V úterý jsme si připomněli tragický den našich dějin, i pro mne den zklamání a konce nadějí před 50 lety. Tak trochu náhodou jsem ho strávil v Praze.

Před 50 lety jsem v teno den česal rybíz a poslouchal Mikrofórum (písničkový a hlavně živý pořad rozhlasu, protiváha námi v těch letech poslouchané Svobodné Evropy) a říkal jsem si že je fajn poslouchat nerušenou rockovou a další moderní zahraniční muziku. Večer jsem šel spokojen spát.
Brzo ráno 21.8.1968 mne budila maminka, abych si šel poslechnou rádio, že nás přepadli Rusáci. Ono bylo již slyšet, tanky, které jely od Oldřichova dubu nahoru do vsi a kolem školy pokračovali na Telce směrem na Prahu. Jejich pásy strhaly asfalt, nedávno nanesený na původní kočičí hlavy. Nasnídal jsem se, vzal velkou plechovku a štětku a nabral vápno. Na vrata stodol a silnici jsme psali nápisy podporující Svobodu a Dubčeka a posílající "hosty" zpět domů. Také jsme obrátili ukazatele směru na silnicích, oni ale měli dokonalé mapy - jeli po trasách z roku 1945. (ilustrační foto-ln)
Neposlechli nás a odešli až po více než 20 letech.

Padesát let poté jsem jel na svoji tradiční návštěvu pražských galerií. Nejdřív jsem navštívil výstavu Josefa Koudelky, světoznámého českého fotografa, v UMPRUM, kde je jedna z místností věnována srpnu 1968. Kousek odtud na Staroměstské radnici je v obou patrech velká výstava různých fotografů z tehdejších tragických dnů a měsíců. (Trochu uklidnění na výstavě v Mánesu - Adolf Zika.) Přes horní část klidného Václaváku jsem došel na Vinohradskou k Českému rozhlasu. U vchodu plno věnců a kytic - některá jména na stuhách byly zneuctěním památky padlých - dopoledne prý lidé agenta téměř vypískali. (Zase malé uklidnění ve Školské a Leice - Tibet a Alex Webb.) Přes Jungmanovo náměstí - i zde jsou panely fotografií, připomínající tragický osud ČSSR - dolů na Můstek.
Zde bylo živo, škoda, mohl jsem přijít dříve. Na podiu emigranti z roku 1968 s Čuňasem, poté George and Beatovens (K. Kahovec s písničkami 50. - 90 let, mnohé Petra Nováka) a po nich výborný violončelista Jan Pech s klasikou. Bouřlivé uvítání "vzpurného" Tomáše Kluse, jeho úžasná dlouhá improvizace na 5 strun a nakonec mu přišla pomoc dcerka Josefína a manželka Tamara. Pár chytrých slov pronesl poslanec Pavel Žáček. Závěr programu na tomto nezávislém podiu obstral Aktual s Milanem Knižákem.
Lidí bylo hodně a všichni věděli, proč tam jsou.

FOTO z Prahy.