V
loňském roce jsem u příležitosti 100. výročí narození Pátera Václava Páchy
sepsal článek o jeho životě ze vzpomínek jeho rodiny a údajů z arcibiskupství.
Chtěl jsem však zjistit i okolnosti jeho zatčení, odsouzení a věznění a proto
jsem se vydal do pražských archivů.
V úvodu
chci ale upřesnit údaje, které se týkají škol a dalšího vzdělání Václava Páchy.
Ve výpovědích je to samozřejmě podrobněji popsáno. Jako jeden ze sedmi dětí peruckého zahradníka obecnou a
měšťanskou školu vychodil v Peruci. Poslední ročník měšťanské školy ve
Zlonicích (na Peruci se končilo v 8. třídě). V roce 1933 složil zkoušku do 4.
třídy reálného gymnasia ve Slaném a po 5 letech složil zkoušku dospělosti. V
roce 1938 vstoupil do semináře v Praze, kde byl po pětiletém studiu
bohoslovecké fakulty v roce 1943 vysvěcen na kněze.
Od
1. července 1943byl ustanoven kaplanem v
Novém Strašecí a koncem února 1944 kaplanem a administrátorem do Vraného. V
roce 1947 ustanoven třetím dómským vikářem u sv. Víta v Praze a zastával místo
výpomocného arcibiskupského sekretáře v arcibiskupském paláci až do doby
zatčení.
Nejdříve
jsem se obrátil na Archiv bezpečnostních složek, Oddělení archivních fondů operativních svazků
a vyšetřovacích spisů v Praze Na Struze, kde mně ochotně materiály k Václavu
Páchovi připravili a při mé návštěvě v červnu 2017 předložili. Po prohlídce pak
vybrané dokumenty vypálili na CD. Jsou to stovky stránek a až nyní jsem se jimi
prokousal a připravil pro vás stručný výtah toho, co se týká přímo peruckého
rodáka Václava Páchy.
Akce proti církvím se rozjely po únoru
1948 a zejména po pokynech ÚV KSČ Praha z července 1948. Obsahovaly těchto 6
bodů:
1/ Korespondence Vatikánu s arcibiskupy,
biskupy bude prováděna jedině prostřednictvím vlády.
2/ Pastýřské listy biskupů pouze se svolením vlády.
3/ Přísně budou kontrolována kázání a promluvy duchovenstva všech náboženských
složek.
4/ Církev československá a evangelická budou povýšeny na církve národní,
majetek církve katolické bude zkonfiskován
a dle potřeby přidělen této národní církvi.
5/ Přemlouvání a přesvědčování katolického duchovenstva k přestupu k národní
církvi.
6/ Zostuditi kněžstvo najímáním placených žen za každou cenu, pokud možno z
katolických rodin.
Poprvé
se jméno Václav Pácha objevuje ve
svazku V_7875_MV_Sklenovsky_spol 1948 - 1950, při akci "15. červen",
v procesu Moštek Josef a spol. 1948. V den 15. 6. 49 byl vydán dopis „HLAS
ČESKOSLOVENSKÝCH BISKUPŮ A ORDINÉŘŮ VĚŘÍCÍM V HODINĚ VELKÉ ZKOUŠKY“. Je ve
výpovědi z 15. 6. 1949 jednoho z obviněných v tomto případu, kancléře
arcibiskupské konsistoře Rudolfa Dörnera, a týká se "Prohlášení",
které neuznává za legální nové hnutí tzv. katolické akce, kde podepsaný
prohlašuje, že jeho jméno bylo zneužito. Dörner vypovídá: "Koncept toho prohlášení byl mi doporučen v obálce od pana
arcibiskupa Berana asi 12. 6. 1949 ve večerních hodinách. Zalepenou obálku mi
tehdy po mém příchodu do kanceláře předal asi kolem 21. hod. sekretář pana
arcibiskupa Pácha. V této obálce byl koncept, který oficiál Kučera na můj
příkaz rozmnožil a hotové výtisky mi vrátil a to asi v počtu 500 až 600 kusů.
