Letošní narozeninový rok v Galerii u Plazíka na Peruci zakončuji výstavou svých fotek z posledních let. Čas letí a kulatiny se blíží...

   Po pěti letech jsem si dovolil, vzhledem k mému stárnutí, představit své fotografie z posledních let. Původně to měla být výstava bez fotek lidí (Evropané byli v roce 2013), ale nakonec mně to nedalo a na pult jsem umístil fotografie z akcí mezi kamarády. Takže výstava se vlastně skládá ze tří témat - prvým jsou fotografie přírody a jejích detailů ve formátu 40 x 27, druhým nad nimi umístěná šedesáticentimetrová panoramata z Českého středohoří i z ciziny a třetím právě černobílé fotografie 13 x 18 muzikantů a mých kamarádů, mezi kterými se snad cítím nejlépe. Výstavu jsem připravoval několik měsíců a v závěru jsem požádal i zkušenější o konečný výběr připravených snímků. Ve čtvrtek jsem s Ludvíkem umístil archy s nalepenými fotografiemi pod skla vitrin, uspořádal ty menší na pultu bývalého řeznictví a již jen očekával sobotní návštěvníky.
Těsně před vernisáží jsem získal velkou pomoc s přípravou občerstvení v dceři Petře, které pomohla i Hanka. Ta mne ale vytrhla velký trn z paty, když přivezla kytaru a připravila si několik písniček pro zahájení výstavy. Počasí nám tentokráte nepřálo a tak jsme vše museli umístit do prostor galerie a přilehlé kuchyňky. Bylo půl třetí a začali přicházet návštěvníci, jako prvý vynikající kladenský fotograf Tomáš T.. Otevřel jsem vstup a postupně přicházeli další a další. Krátce po patnácté hodině Hanka "hrábla" do strun Ježkova melodie Život je jen náhoda vernisáž zahájila. Mluvené slovo zůstalo tentokráte pouze na mně, "autor nepřišel". Přivítal jsem milé přítomné, řekl něco k fotografiím, ukázal fotopřístroje, s kterými mne maminka v 50. letech učila poprvé fotit a požádal jsem o zahrání dalších skladeb. Byly to vše klasické české písničky, které si mohli všichni zazpívat spolu. Tradičním přípitkem byla výstava zahájena.

Asi čtyřicítka přítomných si pak mohla prohlédnout vystavené fotografie a ochutnat připravené občerstvení. Přišla široká škála mých kamarádů a známých z Peruce i z dáli, vedle fotografů (Kladno, Mladá Boleslav) kamarádi z dětství a studentských let, spolucestovatelky ze zájezdů a spolužačky s TRV. Byli zde i členky kulturní komise, výtvarníci a moc mne potěšila přítomnost kamarádů, kteří jsou na černobílých fotografiích. Mnoho z přítomných zůstalo a posedělo v dobrá náledě až do podvečera. Poslední odjížděl Tomáš, s kterým jsme si skvěle popovídali o fotografování.
Moc děkuji všem, kteří na moji vernisáž přišli a děkuji za dárky, které jsem vůbec nečekal. Překvapením byla soška od Pavla, která představuje mne se starým fotoaparátem. Moc se mu povedla. Těším se i na návštěvy dalších kamarádů i náhodných kolem jdoucích. Výstava bude přístupná až do konce října o víkendy a svátky od 10 do 17 hodin. A když půjdete kolem, můžete zazvonit, rád vám otevřu.

FOTO z vernisáže
FOTO od L. Báby
FOTO od "Montiho"
Report v Deníku