výhry přišly asi už jen u kola štěstí na pouti v Libochovicích.
Míla Antropius
Úvod
Hacafígr 01
Hacafígr 02
Hacafígr 03
Hacafígr 04
Hacafígr 05
Hacafígr 06
Hacafígr 07
Hacafígr 09
Hacafígr 10
Hacafígr 11
Hacafígr 12
Hacafígr 13
Hacafígr 14
Hacafígr 15
|