Velikonoce letos připadly hned na začátek měsíce a já jsem v pondělí 2. 4. obešel pár svých známých, jedinkrát v roce vypil pár malých frťánků, leccos dobrého k tomu zakousl, poobědval se známými u kamarádky Viery v její galerii a přinesl domů několik barevných vajíček. Velikonoce mám rád.
Počasí dovolilo práci na mých mini záhoncích, tak jsem zasil ředkvičky a hrášek a po týdnu zasadil i salát. I kytičky rozkvetly letos hodně brzo, nejdříve v březnu namrzlé tulipánky a hned za nimi zlatý déšť a narcisky. Hanka přivezla i primulky do truhlíků.
Lounský známý sbor Kvítek v podvečer v prvý dubnový pátek zazpíval v Rabasově galerii v Rakovníku na společném koncertu s místními sbory. Koncert byl pojmenován Otevírání studánek, rakovnické sbory moc pěkně nastudovaly toto dílo Bohuslava Martinů. Aní Kvítek nezklamal, když předvedl skvělý výběr ze svého repertoáru. Moc dobré představení výborných lounských pěvců.
Hned v následující sobotu 7. dubna jsme se již počtvrté zapojili do akce Ukliďme Česko a letos se uklízelo na Peruci, ve Stradonicích, Černochově a v Radonicích. Zúčastnilo se 137 dobrovolníků, z toho 63 dětí a sesbíralo se 2100 kg odpadků. Psal jsem o této akci ZDE .
V Lounech, jako v jednom z měst v Česku, již poněkolikáté probíhal festival Jeden svět. S Jedním světem jsme vyšli na kdysi oblíbené místo Louňáků, na samotu za Ohří Lužehrady. Sešlo se nás na Bahně více než dvacet a podél tůně, pod tratí a mezi poli jsme s odborným výkladem došli až na dvůr bývalého hostince s tančírnami, kde nám o historii i budoucnosti povídal její současný majitel. Držíme mu palce aby dávnou tradici i usedlost obnovil. Na naši vycházku se můžete podívat ZDE . A na místa, kudy jsme procházeli, ještě TADY .
Ve středu jsem zajel ještě do Loutkového divadla na jeden z filmů, promítaných na festivalu. Moc zajímavý dokument o mladičkém čekateli na zařazení mezi tibetské mnichy a jeho cestě se svým učitelem do předurčeného kláštera. Po filmu následovala moc zajímavá beseda se skutečným mnichem, rodákem z Tibetu, který dnes působí v Praze.
Ještě v úterý jsem vykonal moji každoroční "povinost". Během dubna, když začne rozkvétat les, chodím již 10 let vyčistit obnovenou podkovu. Letos to bylo dříve, když po nepříjemném březnu přišel slunný duben a les rozkvetl různobarevnými květy. Již u kempu to byly žluté kvítky (?) a bílé sasanky. A hned kousek dále a pak téměř všude modré podléšky. Kvetl i podběl a fialky a mnohé další různobarevné rostlinky. Kolem poletoval hmyz, včelky i motýli. Vyhrabal jsem podkovu, byla opět plná listí a stavil se i u Železité studánky. Projděte se se mnou ZDE .
V mé galerii probíhala již druhý měsíc moc zajímavá výstava Ládika Báby s názvem Ohlédnutí a navštěvovalo ji mnoho autorových známých i náhodných kolemjdoucích. Samozřejmě se přišly podívat i děti z družiny místní školy.
Druhý dubnový víkend měl být alespoň čtyřdenní. Nebyl, a já musel stihnout vše zajímavé. Na pozvání kamaráda Jaromíra jsme šli v sobotu dopoledne na komentovanou vycházku s Vl. Sýkorou po betonové lini, opevnění budovaného před válkou. Z radonického nádraží na Kystru kolem rozbořeného barokního statku k prvému, již neexistujícímu řopíku, po hrázi kolem mnoha dalších do Radonic, kde se dochoval jeden téměř nepoškozený, ale zabetonovaný. Trasa vedla kolem dalšího až na Pátek (tam jsem se již nechal dovézt). Občas tyto betonové pevnůstky v naší krajině vídám, ale že jich bylo tolik jsem nevěděl. Zajímavé sobotní dopoledne zakončené dobrým gulášem v pátecké hospodě U Hely. Opět se můžete podívat s mým Nikonem ZDE .
Odpoledne jsem vyjel do centra našeho krásného Českého Středohoří. Při tradiční návštěvě výtvarníků z VOSY jsem se poprvé podíval do Kostomlat pod Milešovkou a na hrad nad městečkem - moc příjemné, romantické místo. Nahoru jsem vyšel delší cestou pro "kočárky", ale stejně jsem se zadýchal. Parta nadšenců rozlehlou zříceninu opravuje a zpřístupnila věž, ze které je nádherný výhled na údolí Bíliny od Chomutovska po Ústecko. Na hradě je i hospůdka s osvěžením. Dolů jsem sešel přímo do Kostomlat s nádherně upraveným centrem u zámku a kostela. Z auta jsem se rozhlédl kolem (Milešovka a Ostrý) a po příjemném kytarovém večeru ráno vykoukl z okna penzionu Kocourov. Mrkněte se mezi kopečky se mnou ZDE .
V neděli odpoledne jsme připravili tradiční Sváteční koncert v naší kapli M. J. Husa na Peruci. Letos se nás sešlo více, než bylo zpěváků z Chrámového pěveckého sboru NO Církve Českoslovensé husitské z Loun, který příjemně zazpíval výběr písní ze zpěvníků. Pár obrázků ZDE .
Ihned po koncertu jsem odjel do galerie kamaráda Vejra do Černčic. Vernisáží mladého umělce Tomáše Kroupy byla v Galerii Emila Juliše zahájena další výborná výstava. Příjemná atmosféra setkání s verši Emila Juliše a dlouhým, ale zajímavým slovem dr. František Dryje. Moc pěkné obrazy a plastiky stojí určitě za prohlídku. Více jsem již psal ZDE .

Jé, to je to zas nějak dlouhý. Zbytek měsíce dám do dalšího článku.