Řekl bych, o co kratší měsíc, tím více vyplněný akcemi. Byla to mnohá setkání, vycházky a další prožitky.
Únor byl neobvykle teplý a tak jsem často mohl vyrazit na vycházky po okolí Peruce. Již začátkem měsíce jsem se opět podívat na nedalekou Dýbeř do
přírody. Sešel jsem za Majlanty na bývalou Dlouhou louku. Ta už ale přes 60 let není, údolí je podmáčená pustina. Já pořád, kde se v okolí buduje dálnice a ona tady v lese od hotelu na Dýbeř. Vyšel jsem nahoru k hájovně, podíval na dýbeřské zvony a ke kříži nad řepkou a kolem kvetla jíva. Sešel jsem dolů k rybníčku, kde dýbeřský pramen nabízí hrneček pro poutníka a vedle se opravuje bývalý Corvinův statek. Přes Makal jsem došel zpět na Peruc. Po 25 letech jsou na Jarešáku zase pěkný (a asi lepší) schody. No a do roka by mohla být i obnovená dlažba. Peruc v posledních létech mění svůj vzhled k lepšímu.
Na Dýbeř
O únorové mrazivé odpoledne jsem se prošel
po silnicích na Vransko a Telecko a občas se podíval kolem sebe. Sluníčko se snažilo prorazit ocelovými mraky a vytvářelo zajímavé světlo. Pokračoval jsem opuštěným nádražím a novou Perucí. Příjemné 4 km.
Únorové mrazivé odpoledne
Letošní zima dovolí vycházky do lesa a tak jsem
se šel podívat do Lázní ke kamenné podkově. I spící les je krásný, i když se již sněženkami probouzí. Nad mlejňákem a po stradonické "magistrále" jsem došel pod "schody do nebe" na jizvě po plynovodu a dál až k cíli vycházky. Zpět domů, kolem železité studánky a koupaliště, s nahlédnutím na asfaltky u Majlantů.
K únorové podkově
O týden později jsem se prošel Konvalinskou cestou. Pro ty, kteří něvědí kde je,
je to cesta mezi tou na Vyhlídku a dolní údolím na Stradonice. Tudy jsem dlouho nešel. S berlemi a holí to nešlo. Původně jsem se vydal po zničené Ořechové aleji vývozci dřeva jen na Vyhlídku, ale pak jsem pokračoval na zmíněnou cestu. Je to dost opuštěné místo našeho lesa, kam lidé moc nejdou. Přelézt plynovody dá vždy zabrat... Ale jinak fajn procházka umírajícím lesem.
Konvalinskou cestou
Je jednomu smutno, když prochází místy, kde jsem jako dítě, s babičkou, rodiči, sourozenci nebo i se svými dětmi, chodil na krásné rodinné procházky. Musím opakovat, jak smutné je vidět jeho zanedbaný stav. Jen se podívejte.
Lesem nelesem...
Ještě k únorovému počasí. Sníh v zimě 2017/18 je vzácností. Když v polovině února napadly 2 cm, rychle jsem vyfotil okolí mého domu. Potřebuji nějaké zasněžené fotky na kalendář 2019. Byl jsem i na náměstí, kde opět po opravě září nádherně Kodetův pomník obětem Velké války. Těch 40 padlých Peručáků
si to zaslouží, zejména v roce 100. výročí vzniku ČSR. Jestlipak víte, že mimo na pomníku uvedeného legionáře Otakara Löbla, dalších 12 peruckých rodáků bojovalo v legiích v Rusku, Francii i Itálii?
Vyfotil jsem i své "bydlo", dva domy, ve kterých jsem prožil většinu svého žití. V Encyklopedii českých vesnic je tento popis: Dům čp. 38 na západní straně návsi s křídlovým kulisovým štítem je příkladem pozdně barokní vesnické architektury regionu. Domek čp. 37 má střídmou modernistickou fasádu s motivem českého lva. (Zde se autoří spletli, není to český lev, ale lev cechu řeznického.)
Letošní sníh
Celou zimu téměř nemrzlo, ale v posledním týdnu klesly teploty až k -15°C. A pod nulou se držela přes týden. Zamrzly rybníky (skoro plný Hořejšák a vypuštění Dolejšák, připravený k rekonstrukci), mrazu odolával i Strom hrdina, náš Oldřich, zchladly Perucké pískovce, teplo nebylo ani v parku a v kostela sv. Petra a Pavla tradičně také zima.
|: Mezi stromama
dub náš staručký.:|
|:Bili ho lidi,
bili ho lidi,
zůstal živučký.:|
|:I zapálili
statného kmeta.:|
|:Chtěli ho dostat,
chtěli ho dostat,
z našeho světa.:|
|:Dál ho mučili
bídné lidičky.:|
|:Trpěl, však dále,
trpěl, však dále
zůstal živučký.:|
Blížil se úplněk a v noci jasně zářil měsíc.
Ke zmrzlému dubu
Nějak jsem se rozpovídal, necháme povídání o kulturních a dalších akcích do druhého ohlédnutí za únorem.
|