Já jsem tyto předal pak sekretáři Páchovi. Více jsem se o věc nestaral,
rozeslání si provádí pan arcibiskup sám." Toto bylo pravděpodobně
záminkou k odstartování Akce "PALÁC"
Je
založen svazek V-5506 MV, který byl později nazván jako "Václav PÁCHA a
spol." Od června do září 1949 bylo zatčeno 7 tzv. „pomocníků nedávno odsouzených špionů a rozvratníků z řad představitelů
vysoké římsko-katolické hierarchie“, od ledna do července 1950 dalších 8
církevních činitelů. A jako poslední byl zatčen právě vikář a sekretář Václav
Pácha ve 23 hodin dne 18. 7. 1950. Trestní oznámení bylo vzneseno na:
1/
Václava
Páchu, nar. 6. 3. 1917; 2/ Josefa
Hynka, nar. 7. 2. 1894; 3/ Brůno Sklenovského,
nar. 23. 11. 1919; 4/ Stanislava Brabce,
nar. 13. 11. 1913; 5/ Dr. Josefa
Moštěka, nar. 28. 2. 1913; 6/ ThDr.
Aloise Michálka, nar. 14. 2. 1908; 7/
Rudolfa Dörnera, nar. 17. 4. 1901; 8/
JUDr. Aloise Rozehnala, nar. 8. 1. 1922; 9/ JUDr. Josefa Sklenáře, nar. 20. 8. 1897; 10/
Tomáše Beránka, nar. 15. 8. 1897; 11/ Jana Čeřovského, nar. 6. 4. 1913; 12/
Rudolfa Rykýře, nar. 1. 4. 1913; 13/ Karla Tomšů, 30. 7. 1911; 14/ ThDr. Josefa
Ryšku, nar. 20. 5. 1915; 15/ Aloise Zmrzlíka, nar. 16. 9. 1912;
kteří
"ve službách západních imperialistů a Vatikánu prováděli proti
Československu špionáž a připravovali svržení lidově demokratického zřízení v
Československu". Proti všem bylo vzneseno několika stránkové politicky
zdůvodněné obvinění. Na peruckého rodáka konkrétně takto:
1.) Václav Pácha, třetí dómský vikář a druhý arcibiskupský sekretář v
Praze, přestože jako syn z početné rodiny chudého panského zahradníka poznal
bídu, vykořisťování pracujícího lidu za kapitalismu, byl natolik sobcem, že se
odtrhl od masy pracujících a snažil se vetřít do vyšších společenských kruhů.
Po svém bohosloveckém studiu zaměřil veškeré svoje úsilí k tomu, aby byl co
nejblíže vysoké církevní hierarchii a proto po osvobození naší vlasti Rudou
armádou v roce 1945 neváhal a vstoupil do čsl. strany lidové, o které věděl, že
v jejích řadách je ukryto mnoho nepřátel naší rodící se lidově demokratické
republiky a že prostřednictvím této vysloveně reakční strany bude také Vatikán
a církevní hierarchie prosazovat svoje zločinné záměry. Proto také hned po
osvobození jako MNV ve Vraném snažil se sabotovat provádění Košického vládního
programu a v tomto směru ovlivňoval také svoje okolí, aniž by se snažil nějak
zatajovat nenávist k lidově demokratickému zřízení.
Za tuto svoji činnost byl v roce 1947
jmenován arcibiskupem BERANEM třetím dómským vikářem a druhým arcibiskupským
sekretářem v Praze a tak bylo jeho nenávisti využito v protistátních a
rozvratných akcích, které organizoval arcibiskup BERAN, takže jako jeden z
hlavních pomocníků arcibiskupa BERANA stal se PÁCHA také spojkou ve vatikánské
špionážní síti. Byl pověřen rozmnožováním a rozšiřováním ilegálních oběžníků a
štvavých pastýřských listů. Toto prováděl ve velkém rozsahu a s horlivostí,
vlastní podobným sluhům Vatikánu, přestože si byl vědom důsledků a své
činnosti.
Ve své nenávisti šel tak daleko, že z
popudu arcibiskupa BERANA a za pomoci kancléře DÖRNERA rozesílal masovým
organisacím a organisacím politických stran, které v rezolucích vyjadřovali
svoji nespokojenost, sjednáním církevní hierarchie, štvavé tiskoviny, jejich
účelem bylo budit nedůvěru k vládě a k jejím opatřením. Rozvážel s arcibiskupem
BERANEM a prelátem ČIHÁKEM ilegální, protistátní oběžníky, štvavé pastýřské
listy a exkomunikační dekrety, a přestože věděl, že jejich obsahem má být
podvráceno naše státní zřízení, předával je kněžím s upozorněním, že s nimi
musí seznámit co nejvíce věřících. Ve svých zločinech byl skutečně důsledným, a
proto také sám četl ilegální Pastýřský list se štvavým, protistátním obsahem
při bohoslužbě v kostele v Perniku u Sokolova.
