Poslední měsíc roku je plný, zejména svátečních událostí. Podívejme se, jak probíhal ten můj závěr roku 2017.
Letos náš Senior sbor se Sborečkem se společnou sbormistryní Evičkou zazpíval
v sobotu 2.12.2017 při rozsvěcování vánočních stromů ve Slavětíně a Oboře. Jen škoda, že prý nás nebylo slyšet. Příště bude potřeba nějaké ozvučení. Ale atmosféra na obou místech byla příjemná, sváteční. Fotky z mého Nikonu jsou ze Slavětína díky šikovné fotografce (od Sašy). U mne to ale bylo prakticky poslední zpívání, můj krk se na dlouhou dobu něčím zanesl.
Adventní zpívání Slavětín
Hned v neděli 3.12.2017 jsem se vlakem rozjel do Prahy. Z Masaryčky jsem to vzal Hybernskou a po Příkopech na
Můstek. I na Václavák se rozšířilo adventní šílenství. Kýta nad ohněm a hlavně panely z historie náměstí ale nabyly špatné. Já mířil jinam...do Vodičkovy ulice a dál do pasáže, místo jistě znáte. Hodně neobvykle jsem se rozhodl prožít 1. adventní neděli. Místo vyčkávání na rozsvícení stromečku za zvuku koled, jsem si užíval v Lucerně swing. Jan Sigmátor s Bandem Felixe Slováčka již potřetí připravil velký koncert Sinatrology, poprvé v tomto sále. Zúčastnila se i Ewa Farna (swing ji šel) a hlavně z Anglie přijel swingař Mitch Winehouse. Moc příjemné sváteční odpoledne, trochu zkažené jen tím, že jsem seděl za konstrukcí ozvučení.
Praha swingová
Tradičně probíhá předvánoční tržnice na Peruci v usedlosti
Za Dubem. Ten, kdo ji v sobotu 9.12. stihl, mohl si koupit nějakou krásnou věcičku nebo posedět v kavárně s příjemnou obsluhou majitelky Hanky Dvořákové. Cestou zpět na mne svítilo zimní sluníčko. Doma mne čekaly fotky od Romana Kučery. Takto likvidátoři peruckého lesa pro svůj mamon likvidují i veřejné cesty. Nevím, jak o Nový rok ořechovou alejí (a i před a dále) dojdeme na tradiční pochod?
Předvánoční tržnice Za Dubem
V úterý 12.12. jsem na chvilku "vylezl" ven a stavil se mezi spolužáky na vánočním večírku Třetího věku v Klubovně. Zastihl jsem ještě humorné minutové hry dramaťáku a pak se připojil se svými chraptivými zvuky k našemu sboru a trochu si zazpíval. Bylo to příjemné osvěžení dne mezi přáteli, krk to jakž takž vydržel. Děkuji naší milé lektorce Káče za nafocení našeho vystoupení.
Vánoční večírek TRV
Tradičně v adventním čase se v Radonicích schází lidé ke společnému posezení v místním kostele Povýšení sv. Kříže
při krásném zpěvu. Nejinak tomu bylo v sobotu 16.12. Program v zaplněném prostoru letos obstarali místní malí andělé pod vedením Aničky Gruntové a vynikající lounský pěvecký sbor Kvítek s adventním repertoárem. Poté před kostelem nastala mimořádná událost, odhalení zrestaurované sochy sv. Linharta. Dílo neznámého autora bylo přeneseno do Radonic k vchodu do původního kostela v roce 1827 z Pátku nad Ohří, nyní bylo přemístěno na příhodnější místo k novému vchodu. Sochu nechal na popud místních obyvatel zrestaurovat Městys Peruc (61,9 tis.Kč) za podpory Ústeckého kraje (143 tis.Kč). Náročnou práci výborně provedla restaurátorka MgA. Markéta Kynclová ze Stradonic za vydatné pomoci své rodiny. Cestou domů jsem se zastavil nad Pátkem a v krásném podvečeru se podíval na východ a na západ...
Advent a sv. Linhart v Radonicích
Již léta se setkávám při podzemních koncertech v Praze se skvělým muzikantem a pedagogem Vlastou Matouškem
. Proto jsem uvítal, když jsem byl pozván na neděli 17.12. do Litoměřic na koncert jeho souboru Schola specialis Familiae. Rodinné složení, Klára, Anežka, Veronika a Vlastislav Matouškovi a Kateřina Vožická, vytvořilo svými adventními zpěvy gotiky a renesance nádhernou předvánoční atmosféru v litoměřické Kávě s párou. Moc jsme si odpoledne při dobré kávě a hlavně skvělém zpěvu za zvuků historických hudebních nástrojů užili, děkujeme.
Schola specialis Familiae v Kávě
V úterý 19.12. jsem během 20 dní popáté (2x se synem u autobusu) byl v Praze. Prvým důvodem byla návštěva mého chirurga, motorkáře doktora Holuba, který konstatoval,
že léčba mých zlomenin je úspěšně ukončena. Prima, i já to cítím. Jen kdyby mne po lázních tak nebolela záda. Tramvají jsem přejel z Malostranského náměstí k Máji a vyrazil na malé cournutí po galeriích a ulicích Prahy. V Leica Gallery je nainstalována Pocta mistrům fotografie Ara Gülera, pěkná škola portrétů a pohledy na starý Istanbul. Kousek dál u Škody Tváře populární hudby 1965 - 85 Otto Dlaboly i porovnání starých a nových podob umělců. Františkánskou zahradou jsem se dostal do ambitu Františkánů u
P. Marie Sněžné, kde je výstava desítek plochých, figurálních i pohyblivých Betlémů. Na Staroměstské radnici je v obou patrech tradiční Czech Press Photo 2017. Naštěstí je zde letos méně násilí, hodně zvířátek, sportovců, ale mne se nejvíce líbí snímky z obyčejného života. Příjemné podívání. Ti holubi na přezdobeném a plném vánočním Staromáku jsou drzí. Jeden mne skoro vyrazil z ruky foťák a za chvíli další vrazil do hlavy. A to jsou všude kolem betony. Pak už jen tradiční občerstvení v řeznictví v Kaprové, busem do Slanýho a Renaultem domů.
