Školy Hacafígr 07 | Hacafígr 07 |
| Napsal Redakce | |
| Úterý, 08 leden 2019 | |
|
I do nového roku s Hacafígrem a dědou Františkem. A dost aktuálně, vždyť leden byl měsíc zábíjaček.
Zabíjačka 
Když to dobře dopadlo prase zakviklo, svalilo se a byl jeho konec. Pak ho řezník podřízl a krev se vypouštěla do připraveného kamenáče. Musela se neustále míchat, aby se nezdrcla a přitom se ještě pumpovalo chuděrovi čuníkovi přední nohou. Nato bylo nutné nebožáka překulit do dlabaných dřevěných necek, polévat horkou vodou a sypat smolou. Když byl náležitě opařený a osmolený, tak se pomocí řetězů a plechových zvonů strhávaly chlupy z kůže na břiše. Poté byl vepřík pověšen za zadní nohy na rozporku a vytažen na trám u chlíva. Řezník prase boural a postupně se části nosily do kuchyně, kde se dál porcovaly a připravovaly. Střeva musela přijít do pračky a řádně vyprat, aby bylo do čeho cpát jitrnice jelita a tlačenky. Ještě bylo nutné stáhnou krupon, to je kůže ze zad, kterou si řezník odvezl a povinně odevzdal. Postupně přišel na stůl guláš z drobů, ovarová polévka a pak ovar. Já z toho všeho měl nejraději tu sladkou buchtu, která byla připraveno pro případ, že by se někomu přemastil žaludek. Když už byl hotový i ovar a jelita, přicházela moje chvíle. Dostal jsem bandičku s polévkou, v mastném papíře zabalený ovar, ještě teplé jitrnice a jelita. To jsem roznášel spřízněným sousedům jako půjčku za oplátku (až budou zabíjet oni, určitě nám také pošlou). Bylo to docela příjemné, jednak jsem vždy dostal pochvalu jak jsem šikovný, někdy i za odměnu dobrůtku nebo drobnou minci. Večer bylo vše uloženo do špajzu, ještě se škvařilo sádlo, které se potom nalilo do smaltovaného kýble, po vychladnutí mělo krásně bílou barvu a my jsme si ho celý zbytek zimy mazali na tlusté krajíce báječně měkkého chleba a byla to velikánská dobrota. Říkal jsem, že u zabíjačky bývalo veselo, ale pamatuji si na jednu, kdy tomu bylo opačně. Probíhala dle zaběhnutého scénáře, jitrnice i jelita už byly na stole a tlačenky se vařily ve velkém hrnci, vše směřovalo ke zdárnému konci. 
Míla Antropius
Úvod |
| < Předch. | Další > |
|---|
