Po 8 dnech jsme se vrátili z cest po Francii a tak o našem výletu napíši pár slovíček a na Rajče nahraji nějaké foto-postřehy. Další fotky dám časem (je to práce až do Vánoc). Zážitků a hlavně fotek je nespočet.

Prvé červencové pondělí jsme (po mém zaspání) brzy ráno vyjeli přes Prahu a Rozvadov asi naposled do Francie. Přejeli jsme Německo, překročili Rýn a prvou zastávkou byl památník na bojišti ve Verdunu. Hodně zajímavá stavba, památník v monumentálním stylu s množstvím kubistických prvků (sloupy). Taková místa vždy silně zapůsobí. Miliony mrtvých Velké války a zde statísíce. Menších či větších památníků jsou v této oblasti stovky. Lidé jsou bohužel nepoučitelní, již se hrnou do dalších střetů. Prvá noc strávená v Remeši byla samozřejmě spojena s večerní i ranní návštěvou proslulé katedrály Notre-Dame. Viděli jsme i "šklebícího se" anděla. Před osvětlenou radnicí bylo náměstí rozkopané. Ale to již začal den druhý...
Druhý "francouzský" den jsme mezi zralým obilím vyjeli na jih od Paříže k zámku Vaux le Vicome, který si postavil Fouquet, ministr financí u Ludvíka XIV. (Jakési Čapí hnízdo ministra Nicolase Fouqueta. Ten pozval na zámek krále Ludvíka XIV., vládce pochopil, že si na zámek musel jeho ministr nakrást a zavřel ho na doživotí. Jak jednoduché). Po dlouhém přejezdu jsme se přiblížili k břidlicovým střechám Bretaně a do místa noclehu ve Vannes. Opět úžasné staré město s hradbami a parkem, katedrálou i prádelnou. Večer jsem si nevzal Nikona, tak jsem fotil brzo ráno. Z přístavu jsme prošli kolem úžasných hradeb, mrkli jsme do katedrály a přes trh (vždy s úžasnou atmosférou) k autobusu. U brány se vedle mne ozval čeština, seděl zde malíř, Čech. Žije zde již 17 let a pochází z Děčína. Příjemné setkání.
Třetí den, již v Bretani, jsme po vycházce do přístavu a na trh ve Vannes vyrazili mezi kameny. Cestou nás zastavily dřevěné nestvůry u cesty. Nádhera! Po pár kilometrech jsme již byli mezi prvými menhiry a kousek dále na ohromném megalitickém poli v Carnacu. U nás máme pár km od sebe dva "stojící muže", zde jsou jich stovky (možná tisíce). Chtěl bych zde být v čase, kdy je kdosi přivážel a stavěl. To asi i mnohý z vás. Podél zálivů bez vody - odešla s odlivem - a pískových pláží jsme dojeli na poloostrov Quiberon, kde jsme se prošli po pobřeží. Někdo se i vykoupal. Pokračovali jsme do přístavního městečka s pevností Port Louis a večer se ubytovali v Lorientu.
Čtvrtý bretaňský den byl pošmourný, ale pršelo vždy, když jsme jeli autousem. Mezi žulovými stavbami jsme pokračovali v poznávání tajemné krajiny, obtékané Atlantikem. Neplánovaně jsme se stavili ve vesničce Le Pouldu, kde mimo jiných pobýval i známý malíř Gauguin. Jeho malby na stěnách kavárny již nejsou, ale místo je úchvatné. Gauguin tvořil i v nedalekém Pont Aven, městečku se žulovým záchodkem nad řekou, starým mlýnem a říčkou s kanálem, plným lodí. Pokračovali jsme do opevněného městečka Concarneau s hradbami nad hladinou zálivu. Do Quimperu, místa našich dvou noclehů, jsme dojeli včas a tak jsme si typické bretaňské město odpoledne prohlédli. Jaké bylo naše překvapení, když jsme se šli do Muzea departmenu Bretaň podívat na místní folklór a v celém třetím patře byla výstava "Čeští umělci v Bretani". Zrzavý, Brožík, Toyen, Mucha,.. i dobroměřický Křížek, ty všechny tento kraj okouzlil. Naše cestování se překlopilo do druhé poloviny.
