iPeruc.cz

Internetový magazín nejen o Peruci

Odkazy

FACEBOOK
Mirek Blažek
Perucké stránky

PLAZÍKOVY FOTO GALERIE
Rajče
Rajče02
(doprovodná a starší alba)
Rajče historie
(přemístěná stará alba)
YouTube

Rajče FK Peruc

ZDŠ Třebenice 1963

ZDŠ Peruc 1963

Kulturní akce

TOULKY - KAMARÁDI
Galerie u Plazíka Peruc
3.9. - 19.11. 2023
víkendy a svátky
10 - 17 hod.

Výstava fotografií k půlkulatinám majitele galerie.  Vernisáž proběhne v neděli 3. září 2023 ve 14 hodin.

PLAKÁTEK

Dungeons a Dragons

Čest zlodějů
Kino Peruc
6.10.2023
pátek 19:00 hod.
text
Vstupné 100 Kč

Výtvarná dílna
s pilinou a hoblinou
Knihovna Peruc
7.10.2023
neděle 15:00 hod.
Tvoření pro děti i dospělé s Annou Černotovou.
PLAKÁTEK

Rychle a zběsile 10
Kino Peruc
13.10.2023
pátek 19:00 hod.
text
Vstupné 100 Kč

Krakenteena Ruby
Kino Peruc
22.10.2023
neděle 15:30 hod.
text
Vstupné 50 Kč

Strašidlo cantervillské
Kino Peruc
29.10.2023
neděle 15:30 hod.
text
Vstupné 50 Kč

Za Dubem
Peruc
KAVÁRNA
Zahájení sezony 1.4.2023.
Ukončení 1.10.2023
Otevřeno v sobotu a neděli od 13.00 do 18.00 hodin.
UBYTOVÁNÍ

Celoročně
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
mob. 777 066 738
PLAKÁTEK

Muzeum české vesnice
Peruc - zámecký park

Informační středisko
Otevřeno: úterý - neděle 10:00 - 12:00
a 12:30 - 16:30 hodin
V říjnu je otevřeno pouze o víkendech.

Vstupné dospělí 40 Kč,
děti od 6 do 15 let a senioři 30 Kč
Tradiční výstavní prostory doplněné o výstavu obrazů Kateřiny Novákové.
PLAKÁTEK

Zámek Pátek
Pátek nad Ohří

Otevřeno pátky,
soboty, neděle, svátky
10 - 16 hodin
tel. 731 005 123

Zámek Pátek 

Zámek Peruc
sezona skončila
tel. 602 728 422
Zámek Peruc  

Pamětní síň
Emila Filly

Peruc

- zámecký park
Do odvolání uzavřena.
 

Hudba ve Smolnici
Smolnice 
2023 
Seznam koncertů v kostele sv. Bartoloměje a na statku čp.4.
PLAKÁTEK

 
You are here: Hlavní strana arrow ARCHIV arrow Hacafígr 02
Hacafígr 02
Napsal Redakce   
Středa, 28 listopad 2018
  Minule Míla Antropius vyprávěl o dědovi Jindřichovi, životě v Radonicích a jeho nuceném odchodu z rodného statku. V pokračování se ještě k Jindřichovi vrátíme.

