Zase jsem na chvilku vyndal skener na filmy a poprvé zkusil okopírovat pár mých starých černobílých negativů. Podívejme se na Peruc, Louny a Prahu v letech osmdesátých. Další vzpomínka je na mé dlouholeté působiště.

Nejdřív pohled naší Peruc. Sníh v zimě plné sněhu 1979 - 1980 kolem mého domu. Jaký rozdíl oproti letošnímu blátu. Elektriku a světla ještě máme na baráku, u farské zdi stojí obecní kůlny a krám pana Malého (Rosenbaumů) má původní fasádu s výlohami a vchodem z čela. Pošta ještě v původním vzhledu i s ozdobným vikýřem u Levů stojí nejen stodola, ale i chlévy a obytná budova a u "Klubovny" nám vždy visely rampouchy.
S rodinou jsme často chodívali do lesa a takto vypadala Krásná vyhlídka na podzim 1983. Vedle původní lavičky  byly na doubcích tabulky s verši. Jedny od Peručáka, spisovatele a básníka Sv. Čecha a ty druhé anonymní... A na závěr alba jedna fotka Loun o Vánocích 1979, tak jak je neznáte...
Peruc zima 1980 a podzim 1983. ( LN79)

U nás ještě zůstaneme a mrkneme se na našeho hrdinu. V roce 1985 byl náš Oldřich plný větví s pevným kmenem bez trhlin. Vše bylo zničeno "odborným" zásahem po roce 1990, když bylo vybouráno zpevnění z dutiny dubu, který nechal vyzdít kolem roku 1900 hrabě Thun a téměř tisíc let starý strom byl ořezán, jako když zmlazujete jabloň. Otevřená dutina byla jako stvořená pro ohniště, popř. jako dmychadlo pro samovznícení a tím způsobenými následnými požáry byl Oldřich nenávratně poškozen. Můžete se podívat na pár mých dobových fotek.

Oldřichův dub Peruc v roce 1985

Ale podívejme se i do Prahy v letech 1986 a 1988. Od malička s rodiči, poté s dětmi a dodnes sám, si občas zajedu do naší Matky měst a trochu fotím. Ve vytažené zaprášené krabici s filmy, které jsem nafotil snad za 50 let, bylo i pouzdro se svitky z těchto procházek klidným a krásným městem s rodinou, ale hlavně se synem. Foceno převážně zrcadlovkou Exa 500. Oskenoval jsem, pamětníci mohou zavzpomínat, mladí porovnat.
Praha 80. let

Od konce 70. do začátku 90. let jsem pracoval u Mlýnů a těstáren, n.p. Pardubice, pozdějí ve Státním podniku Litoměřice a na závěr v Jiráskově mlýně. Při festivalu Jeden svět jsem se po letech podíval na své bývalé pracoviště v lounském mlýně. Skoro 12 let jsem dělal na balírně mouk, nejdříve jako údržbář a vedoucí směny, v posledních letech jako vedoucí celé balírny. Majitel pan Jirásek mne dovolil se podívat po mně dobře známých místech, která se téměř nezměnila. Chcete-li, můžete se podívat mnou. U fotografiím jsou popisky jednotlivých míst.
Vzpominka na balírnu Louny