Prosincové cournutí Prahou
V Černochově se v pátek 22.12., v předvánoční večer poprvé na pozvání Marie Imbrové
sešli sousedé i vzdálenější přátelé u afrického Betléma. Hostitelka připravila teplé nástroje se sousedkami napekly cukroví a byly i chlebíčky. Hlavně však plné stoly originálních výrobků z různých zemí Afriky. Látky, košíky, pletené figurky, korálky, ale i kamenné sošky a vše krásně zdobené. Ti co přišli si mohli zakoupit pod stromeček dárek vyrobený africkými ženami.
Afrika v Černochově
Začátkem měsíce jsem ve 3 přijel od doktorky ze Slanýho a chvilku jsem se zdržel v kuchyni. (9 sklenic zelí na zimu a čokoládové řezy)
A musím také něco upéct na Vánoce. Dělám jen pár kousků na košt. Linecké a babiččiny spiškuby byly na plechu, po obědě se vším šup do trouby. O pár dní později mi to pečení moc nešlo. Ale nakonec vánočka a čokoládové měsíčky hotový (mohlo to být lepší). Ještě to linecký namazat rybízovou marmeládou a vše s půlkou jablka vyrovnat do krabice. Pro letošek to bude stačit. Už se to blížilo, takže krásné a požehnané Vánoce a PF 2018.
Nastal Štědrý den, k obědu jsem si udělal tradičně postní čočku s volským vokem
(já vím, říká se čočku až na Nový rok), odpoledne jsme ještě v kapli rozsvítili Betlémské světlo, zastavil jsem se na hřbitově rozsvítit svíčku mým dahým předkům a pak se již vydal k dceři. Letos jsem večer trávil s její rodinou, s vnučkami u večeře byl i pravnuk Adam. Polévky si dal dva talíře, dobrý jedlík. Odlili jsme olovo, rozkrojili jablko, zapálili prskavky a v tu chvíli zvonil Ježíšek. Dárky byly krásné a bylo jich hodně. Díky. Já poté odejel na Peruc do naší kaple M. J. Husa na Štědrovečerní bohoslužbu.
Vyzdobili jsme ji, pozvali spoluobčany a nakonec nikdo, mimo nás stálých, nepřišel. Peručáky od televize a jídla nikdo nezdvihne. Je to moc smutné.
Na Boží hod odpoledne se celá rodina sjela ke mně na Peruc. V pokoji nás sedělo najednou třináct. I u mne se stavil Ježíšek, tak snad malé dárky potěšily. Druhý pravnuk Vojta měl velkou zálibu ve sfoukávání svíček. Musel jsem je stále zapalovat. Bylo to moc příjemné posezení.
O Štěpána nikdo nepřišel, ani mne nepozval, tak jsem se jen prošel mlhavou a namrzlou Perucí a večer jel na tradiční koncert lounského pěveckého sboru Kvítku v aule lounské střední školy. Vedle dospělého Kvítku, komorního souboru a kvartetu vystoupily i děti z malého Kvítku, přípravky i ze školního Otakárku. Krásné zakončení svátečních dnů.
Moje Vánoce
Již tradičně hraje v perucké knihovně místním lidem na závěr roku dechovka Rodáci. Bylo to opět příjemné setkání i s občerstvením. Jen se bohužel loňský poměr muzikant : posluchač změnil z 1:1 na 3:2. Proč by sem Peručáci vážili cestu, když (jak jsem již psal) mohou zůstat u TV s plnou mísou vánočního jídla.
Rozloučení s rokem
A krásného předsilvestra jsem zažil v sobotu v Lounech U Pramene, kde s veselostí zahrála kapela s mým synem Paralet a sešlo se mnoho dobrých přátel. (Já tam nefotil a z těch mnoha co ano, nikdo fotky neuveřejnil.)
Prosinec je rok od roku méně zimní. Letos jen na jeden den napadl malý poprašek sněhu, za dva dny po něm nebylo památky. Teploty většinou nad nolou, občas mlha a poze při ní mírný mrázík. Větvičky trochu zbělely námrazou. Předposlední den byl téměř jarní, svítilo sluníčko, modrá obloha a teploměr vystoupal téměř k 10°C.
Prosinec na Peruci
Poslední den roku jsme se sešli odpoledne v perucké kapli M. J. Husa při společném rozjímání se sestrou farářkou. Noční přechod do nového roku jsem byl sám u televize. Musím uznat, že po delší době na silvestrovské ČT vytvořili výborný pořad "Velká plavba s Waldemarem". Jde to i bez šílených světelných efektů, sprosťáren a namyšlenejch "neumělců". Po půlnoci jsem obhlížel svůj domeček, na který ze všech stran létaly ohnivé střely. Ale to už byl vlastně leden...
|