Vždy jednou za pět let připravuji již od své padesátky setkání při muzice ke svým narozeninám. Nejinak tomu bylo i při letošních kulatinách, ale vše se roztáhlo do tří víkendů.
Stejně jak minule jsme slavili společně s vnučkami Radkou a Petrou, jejich půlkulatiny byly jen o den dříve. Vždy mně hraje můj syn se svým Paraletem, po deseti letech se velmi ochotně přihlásil i Marek Mikulášek a jeho Furt Rovně.
Abych večer vyplnil a zpestřil, oslovil jsem ještě Martina Jáchyma, kterého s jeho bráchou znám již několik let. I ten přislíbil hraní s jeho kapelou Martin Jáchym & The Common Sense, kamarádi z Jirkova.
V létě jsem tradičně zapařil na lovosickém Žafestu, kde mne silně oslovily dvě zpěvačky a hudebnice, které si říkají Mladé Perspektiví Ryby. Zeptal jsem se jich, zda by mně, starému dědkovi, zahrály
na narozeninách a i ony k mé radosti pozvání přijaly. A všichni se objevili 10. listopadu na podiu na Bahně a zahráli nejméně stovce kamarádů, kteří na naše narozeniny přišli. Nebudu popisovat průběh večera, ale podle toho, že ještě dnes mne jeho účastníci oslovují a hodnotí setkání jako ohromně vydařené, se večer povedl. Dokonce se ozvali i ti, kteří tam nebyli, ale slyšeli od kamarádů. Moc všem děkuji za krásné společně prožité chvíle. Mne samozřejmě potěšilo to, že jsme se sešli celá rodina, včetně mých pravnuků.
FOTO z Bahna
FOTO Martin Jáchym &
FOTO Rybky
Den před jubileem jsem jel do lounského divadla, které slavilo 15 let od znovuotevření, na kterém jsem se ve velké míře po technické a organizační stránce jako jeho správce podílel.
Rád jsem se setkal s některými tehdejšími spolupracovníky. I druhý den, ten pravý narozeninový, jsem jel opět do divadla, tentokráte na Saturnina v podání místních ochotníků. K večeru jsem ještě zašel na náměstí k Mistru Janovi, kde se vzpomínalo na výročí revoluce v roce 1989 i studentů z roku 1939. Je potřeba se postavit proti těm, co nám dnes opět vládnout. Ale některé projevy mne připomínaly ty různých tajemníků z doby před vzpomínaným rokem.
V neděli ráno poprvé trochu mrzlo, tak jsem se vyšel podívat na můj dvůr i Středohoří. Peruc mám moc rád (jen mně občas nesednou její obyvatelé).
Rodinné setkání k našim narozeninám připravila moje milá dcera Petra u nich v Dobroměřicích. Mirek s Jardou a Petrem ráno "rozjeli" malou zabíjačku, pod pergolou bylo veselo i mastno.
Do oběda se i sem sjela celá rodina, včetně vnučky Péti, která se v noci vrátila z Islandu. S Radkou přišel šibal Adam a s Leonkou už velký Vojta. Chyběla jen Míša, prý byla v kině :-( . Kluci nám naservírovali zabíjačkové pochutiny, byla polévka, ovar, guláš a později i jitrnice a jelita. Tlačenka musela vystydnout. Petra měla co dělat s obsluhou, nádobím a vařením kávy a čaje. Pomohla jí s tím i Hanka. Rozdali jsme si připravené dárky, mezi jinými i "nový" NIKON, který jsme si rozkrájeli k odpolední kávě. A děti mně darovali poukaz na zájezd na Formuli 1 na Hockenheimring, až jsem byl z toho dojmutý.
FOTO Čas narozeninový
Letošní narozky se moc vydařily, ještě jednou musím poděkovat celé rodině i všem kamarádům, kapelám i těm, kteří mně poslali milá přání. Byly to asi poslední narozky v tomto stylu, pokud se dožiji 75., tak už si jen popřejeme. Takový kmet již nemůže poskakovat pod pódiem...
|
Kultura 
