Dnes, 23. února 2018, vzpomínáme 110. výročí úmrtí Svatopluka Čecha, jednoho z nejvýznamnějších českých spisovatelů a básníků, s velkým rodinným vztahem k Peruci.

Svatopluk Čech se narodil v roce 1846 na zámku v obci Ostředek, kde jeho otec František Jaroslav Čech (1817 Peruc – 1877 Slupka, Bukovina) působil jako hospodářský správce. Už velmi raný věk Čecha ovlivnil v tom, jaký jeho život bude. Zasloužil se o to otec, který byl angažovaný ve vlasteneckých idejích, podporoval události roku 1848 a také byl později vězněn a ze služby propuštěn. Disponoval velkou knihovnou, v níž Svatopluk Čech mohl narazit na výrazné autory, z nichž otcův neoblíbenější byl Jan Kollár.
Dětství prožil na Benešovsku v Ostředku, Jezeře, Střížkově a Postupicích a v Litni na Berounsku. Často pobýval u svého dědy Josefa Čecha ve statku čp. 31 (40) na Peruci. V Praze vystudoval piaristické gymnázium a později práva. Přispíval do almanachu Ruch a časopisu Květy, od roku 1871 byl redaktorem Světozoru. V letech 1873–1876 působil jako redaktor Lumíru, krátce působil i v Národních listech. V roce 1873 byl členem advokátní kanceláře ve Slaném, téhož roku však praxe zanechal a věnoval se jí až v letech 1876–1879, kdy byl členem advokátní kanceláře v Praze. Řádným členem České akademie věd a umění zvolen dne 3. července 1890, svého členství se vzdal v roce 1895.
Hodně cestoval, navštívil Kavkaz, Chorvatsko, Dánsko, Polsko, Itálii, Paříž. V letech 1895 až 1903 žil v Obříství u Mělníka. Konec života trávil v Praze na Letné, v Holešovicích a v Tróji. Pohřben byl s velikou slávou na Vyšehradě. Na hrobě byla instalována portrétní socha v životní velikosti, dílo Jakuba Obrovského.
O tom, že rodina Svatoplukova otce Františka Čecha měla vždy své zázemí na rodné Peruci, svědčí i odstavce ve vzpomínkách spisovatele. Poté, co se jeho otec aktivně zapojil do dění v revolučním roce 1848, byl zatčen a po třech týdnech bez rozsudku propuštěn. Ztratil však své místo a s rodinou se ocitl v poměrech nejtrudnějších. Nemohl se vrátit na Skalku, jeho tchán již zemřel a tak zamířil na Peruc.
Sv. ČECH, Vzpomínky z cest a života (s.146 - 147)
"Otci zbýval nyní jediný útulek: v domě otcovském, v tom starém rolnickém statečku na Peruci, odkud byl před lety vypraven na studie, aby se domohl vyššího postavení, a kam se nyní vracel zdrcen, s prázdnýma rukama. Snadno lze si představiti, s jakými pocity s manželkou a dítkami (nejstarším byl dvouletý Sv. Čech) přicházel k otci svému, který sám jenom nuzně živil sebe a svou četnou rodinu. Přes to dostalo se mu přijetí nejlaskavějšího a matka moje užívala tu pohostinství vlídného plný rok. Zde narodil se také můj bratr."
S matkou, jako tříletý klouček, která vedla za ruku jeho o rok mladší sestru a nesoucí v náručí nejmladší robátko, chodil na procházku do lesů peruckých...
„Z lesní stráně otvírá se překrásná vyhlídka;
vede tam cesta houštinou k drnovému sedádku, a když rozhrneš poslední snítky habřin, vidíš pojednou před sebou jako na obraze celé malebné Středohoří v plné kráse.
Vidíš tu, hlavu vedle hlavy, modravé pásmo těch krásných různotvárných hor:
vpředu ostrou silhouettu pochmurného dvojvěžatého Házmburku a za ním Lovoš, Košťálov, Ostrý, Hrádek, Sutomskou horu, vysoký velebný jehlanec Milešovky a všechny ty ostatní nesčetné kužele, báně a hrboly, lemující v nádherných skupinách celý severní okraj vlasti naší.“

Zdroj: Internet, kniha  Sv. ČECH, Vzpomínky z cest a života  I.