iPeruc.cz

Internetový magazín nejen o Peruci

Odkazy

FACEBOOK
Mirek Blažek
Perucké stránky

PLAZÍKOVY FOTO GALERIE
Rajče
Rajče02
(doprovodná a starší alba)
Rajče historie
(přemístěná stará alba)
YouTube

Rajče FK Peruc

ZDŠ Třebenice 1963

ZDŠ Peruc 1963

Kulturní akce

Zimní přestávka
10. 2019 - 2. 2020
Galerie u Plazíka
Peruc
Galerie se uložila k zimnímu spánku. Nová sezona bude zahájena v březnu 2020. Těšíme se.

Staříci
25.1. 2020 17:30 hod.
Peruc kino
Drama / Road movie. Z amerického Oregonu přilétá na Ruzyň emigrant Vlastimil Reiner, veterán a bývalý politický vězeň. Je mu už hodně přes osmdesát, je připoutaný na invalidní vozík a odkázaný na pomoc ostatních. Proto na něj už na letišti čeká Antonín, dávný kamarád z protikomunistického odboje. Záhy vyjde najevo, že Vlasta přijel do Česka uskutečnit poslední misi svého života. Film Česko / Slovensko. Délka filmu 85 min.
Přístupný od 12 let.
Vstupné 70.- Kč
  

Muzikál Tarzan
27.3.2020 v 15:30 hod.
Městys Peruc
Zájezd do divadla Hybernia v Praze. Přihlášky u paní Drobné.
PLAKÁTEK  

Muzeum české vesnice
Peruc - zámecký park

Informační středisko
Návštěvní sezona skončila.
Vstupné dospělí 40 Kč,
děti od 6 do 15 let a senioři 30 Kč

Za Dubem
Peruc

zima 2019/20
Za Dubem
Peruc

Otevřeno po dohodě.

Zámek Pátek
Pátek nad Ohří
Otevřeno po dohodě,
tel. 731 005 123

Pamětní síň
Emila Filly
Peruc

- zámecký park
Do odvolání uzavřena.
 

 

 
You are here: Hlavní strana arrow Povídky arrow Hacafígr 03
Hacafígr 03
Napsal Redakce   
Středa, 05 prosinec 2018
    O dědovi Míly Antropiuse z Radonic panu Jindřichovi již leccos víme. Ve třetím pokračování  z knížky Hacafígr se dozvíme, co svému vnukovi vyprávěl.


Z vyprávění dědy Jindřicha.

O Kočičkovi
Na statcích v Radonicích sloužil kočí, všichni mu říkali Kočička. Kočička se nikdy nenaučil číst ani psát, práci zastal, ale měl mnoho vrtochů. Asi proto střídal sedláky v Radonicích a vydržel u nich tak dlouho, jak měl který sedlák pochopení pro jeho kousky.
Světničku měl vedle stáje u Antropiusů a obýval ji se sloužící děvečkou Madlou. Nebyli sezdáni, ale společně vychovávali  potomka Frantíka.  Jedenkráte malý Frantík z rozmaru udeřil Kočičku kladivem do hlavy. S velkou boulí běžel za Madlou a vyčinil ji slovy„ Ty ho teda máš pěkně vychovaného, podívej, jakou mi udělal bouli.“ 
Když začala první válka, musel  Kočička jako zdravý a silný rukovat na frontu.  Po válce se Kočička nevracel, všichni si mysleli, že na frontě padl. Až jednoho dne, dva roky od konce války se znenadání ve vsi objevil v plné zbroji, na uniformě měl válečné vyznamenání, přes ramena měl pásy plné nábojů a za pasem granáty.
Nastal velký rozruch, každého zajímalo, kde negramotný Kočička od konce války byl a jak se dostal domů. Hned odpovídal: „No jezdil jsem vlakem tak dlouho, až jsem uviděl radonické nádraží, tak jsem vystoupil a jsem tady.“
Tak to asi byla po Švejkovi druhá anabáze. Ještě dlouho se o Kočičkově poválečném cestování vyprávěly v hospodě u Kladivů veselé historky.
K té hospodě se také váže vzpomínka dědy Jindřicha. V době mezi válkami vlastnil menší chmelnici. Na chmelnici bylo práce vždycky dost, kdo na ni pracoval, dostával kromě mzdy ještě bonus -  naturálii. Tou byla malá plechová známka, na které byly vyraženy iniciály J.A.  Za tu plechovou známku dostávali česáči chmele po celou zimu v hospodě u Kladivů zlatavý mok, pochopitelně na účet Jindřicha.

Jarošové
Rod Jarošů byl vyhlášen jako rod muzikantů. V kapele hrál děd, otec a synové. Měli tam buben, basu, trubky i klarinet. Žádná pouť, veselice nebo svatba se bez jejich kapely nemohla obejít.  Nevlastnili povoz, tak většinou putovali od štace ke štaci pěšky.
Byli veselou  kopou a kam přijeli, o zábavu nebyla nouze.   Jarošové byli také vyhlášení rváči. Mnohdy se  veselá zábava kolem půlnoci zvrtla v neveselou rvačku. Toho největšího z nich, co nosil velký buben, se báli asi všichni. Jeho chůze byla široká a kolébavá, zadní kapsu kalhot měl vždy promaštěnou. Důvodem byl kus schovaného špeku. Ten špek tam nenosil jako pochoutku, ale jako nutnost pro úlevu od svého neduhu.  Často mýval vlka (zapařený zadek) a pak nezbývalo, než ho řádně promastit špekem. Jeho mastná kapsa lákala hodně „labužníků“, aniž by tušili to tajemství jejího obsahu. 
Jedna veselice byla obzvláště bujará a končila, jak jinak než velkou rvačkou. Vyhlášení rváči Jarošové opět vzešli jako vítězové. Předchozího bujarého veselí bylo přespříliš, proto vítězové záhy tvrdě usnuli. To byla příležitost pro poražené domácí na pomstu.  Záhy už krájeli kus špeku z Jarošovi kapsy a pusy měly pěkně mastné. Neznali však to pravé tajemství, jen jim připadalo, že špek nějak podivně zapáchá.

Míla Antropius 

Úvod
Hacafígr 01
Hacafígr 02
Hacafígr 04 
Hacafígr 05 
Hacafígr 06 
Hacafígr 07
Hacafígr 08
Hacafígr 09
Hacafígr 10
Hacafígr 11
Hacafígr 12
Hacafígr 13 
Hacafígr 14
Hacafígr 15

 
< Předch.   Další >

Kalendář

Kalendář

Ukliďme Česko

Info weby

InfoČesko.cz-Projekt cestovního ruchu o České republice. Poznávání, aktivní dovolená a relaxace. Ubytování, zajímavosti, lyžování...

Kudyznudy.cz - tipy na výlet

WebArchiv


WebArchiv - archiv českého webu