V pondělí jsem si nejdříve v Lounech zazpíval se sborem a po obědě odejel přes Třebíz busem na svoji obvyklou návštěvu Prahy. Naplánoval jsem si procházku i návštěvu galerií.
Konečná je již delší dobu na Veleslavíně, takže metrem dolů do města. Z Malostranské tramvají do Helikovky a poprvé jsem se podíval na Pražské jezulátko v kostele Panny Marie Vítězné a sv. Antonína Paduánského.
Láká určitě zejména cizince. Zamířil jsem na moji oblíbenou Kampu a chtěl jsem si dát v kavárně Werichovy vily kávu, ale ceny mne odradily (nejlevnější věneček za 50 Kč). Prošel jsem do Sovových mlýnů, paní Mládková přes svůj vysoký věk a zdravotní potíže si venku na vozíku povídala s návštěvníky. Přes Vltavu jsem přešel po mostu Legií, mrknul se k Mánesu, u Zpěváčků si dal Kozla a zamířil do Školské ulice k Leice.
Nejdříve jsem zašel do komunitního prostoru dvora čp. 28, kterým je úžasně upravená zámečnické dílna na galerii. Byla zde připravena vernisáž nové výstavy o utečencích a musím poděkovat pořadatelce, která mne pustila dovnitř a zajímavě popovídala o vystavených panelech. Jsou na nich osobní zpovědi těch, kteři utíkali od nás za války, v 60. i 80. letech a jako opak zase osudy těch, kteří u nás hledali nový domov v 90. letech při válce v Jugoslávii a i v současné době z ničeného blízkého východu. Moc zajímavá svědectví, která by měli vidět všichni Tomiové, Ovarové,... .
V témže objektu, přístupná z ulice, je moje oblíbená Leica gallery.
Vystavuje zde známý a oblíbený fotograf, také utečenec, Robert Vano. Jeho fotografie jsou profesionálně moc dobře vyvedené a pro někoho možná trochu kontraverzní, pro fotografy i inspirativní. A návštěva měla i bonus. V kavárě seděl se společností sám autor a než jsem si výstavu prohlédl, vyšel před galerii. Zde jsem ho oslovil, pronesli jsme pár slov o jeho fotografiích i o mé galerii a nakonec jsem se s ním, také sedmdesátníkem, i vyfotil. Moc příjemný člověk bez známek namyšlenosti.
Chtěl jsem ještě do Obecního domu na divadelní fotografii, ale již nebyl čas. Musím příště. Po nasycení v bufetu na Masaryčce jsem pospíchal (no jel metrem) do Libně pod Palmovku k Nové synagoze. V 18 hodin zde zahajovala vernisáží svoji novou výstavu Kdy, když ne teď? kamarádka Věra Leitnerová. V úžasném prostoru "ošumělé" synagogy představuje obrazy se židovskými tématy, zejména české synagogy. Po uvítání se postarali o příjemné chvíle mí kamarádi, Veronika Matoušková za doprovodu Vlastislava Matouška a Kateřiny Vozické zazpívala Via Prophetiae (V. Matoušek/starozákonní texty Isaiah a Jeremiah). Vynikající!
Na 20. hodinu byl připraven následný program, tradiční promítání krátkých "němých" filmů s hudebním doprovodem a byla to Pavlem Strakou slibovaná nálož. Prostor se zapnil nejen skvělým zvukem kytar, saxofonu, kontrabasu a elektroniky, ale také šuměním papírů, rozbíjením lahví, kouřem a výbuchy třaskavin. Pro někoho možná až příliš "hlučná samota", ale k těmto "performacím" to patří.
I já, ne kvůli hluku, uprchl dříve. Poslední spoj mým směrem jede z Veleslavína v půl jedenácté. Metrem jsem to s přestupem stihl...
FOTO z procházky
FOTO z galerí
FOTO z vernisáže
FOTO z koncertu
|