Pátý den jsme vyjeli na konec světa. Prvá zastávka byla v přístavním městě Audierne. Od přístavu jsem vystoupali ke starému bretaňskému kostelu Sv. Raymonda, pro nás, obklopených barokem, neobvyklý a úžasný pohled. Ale rychle k cíli naší cesty, nejzápadnějšímu výběžku Francie Pointe du Raz. Cestou mezi vřesem a skalami klesajícími do Atlantiku jsme došli až na výběžek, který ve vodě pokračoval útesy. Na jednom z nich byl starý maják a v dáli Île-de-Sein, obydlený ostrov, jen necelé 2 metry nad hladinou moře. Za námi socha Matky Boží a vojenská pevnost. Po severní pěšině jsme se nad útesy vrátili k autobusu. Sjeli jsme do Zátoky mrtvých ke svlažení nohou a na párkovou párty. Podívali jsme se ještě do dvou kamenných kostelů v Mahalonne (Saint-Magloire) a Confort-Meilars (Notre-Dame-de-Confort). Nestavit se v Locronanu by bylo neštěstí. V žulovém městě, jako by se zastavil čas. Katedrála, náměstíčka a okolní ulice, využívané filmaři, a dole kaple Notre-Dame-de-Bonne-Nouvelle s kašnou z 15.století. Tak tento den byl z náherné Bretaně nejnádhernější
Šestý den našeho cestování byl posledním dnem v Bretani. V programu jsme měli návštěvu zámku Josselin, který patří od roku 1407 až dodnes rodu Rohanů. Nám známé jméno, jedna větev rodu sídlila na Sychrově. Příjemná průvodkyně nás provedla přízemím zámku, v patře bydlí jeho vlastníci. Fotografovat uvnitř se nesmělo a já to respektoval. Zámek je krásný i z venkova. Z bývalého opevnění zbyly pouhé čtyři věže nad řekou L´Oust, která je součástí kanálu z Nantes do Brestu. Všichni mne utekli na tržiště, já se podél této říčky prošel.
Neplánovaně jsme navštívili poslední bretaňské městečko Vitré, nám známé z roku 2013. Tentokráte jsme se dostali na nádvoří minule zavřeného pohádkového hradu (sídla místní správy). Ještě pohled přes můj oblíbený pokřivený domeček na hrad zespoda a odjíždíme směr Paříž.
Poslední den cestování jsme vždy na jednom místě (přestávka řidičů), letos to byl královský zámek Versailes u Paříže. Nejdříve šílená fronta (200 - 300 m), prý ještě dost malá. Pak procházení mnoha sály v davu návštěvníků. Kolem nás přepych, jistě v silném kontrastu proti životu lidí doby vzniku zámku. Král Slunce si dovedl užívat. Mne zaujal ohromný sál s velkými obrazy bitev z historie Francie. Byla tam i ta u Slavkova (Waterloo jsem nenašel). Na dobrý oběd jsme si zašli do městečka a odpoledne nás čekal rozsáhlý park s fontánami a dalšími stavbami. Já navštívil pouze Velký Trianon. Únava z vedra více "nedovolila", radši jsme si dali velké pivo. Na chvilku nám pustili i vodu do fontán, pěkné. Ale již do autobusu a odjezd domů. Přesun byl rychlý, i s třemi přestávkami jsme byli za 12 hodin v Praze.
I letos pro nás připravila Růženka nádherný výlet, plný jedinečných zážitků. Děkujeme!

Přijel jsem domů a po třech dnech jsem se přiblížil díky ČT (na kolech Tour de France) k místu našeho prvého noclehu v Bretani - Vannes (přesně po týdnu). Další den v městě druhého přespání - Lorient a v naší třetí "nocležně" v Quimperu. Úžasný průjezd Locronanem po dlažbě, po které jsem před pár dny kráčel. Netušil jsem, že se po týdnu vrátím na místa našeho letošního cestování.