Největší zločinnou činnost vyvinul
tento vatikánský agent v době, kdy arcibiskup BERAN nestýkal se s veřejností. V
této době byl spojkou mezi arcibiskupem BERANEM a ostatními církevními
hierarchy, na které přenášel příkazy k dalšímu organizování protistátní
činnosti a od nich zase donášel BERANOVI písemné i ústní špionážní zprávy a
různé částky peněz, které byly podporou v další protistátní činnosti tohoto
agenta Vatikánu. Tak mohl arcibiskup BERAN pokračovat v organizování
protistátních, rozvratných akcí, poněvadž mu PÁCHA umožnil tajné spojení se
známými agenty Vatikánu, kanovníkem KULAČEM, biskupem MATOUŠKEM, prelátem
ČIHÁKEM a mnoha jinými. Prostřednictvím dalšího agenta Vatikánu, preláta
Otakara ŠVECE zprostředkoval arcibiskupovi BERANOVI styk s vatikánskou
internunciaturou, hlavní špionážní ústřednou Vatikánu v Československu, které
tímto způsobem předával arcibiskup BERAN špionážní zprávy.
Václav PÁCHA, jako zarytý nepřítel
našeho lidu a pokorný sluha Vatikánu nezastavil se ve své nenávisti k lidově
demokratické republice před ničím a jakýkoliv prostředek, kterým mohl republice
uškodit, byl mu dobrý. Jeho protistátní činnost byla tak rozsáhlá, že jak sám
řekl, se na všechno již nepamatuje. Byl ochoten pro Vatikán a reakční církevní
hierarchii vykonat i nejhnusnější zločin na našem lidu.
18.
7. 1950 byla KV StB Praha provedena osobní a domovní prohlídka v bytě Václava
Páchy, v zápisu z 19. 7. 50 je seznam jemu zabavených a osobních věcí a ve 3:00
hod. byla na něho uvalena zajišťovací vazba.
25.
7. 1950 byl proveden výslech obviněného Páchy Václava (zápis obsahuje 10
stránek). Po osobních údajích a životopisu je výpověď o jeho "protistátní
činnosti" Zde je jen pár údajů z dlouhé výpovědi:
"...
jako člen MNV Vraný nesouhlasil s vývojem politických událostí - obhajoval
stanovisko soukromých vlastníků ve věcech znárodňování - i mezi věřícími - tím
byl znám a proto ho arcibiskup BERAN jmenoval do služby v Praze, kde se zapojil
do protistátní činnosti.
Prováděl opisy a doručování ilegálních
tiskovin, a zprostředkovával ilegální styk s arcibiskupem BERANEM.
Rozmnožoval Pastýřské listy k členům
MNV a zákonům, odpovědi na rezoluce arc. Beranovi k osobnosti Plojhara a k
suspendaci tohoto ministra. Varování před "Katolickou akcí" ...
Zúčastňoval se vizitací s arc. Beranem
a prelátem Čihákem v květnu a červnu 1949 během 16 dnů na 30 farnostech.
Doručoval obálky od arc. Berana na vikariáty.
Zprostředkovával styk arc. Berana s
církevními hodnostáři po jeho "omezení přístupu" - písemné i ústní
zprávy předával v sakristii u sv. Víta. O žádné další protistátní činnosti neví (Následuje seznam kontaktních osob, dopisů a předávaných věcí.)
Na
základě těchto výslechů všech obviněných vypracovala Státní prokuratura Praha 22.
12. 1950 žalobu na 9 obviněných. Konkrétně i na Václava Páchu, která byla
založena na vynucených výpovědích:
Obviněný Václav P á c h a: byl druhým
arcibiskupským sekretářem v Praze. Od r. 1947 až do svého zatčení v této své
funkci zprostředkoval spojení a dodávání zpráv mezi arcibiskupem a papežskou
internunciaturou ač věděl, že na internunciaturu dodává zprávy špionážní. V
době po vítězném únoru 1948 zapojil se do rozvratné činnosti vysoké hierarchie,
rozesílal různým masovým organisacím a politickým stranám jako odpověď na
jejich resoluce, vyjadřující nespokojenost s politikou vysoké církevní
hierarchie, různé štvavé tiskoviny, které měly za úkol budit nedůvěru k vládě.