Vzpomínky na dědu Jindřicha 

     Vzpomínám si na dětství v Chomutově, kdy jsme bydleli v městské činžákové zástavbě, v bytě s kuchyní, pokojíkem, s  umyvadlem na chodbě a záchodem v mezipatře.
V roce 1958 se narodil bratr Jindřich (tedy třetí). Mezi vysokými vlhkými zdmi činžáků moc prostoru pro hraní nebylo, tak mými zážitky z těchto let se staly návštěvy u prarodičů Jindřicha a Marie v jejich bytě s verandou, kuchyní a pokojíkem na dru-hém konci města.
Mohl jsem vyběhnout na dvorek a poměrně velkou zahradu. Už jako předškolák jsem se těšil na nedělní odpoledne, pravidelnou návštěvu u babičky. Zprvu mě nejvíce fascinovala veranda s množstvím zašlého srnčího a dančího paroží, vycpaným výrem a obrazem kamzíka. Pak jsem se těšil na okamžik, kdy babička nalila čaj do skleněných pohárků na nožce a rozkrojila bábovku. Babička byla výtečná kuchařka a ta bábovka neměla chybu.
Druhým zážitkem byly chvíle, kdy děda začal vyprávět. Nestávalo se to tak často, protože trpěl silným astmatem a většinou ho trápily záchvaty kašle. Když se cítil lépe, usadil se do hlubokého křesla s opěrkami, kterému jsme říkali ušák, a začal vyprávět. Předtím si ale naplnil „foukačku“, aby vydržel. Foukačka byl aparátek, který se skládal z gumového balónku a skleněné trubičky, který mu umožňoval inhalovat lék. Děda měl velký vyprávěčský dar.
Vyprávěl veselé historky ze života na vesnici. Historky, které zažil, i které se tradovaly za dlouhých večerů ať už doma nebo v hospodě. Byly o sedlácích, kteří skrze svoji selskou hrdost ze sebe občas udělali hlupáky, o různých taškařicích, které se ve vsi odehrávaly, či o negramotném sezónním čeledínovi, který se jmenoval Kočička.
Škoda, že v té době nikdo tyto příhody nezaznamenal, vydalo by to určitě na humornou knihu. Po chvíli povídání si vždy děda odpočinul a několikrát si, jak říkal, foukl, tj., stlačil balonek a vdechl aerosol. Pak pokračoval dále. Zajímavé je, že nikdy ne-vyprávěl historky smutné, zvláště pak ty, ze svého života.
O osudu rodiny v padesátých letech jsem se dovídal z občasného povídání babičky, která byla velmi moudrá a věděla kdy co povědět.
Od dědy jsem se také dozvídal zajímavá moudra. Například jeho definici komunistů, tak je znal z vesnice. Říkal: „Komunisti jsou lidé, kteří nikdy nic neměli, ale chtěli se s každým o vše dě-lit. Když se podělili, bylo to už jen jejich a o to se už s nikým dál dělit nechtěli“.
Dodnes se mi v hlavě vybavuje jeden zajímavý zážitek. Do školy jsem začal chodit, když mi ještě nebylo šest let, a protože jsem předtím nechodil ani do školky, byl jsem zpočátku z té školy dost vyjevený. Číst písmena jsem ale uměl, a tak mě zajímalo, co je to za slova, která se tolikrát opakují ve vestibulu školy. Záhy po tom, co jsme měli za sebou první slabikář, jsem si to slovo dovedl přečíst. Bylo to slovo Lenin. Zpočátku jsem neznal význam toho slova, ale vše bylo rychle napraveno. Tak došlo k tomu, že ve druhé třídě nám učitelka vyprávěla, jak se soudruh Lenin musel skrývat, jak byl pronásledován a jak nakonec vystřelil z Aurory a pobil cara. Protože v tu dobu jsme ještě neznali Vinetua, byl pro nás hrdinou Lenin. Zvláště mě zaujalo vyprávění o tom, jak se Lenin skrýval v Praze.
S touto radostnou zprávou jsem běžel k dědovi, který mě přišel ze školy vyzvednout a sděloval mu: „Dědo, dědo, víš, že Lenin byl i v Praze?“ „Tak Lenin v Praze?“, divil se děda. Pak řekl památnou větu: „No, a to je největší škoda, že tam toho pacholka tenkrát nezastřelili“.  Myslím, že v tu chvíli určitě rozpoltil moji dětskou dušičku a já nevěděl, jestli má pravdu vševědoucí soudružka učitelka nebo děda, kterému jsem vždy věřil.
Tak takový byl můj dědek Jindřich. Svůj další život trávil s Marií v bytečku 1+1 a s několika králíky na zahradě. Do Radonic moc nejezdil, co si pamatuji, tak jen na pohřby svých kamarádů. Moc ho to tam nelákalo.
Obytná část statku čp. 14 byla stržena, zbytek zpustošen, slepé rameno řeky, kterému se říkalo „Stará řeka“, bylo zavezeno odpadky a bývalí sousedé při setkání raději klopili oči.
Jistá naděje přišla v roce 1968, kdy se začalo mluvit o odškodnění a rehabilitacích. Tyto myšlenky však rázně ukončil 21. srpen 1968. V roce 1972 zemřel Jindřich a v roce 1978 Marie. Oba jsou pochováni ve společném hrobě na hřbitově v Radonicích.

 

Míla Antropius

Úvod
Hacafígr 01 
Hacafígr 03 
Hacafígr 04 
Hacafígr 05 
Hacafígr 06 
Hacafígr 07
Hacafígr 08
Hacafígr 09
Hacafígr 10
Hacafígr 11
Hacafígr 12
Hacafígr 13 
Hacafígr 14
Hacafígr 15

 
< Předch.   Další >

Kalendář

Kalendář

Ukliďme Česko

Info weby

InfoČesko.cz-Projekt cestovního ruchu o České republice. Poznávání, aktivní dovolená a relaxace. Ubytování, zajímavosti, lyžování...

Kudyznudy.cz - tipy na výlet

Informuji.cz = Akce, Kultura a Výlety v ČR 

WebArchiv

Tyto stránky jsou pravidelně archivovány Národní knihovnou ČR. Více najdete zde