Zúčastnil se na masové distribuci štvavých pastýřských listů a exkomunikačních
dekretů, které měly za úkol poštvat věřící a připravit rozvrat lidově
demokratického zřízení. Sám pastýřský list přečetl začátkem léta 1949 v
Perninku před věřícími s kazatelny a předal deset obálek s pastýřskými listy
tamnímu duchovnímu.
Poté, když arcibiskup odepřel se
stýkat s veřejností a uzavřel se ve své residenci, stal se jeho spojkou,
přenášel jeho příkazy k dalšímu organizování rozvratné činnosti a byl zejména v
tomto směru ve spojení s již odsouzenými zločinci Kulačem a Čihákem a s
biskupem Matouškem, umožnil tak arcibiskupovi pokračovat v organizování
velezrádných akcí. Prostřednictvím již odsouzeného zločince Švece umožňoval
styky arcibiskupa s internunciaturou a touto cestou dodával ústní i písemné
špionážní zprávy pro Vatikán. Svoji činnost doznává a je usvědčován již
odsouzenými Kulačem, Čihákem a Švecem.
Podobně
o dalších 8 obviněných.
Jsou tedy všichni obvinění právem žalováni, že:
I/ všichni se spojili navzájem, s
vysokou církevní hierarchií k pokusu zničit a rozvrátit lidově demokratické
zřízení a společenskou a hospodářskou soustavu republiky zaručené ústavou.
II/ obvinění Václav Pácha, Jan
Čeřovský, ThDr. Alois Michálek, ThDr. Josef Ryška a Rudolf Rykýř spolčili se
navzájem, s vysokou církevní hierarchií a s jinými k vyzvídání státního
tajemství v úmyslu vyzradit je cizí státní moci a státní tajemství také cizí
moci vyzradili.
ad I/ všichni obvinění zločin
velezrady podle § 1:1 c, 2, z.č. 231/48
Sb.,
ad II/ obvinění Václav Pácha, Jan
Čeřovský, ThDr. Alois Michálek, ThDr. Josef Ryška a Rudolf Rykýř zločin
vyzvědačství podle § 5 odst. 1 z.č.231/48 Sb.
a buďtež za to potrestání všichni
obvinění podle § 1:1, 47, 48, 52 z.č.231/48 Sb.
Hlavní líčení probíhalo u Státního
soudu v Praze ve dnech 30. a 31. ledna 1951, který na závěr vynesl rozsudek:
a
odsuzují se se zřetelem k § 12 a 18 tr.z., všichni podle § 1 odst.
1/zák.č.231/48 Sb. a obvinění Václav Pácha, Jan Čeřovský, ThDr. Alois Michálek,
ThDr. Josef Ryška a Rudolf Rykýř, se zřetelem na ustanovení § 34 zák. č.117/52 ř.
z., obvinění Jan Čeřovský, ThDr. Alois Michálek a Karel Tomšů za použití § 54 zák.
č.117/52 ř.z. k trestům odnětí svobody a to:
1/
Václav Pácha v trvání 13 roků,
2/ Jan Čeřovský v trvání 4 roků,
3/ ThDr. Alois Michálek v trvání 9
roků,
4/ ThDr. Josef Ryška v trvání 12 roků,
5/ Rudolf Rykýř v trvání 12 roků
6/ Stanislav Brabec v trvání 10 roků,
7/ Tomáš Beránek v trvání 11 roků,
8/ Karel Tomšů v trvání 3 roků,
9/ Josef Hynek v trvání 12 roků,
podle § 47 zák. č.231/48 Sb. ukládá
obviněným Václavu Páchovi a Josefu Hynkovi každému peněžitý trest ve výši
20.000 Kčs, v případě nedobytnosti nahrazený dalším trestem odnětí svobody v
trvání 2 měsíců.
Podle § 48 cit. zák. vyslovuje se u
všech obviněných konfiskace celého majetku.
Podle § 52 cit. zák. vyslovuje se u
všech obviněných až na Čeřovského a Tomšů ztráta čestných práv občanských na
dobu 10 let; obviněného Čeřovského a Tomšů na dobu 5 let.
(všem obviněným se do trestu
započítává vazba - Václavu Páchovi od 18. 5. 1950, 23 hod.)
V Praze, dne 31. ledna 1951.
JUDr. Ferdinand Blecha v. r.
mPb 2018
1. část
Pokračování 2
|